ln94210_92

Nový zákon pro vysoké školství je připraven k projednání

Ivan Pilip, Ministr školství, mládeže a tělovýchovy S návratem akademické obce do jejích Almae mater nesporně zesílí diskuse o připravovaném vysokoškolském zákoně, který se bude brzy projednávat.

V komunistickém režimu byly vysoké školy podřízeny zájmům státu a postrádaly skutečnou autonomii. Je proto pochopitelné, že jedním z požadavků listopadu 89, ve kterém vysoké školy sehrály velmi důležitou roli, bylo obnovení akademických svobod. Návrat k nim a tím i k autonomnímu postavení vysokých škol byl již na začátku roku 90 zakotven v novém vysokoškolském zákoně, v jednom z prvních velkých zákonů, který byl tehdy přijat. Vliv státu na vysoké školy byl omezen a velká část jeho pravomocí přenesena na vedení vysokých škol.

Zkušenosti posledních čtyř let ukázaly klady i nedostatky všech přijatých změn a nyní stojíme před úkolem jasně stanovit míru pravomocí a odpovědnosti vysokých škol, jejich základní vnitřní vazby a vztah ke státu i pravidla jejich hospodářského života. S trochou zjednodušení lze říci, že se snažíme dospět do stavu, kdy společnost určuje pouze jakýsi základní rámec, pravidla hry, a univerzity se svobodně pohybují v tomto širokém prostoru. Hlavním úkolem státu v této oblasti zůstává povinnost garantovat určitou úroveň vysokoškolského vzdělávání a ekonomicky podporovat vysoké školství.

Jednou z klíčových otázek je nesporně vztah mezi státem a univerzitami. Prvním momentem, kdy se návrh nové definice vztahů projevuje, je akt zřízení vysokoškolské instituce. Než budu tedy hovořit o vzniku vysokoškolské instituce, rád bych se zmínil, že navrhovaný zákon umožňuje oproti současnému stavu i vznik vzdělávací instituce uskutečňující pouze kratší profesně zaměřené bakalářské studijní programy na bakalářské úrovni a zavádí pro ně název vysokoškolský institut. Kromě toho dává možnost uskutečňovat části studijních programů i mimo stávající vysoké školy. Například v oblasti doktorských programů by mohlo jít především o vědecké a výzkumné instituce.

Vysoké školy a vysokoškolské instituty nazývá nový vysokoškolský zákon vysokoškolskými institucemi.

Pouze ony mají mít právo udělovat akademické tituly. Jiné právnické osoby by mohly udělovat akademické tituly pouze v dohodě s některou vysokou školou. Cílem této navrhované změny je diverzifikovat možnost studia, umožnit přístup na vysoké školy, ale neřešit přitom tyto požadavky za cenu ústupu z úrovně studia.

Jak již bylo řečeno, na rozdíl od dosavadního stavu se v návrhu nového zákona připouští, aby zřizovatelem vysokoškolské instituce byl nejen stát, ale i jiná právnická osoba. Pak se v procesu zřizování rozlišují dva kroky- jednak vlastní založení instituce, jednak její uznání státem. Je možno tedy hovořit o vysokoškolských institucích státem zřízených a institucích státem uznaných. Státní zmocnění by uděloval vysokým školám parlament formou zákona, vysokoškolským institutům vláda. Ve státní sféře budou tedy vysoké školy zřizovány nařízením vlády, zřizovateli vysokoškolských institutů budou moci být ústřední orgány státní správy nebo vyšší územní samosprávné celky.

Stát má za úkol zajistit určitou úroveň vysokoškolského vzdělávání. Rozhodně nechceme jít cestou masového zvyšování počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí za cenu devalvace kvality. Snažíme se tedy vytvořit co nejpestřejší nabídku a vyhnout se nebezpečí jak vzdělávání jen masového, tak vzdělávání pouze elitního.

Ke kontrole a zajištění kvality vysokého školství byl vytvořen nezávislý odborný orgán jmenovaný vládou. Dosud jím byla Akreditační komise, která se nyní podle nového zákona přetváří v Akreditační kolegium s posílenými pravomocemi. Souhlas Akreditačního kolegia, složeného z významných osobností s vysokou odbornou úrovní, je nutnou podmínkou pro udělení státního zmocnění vysokoškolským institucím i jiným právnickým osobám uskutečňujícím studijní programy. Akreditaci bude podléhat rovněž oprávnění vysokých škol nebo fakult konat habilitace docentů a jmenovací řízení profesorů.

Druhou významnou činností Akreditační komise je evaluace fakult a studijních oborů- hodnocení fakult obdobného zaměření. Cílem evaluace je zdokonalování studijních programů a zajištění srovnatelné kvality vysokého školství.

Nový vysokoškolský zákon zasahuje i do stávající řídicí struktury vysokých škol. Posiluje pozici rektora, přiznává mu některé nové pravomoci. Podle nového zákona jmenuje děkana fakulty rektor, a nikoli akademický senát, jak tomu bylo dosud. Akademickému senátu fakulty zůstává právo volby kandidáta na děkana. V mimořádných případech má rektor právo děkana fakulty odvolat. Zákon nově rozšiřuje kompetence rektora i v otázce zřizování, slučování a rušení fakult. Je tu zřetelná snaha podpořit význam postavení univerzity jako celku, aniž by docházelo k omezování potřebných pravomocí jednotlivých fakult a dalších samostatných jednotek školy. Rektora jmenuje prezident republiky na návrh akademického senátu vysoké školy. Nově se také navrhuje postavení vědeckých rad a akademických senátů.

U akademických senátů se mění poměr zastoupení pedagogů a studentů, podíl studentů se snižuje na nejvýše 1/ 3 počtu, jak to odpovídá zvyklostem v jiných zemích i zkušenostem z fungování senátu v posledních letech u nás. Určitě snížení stropu pro zastoupení studentů nic nemění na významu jejich práce v senátech, což je zaručeno návrhem na povinné zastoupení alespoň dvěma zástupci.

Nově se upravují i pravomoci a povinnosti ministra. Pravomoc ministerstva k rozdělování finančních prostředků se doplňuje o povinnost ministra stanovit a vyhlásit kritéria pro jejich rozdělování, které by zejména mělo směřovat k posílení vědy na vysokých školách a k jejímu přirozenému posilování v těchto institucích. Oblasti financování se týká i řada dalších změn, které však přesahují možnosti tohoto článku.

Vysokoškolský zákon by měl být projednáván v nejbližší době a měl by vytvořit další prostor školám v jejich transformaci a rozvoji, na němž ve velké míře závisí i transformace a rozvoj ekonomiky a dalších oblastí života společnosti.