Literatura,
v
níž
se
doba
nevidí
Petr
Matoušek,
Liblice
Letošní
pátý
ročník
semináře
určeného
zahraničním
překladatelům
a
znalcům
české
literatury
hostí
od
pondělního
večera
kultovní
místo
české
literatury,
zámeček
v
Liblicích
u
Mělníka.
Zde
se
roku
1963
uskutečnila
pověstná
kafkovská
konference,
zde
na
ni
v
zájmu
o
pražskou
německou
literaturu
záhy
po
listopadových
událostech
navázala
konference
werfelovská.
Pětidenního
semináře,
který
bude
zakončen
ve
Znojmě,
se
účastní
čtyřicet
bohemistů
z
různých
částí
světa.
V
Liblicích
mají
možnost
seznámit
se
s
nejnovějším
vývojem
na
poli
naší
literatury.
Pro
přizvané
hosty
z
různých
literárních
institucí
a
periodik
je
to
zároveň
zajímavá
příležitost
pozorovat,
jak
obor
reflektuje
sám
sebe.
Účastníci
setkání
velice
ocenili
nedávno
vydanou
přehledovou
studii
Panorama
české
literatury.
O
její
metodologické
výstavbě
promluvili
autoři
Jan
Schneider
a
Lubomír
Machala
z
olomoucké
univerzity.
Machala
zároveň
v
Liblicích
představil
zajímavá
díla
poslední
doby
(práce
Daniely
Hodrové,
Michala
Viewegha,
Jáchyma
Topola,
avšak
i
Martina
Nezvala
či
Maxi
Marysko).
Literární
kritik
Milan
Jungmann
shrnul
kritické
interpretace
zásadních
textů
tohoto
období
(Jak
se
dělá
chlapec,
Nesmrtelnost,
Čekání
na
tmu,
čekání
na
světlo,
Památník
a
Sestra).
Připomněl
také
doposud
neúspěšnou
snahu
naší
literatury,
aby
doba
poznala
sama
sebe.
Nad
Jungmannovými
tezemi
se
živě
diskutovalo.
Podvečerní
debata
se
týkala
otázek
překladatelské
tvorby
a
státního
grantového
projektu
Literatura
a
autoři
České
repbuliky.
V
jeho
rámci
se
příští
rok
chystá
ministerstvo
kultury
podporovat
vydávání
knih
našich
autorů
ve
světě.
Dnes
bude
na
pořadu
liblického
setkání
téma
současného
jazyka
a
jeho
proměn
včetně
postižení
aktuálních
pravopisných
bojů.