Ulster:
tajný
trumf
katolíků
Stálá
dopisovatelka
LN
v
Belfastu
Jarka
Stuchlíková
Více
než
deset
let
se
v
Belfastu
pravidelně
schází
skupina
lidí
všech
vyznání
v
katedrále
sv.
Anny.
Každé
poledne
se
tam
společně
pomodlí
za
mír
v
Severním
Irsku.
Ve
středu
31.
srpna
bylo
jejich
díkuvzdání
mnohem
vroucnější,
neboť
jejich
přání
bylo
vyslyšeno.
Po
pětadvaceti
letech
vraždění
a
násilností
vyhlásila
IRA
klid
zbraní.
Co
najednou
přimělo
IRA
k
definitivnímu
ústupu?
Je
to
vůbec
definitivní
příměří?
IRA
se
vyhnula
ve
svém
prohlášení
tomuto
výrazu
a
místo
něj
zvolila
bezpodmínečný
klid
zbraní.
Udělala
to
proto,
že
definitivní
je
oblíbeným
termínem
nenáviděné
britské
vlády?
Ministři
i
premiér
John
Major
se
trápí
nad
sémantikou
tohoto
paragrafu
a
obyvatelé
západního
Belfastu
se
smějí.
Kdyby
IRA
chtěla
znovu
přejít
do
zbraně,
kdyby
ji
k
tomu
někdo
vyprovokoval,
bylo
by
jí
úplně
jedno,
co
řekla
či
slíbila
britské
vládě,
poučil
mě
belfastský
katolík
Padraig
Nolan,
na
jednom
slovu
sem
nebo
tam
přece
vůbec
nezáleží.
Sami
nacionalisté
půl
roku
bádali
nad
prosincovou
Deklarací
z
Downing
Street
a
požadovali
další
a
další
objasnění
a
pak
Deklaraci
stejně
odmítli
jako
nedostatečnou.
IRA
prodává
svůj
ústup
z
ozbrojených
pozic
jako
konečné
vítězství.
Dvacet
pět
let
ozbrojeného
zápasu
prý
natolik
zlepšilo
demokratické
podmínky
pro
nacionalisty,
prohlásilo
demagogicky
vedení
Provos,
že
nyní
bude
možno
přejít
k
politickým
jednáním.
Pravda
je,
že
postavení
IRA
se
stalo
neudržitelné.
Každému
muselo
být
jasné,
že
britská
vláda
prostě
žádnému
ozbrojenému
nátlaku
neustoupí.
IRA
se
navíc
stávala
čím
dál
tím
zkorumpovanější
organizací,
v
poslední
době
čistě
mafiánského
rázu.
Také
stále
hůře
hledala
dobrovolníky
do
svých
řad.
Strana
Sinn
Fein,
politické
křídlo
IRA,
byla
zcela
zdiskreditovaná
svým
napojením
na
teroristy
a
nikdo
jí
nepopřával
sluchu.
Přitom
se
směrem
k
nacionalistům
neustále
vysílaly
signály,
že
kdyby
se
chovali
jako
například
Nelson
Mandela
v
Jižní
Africe,
či
Arafatovi
bojovníci
v
Izraeli,
dalo
by
se
s
nimi
jednat.
Sir
Patrick
Mayhew,
britský
ministr
pro
Severní
Irsko
dokonce
nedávno
prohlásil,
že
Británie
dnes
nemá
žádný
sobecký
zájem
na
Severním
Irsku,
žádný
strategický
či
ekonomický
zájem
ji
k
němu
nepoutá.
Navíc
zdůraznil
sumu,
kterou
Ulster
Británii
každoročně
stojí.
Udržování
bezpečnosti
za
čtyři
a
půl
miliardy
liber!
To
je
argument
velice
silný
pro
současnou
konzervativní
vládu.
IRA
sice
odmítla
prosincovou
Deklaraci,
zato
ale
rozvinula
přímá
jednání
s
irskou
vládou.
Od
ní
se
IRA
dostávalo
povzbuzování,
aby
skončila
ozbrojený
boj,
že
po
třech
měsících
klidu
zbraní
by
zástupci
Sinn
Fein
mohli
usednout
za
jednací
stůl.
Premiérovi
Reynoldsovi
přispěchali
na
pomoc
Iroameričané
v
čele
s
prezidentem
Clintonem
a
jejich
argumenty
byly
rovněž
velmi
pádné:
po
odzbrojení
Ulsteru
stejná
hospodářská
pomoc
jako
Palestincům
a
Izraeli
na
Blízkém
východě.
Bude
dvě
stě
milionů
dolarů
pro
začátek
stačit?
Irský
ministr
zahraničí
Dick
Spring
je
právě
na
návštěvě
ve
Spojených
státech,
aby
dojednal
první
košík
americké
pomoci.
A
Reynolds
už
ustavuje
celonárodní
Fórum
míru
a
usmíření,
kam
by
Sinn
Fein
mohl
být
pozván
hned.
Irský
premiér
doufá,
že
i
loajalističtí
politikové
se
také
zúčastní
tohoto
Fóra.
Protestanští
politikové
dnes
nevědí,
kde
jim
hlava
stojí,
jejich
zatrpklost
je
pochopitelná.
Protestanti
byli
čtvrt
století
stříleni
a
bombardováni
teroristy
IRA,
celá
kampaň
stála
3169
životů
a
na
co
to
všechno
bylo?
Teroristé
IRA
jsou
dnes
hrdiny
dne.
Také
se
neví,
co
se
jim
za
příměří
slíbilo-
dnes,
zítra,
v
blízké
budoucnosti.
Propuštění
všech
politických
vězňů,
jak
to
pro
zatčené
teroristy
už
dnes
žádá
Mitchel
McLauglin
z
Sinn
Fein?
Demilitarizaci
čili
odsun
britských
jednotek?
Co
se
stane
se
všemi
zbraněmi
IRA?
Co
se
stane
s
lidmi,
kteří
s
velkými
oběťmi
udržovali
bezpečnost
v
provincii
a
najednou
budou
bez
práce?
V
protestantských
řadách
temně
hučí
slova
občanská
válka.
Katolíci
v
západním
Belfastu
mají
strach
z
loajalistického
pogromu,
někteří
si
už
dávají
montovat
ocelové
dveře.
Existují
však
i
rozumní
protestantští
politikové,
jako
místní
starosta
Hugh
Smyth,
který
nabádá
ke
klidu
a
vybízí
loajalistické
teroristy,
aby
následovali
příkladu
IRA
a
také
vyhlásili
příměří.
Ať
si
provincie
konečně
oddychne.
Většina
protestantů
si
však
přeje
nejprve
jedno
ujištění:
že
nebude
výprodej.
Že
nedojde
ke
sloučení
obou
částí
ostrova
proti
jejich
vůli.
To
jim
ovšem
obě
vlády,
irská
i
britská
vehementně
slibují.
Premiér
Major
patrně
sám
přijede
do
Belfastu,
aby
se
o
tom
osobně
ujistil.
Severoirští
katolíci
mají
ale
své
malé
tajemství.
Za
patnáct
let
se
počet
katolického
obyvatelstva
zvýšil
z
35
na
42
procent.
Katolíci
tu
mají
velmi
početné
rodiny.
Za
deset
let
jich
určitě
bude
požadovaná
většina,
protože
protestanti
mají
spíše
méně
dětí
a
čeho
IRA
nedosáhla
ohněm
a
mečem,
příští
generaci
katolíků
v
referendu
může
spadnout
do
klína.