Aby
se
mluvilo
Divadlo
Renata
Nechutová
Třebaže
Český
rozhlas
pochopitelně
věnuje
svou
hlavní
pozornost
samotnému
vysílání,
spektrum
aktivit
této
instituce
je
daleko
širší.
Příští
rok
tomu
bude
již
šedesát
let,
co
k
rozhlasu
neodlučně
patří
Dismanův
rozhlasový
dětský
soubor.
A
právě
díky
iniciativě
dismančat,
zejména
jejich
polistopadových
vedoucích
-
manželů
Flegelových
-
se
bude
moci
naše
publikum
seznámit
s
tvorbou
nekonvenčního
francouzského
studentského
seskupení.
Na
pozvání
Dismanova
souboru
zavítala
do
Prahy
špičková
skupina
Mauvaises
Herbes
(Plevel),
která
dnes
a
zítra
(od
19.30)
vystoupí
v
Euroklubu
s
představením
Pour
parler
(Aby
se
mluvilo).
Poprvé
se
členové
Dismanova
rozhlasového
dětského
souboru
setkali
s
Mauvaises
Herbes
v
roce
1991
na
mezinárodním
festivalu
studentských
divadelních
souborů
v
Grenoblu.
Inscenace
Atentation
upoutala
dismančata
natolik,
že
se
postarala
o
to,
aby
výjimečný
soubor,
ovšem
s
představením
L'envers
des
choses
(Rub
věcí),
hostoval
v
roce
1992
u
nás.
Ukázalo
se
tehdy,
že
nejen
metody
práce
s
mladými
lidmi,
ale
také
samy
výsledky
jsou
pro
naše
publikum
sdělné
a
inspirativní.
Za
dvanáct
let
činnosti
vytvořil
soubor
dvanáct
inscenací,
které
si
svou
vyhraněnou
podobou
a
hloubkou
pohledu
do
vnitřního
světa
mladých
lidí
získaly
zájem
diváků
i
stálé
spolupracovníky,
jakými
je
například
Alain
Dumazel,
někdejší
herec
Petera
Brooka.
Soubor
vede
Patrick
Le
Coustumer,
profesor
výtvarného
umění
na
lyceu
ve
Villard-de-Lans,
kde
také
Mauvaises
Herbes
působili
(v
současné
době
již
fungují
nezávisle).
Studenti
ve
věku
od
14
do
18
let
se
nemají
v
práci
s
Le
Coustumerem
připravovat
na
profesionální
hereckou
dráhu.
Nevycházejí
z
konkrétního
textu,
ale
postupně
vytvářejí
vlastní,
především
pocitovou
výpověď
o
světě,
v
němž
žijí
-
k
tomu
jim
pomáhá
inspirace
literaturou,
výtvarným
i
dramatickým
uměním.
V
představení,
s
nímž
k
nám
přijeli
nyní,
se
Plevelisté
zaměřili
na
otázky
mezilidské
komunikace.
V
technicky
poměrně
náročném
vystoupení
(využití
videa
i
filmové
projekce)
hrají
jen
čtyři
členové
skupiny,
pracující
s
citacemi
textů
Calaferta,
Le
Clézia,
Novariny
a
Anny
Seghersové.
Inscenaci
citlivých
a
vnímavých
francouzských
středoškoláků
můžeme
chápat
i
jako
sympatickou
předzvěst
začínající
divadelní
sezony.