Boj
mezi
loteriemi
způsobili
úředníci
ministerstva
financí
Marek
Stoniš
Schůzka
mezi
ministry
kultury
a
financí
ohledně
neutěšené
situace
kolem
České
lotynky
byla
odložena
na
začátek
září.
Nejvyšší
kontrolní
úřad
se
chystá
prošetřit
hospodaření
Státního
fondu
kultury,
který
je
provozovatelem
České
lotynky.
Předseda
školského
výboru
František
Kozel
navrhuje
Českou
lotynku
zlikvidovat,
neboť
podle
něj
příliš
prodělává.
Naopak
by
mu
bylo
líto
šesti
set
milionů
korun,
o
které
by
každý
rok
přišel
sport
v
případě
odebrání
licence
Sazce.
Z
prostého
výčtu
těchto
událostí
posledních
několika
dnů
vyplývá,
že
rozhodování
o
dalším
osudu
obou
našich
číselných
loterií
nebude
nijak
jednoduché.
Před
Pavlem
Tigridem
a
Ivanem
Kočárníkem
totiž
stojí
nelehký
úkol:
jak
se
vyrovnat
s
faktem,
že
v
rozporu
se
zákonem
č
202
z
roku
1990
u
nás
existují
dvě
číselné
loterie.
Ve
čtvrtém
paragrafu
tohoto
zákona
se
totiž
uvádí:
Peněžité
a
číselné
loterie....mohou
provozovat
jen
organizace
k
tomu
účelu
zvláště
zřízené,
pokud
není
provozovatelem
přímo
stát
(ministerstvo,
nebo
jím
pověřená
organizace)...
Z
uvedené
pasáže
jednoznačně
vyplývá,
že
stát
si
hodlá
udržet
a
dokonce
i
posílit
v
oblasti
číselných
loterií
monopol.
Což
je
mimo
jiné
uvedeno
i
v
důvodové
zprávě
loterijního
zákona.
Přestože
odpovědní
úředníci
ministerstva
financí
museli
tento
zákon
znát
(někteří
z
nich
se
na
jeho
tvorbě
dokonce
podíleli),
připustili
vydáním
povolení
na
provozování
téměř
identických
číselných
her
jak
soukromé
akciové
společnosti
Sazka,
tak
státní
České
lotynce
vznik
konkurenčního
prostředí
na
loterijním
trhu.
Podle
posledních
informací
se
budou
snažit
obě
dvě
ministerstva
dospět
k
takovému
kompromisu,
aby
i
nadále
mohly
vedle
sebe
existovat
obě
loterie,
z
jejichž
výnosů
by
nepřišla
zkrátka
kultura
ani
sport.
Souběžně
se
na
ministerstvu
financí
připravuje
novela
zmíněného
loterijního
zákona,
která
by
legitimizovala
stávající
loterijní
konkurenci.
Připomeňme,
že
nikde
ve
světě
stát
toto
soupeření
číselných
loterií
nepřipouští
-
konkurenční
boj
totiž
provází
růst
nákladů
a
ten
snižuje
loterijní
výnosy,
které
jsou
určeny
na
veřejně
prospěšnou
oblast.
Odpovědní
státní
úředníci
se
ocitli
v
obtížné
pozici.
Není
těžké
si
představit,
jaké
důsledky
by
odebrání
licence
Sazce
nebo
České
lotynce
mohlo
způsobit.
V
prvním
případě
by
začaly
o
dotace
ve
výši
ušlého
zisku
žádat
jednotlivá
sportovní
sdružení.
(Nehledě
na
pobouření
sázející
veřejnosti.)
V
případě
druhém
by
stát
musel
převzít
nemalé
finanční
závazky
vzniklé
s
rozjezdem
České
lotynky.
Ovšem
odebrat
povolení
na
provozování
konkrétních
číselných
her
tomu
či
onomu
subjektu
by
bylo
jedině
možným
systémovým
řešením.
Připravovat
novelu
zákona
tak,
aby
se
zahladily
stopy
po
chybných
rozhodnutích
ministerstva
financí,
je
praxe,
pro
kterou
by
v
našem
právním
řádu
rozhodně
nemělo
být
místo.
Za
absurdní
obchodní
válku
mezi
Sazkou
a
Českou
lotynkou,
která
ve
svých
důsledcích
snižuje
zisky
jak
pro
sport,
tak
kulturu
jsou
odpovědni
konkrétní
úředníci
ministerstva
financí,
kteří
v
rozporu
se
zákonem
tento
stav
připustili.
Měli
by
být
hnáni
k
odpovědnosti.