Nezávislá
závislost
Karel
Steigerwald
Zrod
nové
strany
se
prý
čeká
každým
dnem.
Bude
se
patrně
jmenovat
Sdružení
nezávislých
kandidátů.
Kdo
má
paměť,
vzpomene
si,
že
básník
Domažlický
vydával
kdysi
časopis
Nezávislost,
na
kterém
byl,
jak
pravil
Jaroslav
Hašek,
závislý.
Parlament
plný
nezávislých
osobností,
do
jejichž
hřejivé
moudrosti
odlétá
naše
důvěra!
Pryč
jsou
politické
pletichy
a
triky
stranických
sekretariátů!
Z
nezávislých
úst
line
se
pravda.
U
nás
v
české
kuchyni
se
má
za
to,
že
politika
je
lumpárna
a
strany
jsou
tu
od
toho,
aby
lid
ošidily
a
své
poslance
držely
na
kruté
oprati.
Přebujelé
houštiny
všelijakých
pidistraniček
plných
pidiosobností
k
tomu
navádějí.
Pořádný
politik
je
tedy
na
stranách
nezávislý,
vede
si
svou
pravdivou
nepolitickou
politiku
podle
své
moudré
osobnosti
a
láká
voliče
na
svou
nezávislost,
protože
nezávislost
je
hezké
slovo,
hezky
zní
a
sugeruje
představu,
že
straničtí
politici
jsou
závislí
na
nějakém
práskaném
či
zlotřilém
vydřiduchovi,
který
je
v
hlubině
těch
stran
zakután.
Odvaha
k
nezávislosti
je
chvályhodná
věc
a
volič
ji
jistě
ocení.
Oslněn
svobodomyslným
hartusením
nevšimne
si,
že
dvě
stě
nezávislých
kandidátů
nepředstavuje
nic
jiného,
než
dvě
stě
politických
stran.
Protože
ale
dvě
stě
různých
náhledů
na
správu
věcí
veřejných,
to
jest
dvě
stě
politických
programů,
ani
největší
politický
tlučhuba
z
prstu
nevycucá,
shlukne
se
konec
konců
těch
dvě
stě
nezávislých
ve
skupiny
kolem
nějakých
jim
sympatických
programů
a
z
těch
shluků
se
narodí
strany
už
samy
od
sebe,
podle
přirozené
lidské
vlastnosti,
která
sdružuje
podobně
smýšlející
do
posilujících
houfů.
Tož,
aby
byl
někdo
sám,
to
musí
být
nějaký
formát!
A
formát
je
přesně
to,
čeho
se
odjakživa
všude
nedostává.
Naši
nynější
nezávislí
ještě
ani
nebyli
zvoleni
a
už
se
shlukují
do
sdružení
nezávislých
kandidátů
a
tím
jaksi
svou
nezávislost
obracejí
v
její
přirozený
opak.
Brzy
si
zvolí
předsedu
a
nějaký
výbor
a
dopadnou
jak
básník
Domažlický.
Luzné
slovíčko
nezávislí
budou
mít
dál
na
krámě
klamavě
napsáno.
Přispějou
tím
k
dobré
české
tradici
všemu
říkat
trošku
jinak,
než
je
zvykem,
aby
zmatek,
v
němž
si
libujeme,
neutuchal.
Nezávislého
kandidáta
ovšem
pochvalme.
Je
to
ve
standardní
politické
scenerii
žádaný,
nedostatkový
a
okrajový
jev,
který
může
tak
či
onak
tu
scenerii
zpestřovat,
nikoliv
ovšem
vytvářet.
Nezávislým
kandidátem
bývají
většinou
velmi
originální
postavy
zvláštní
autority
a
veřejné
známosti,
jimž
právě
pro
jejich
originalitu
je
každá
strana
těsná.
Zjevují
se
v
životě
lidském
tak
řídce,
jak
řídce
se
zjevuje
moudrost.
Získat
padesát
tisíc
podpisů
nebývá
pro
ně
žádný
problém.
Postavit
na
takto
vzácném
lidském
typu
politický
život
může
jen
nenapravitelný
bludař.