Vesnice
má
jiná
měřítka
Dvouměsíční
zkušennost
mladého
podnikatele*
Domácí
zboží
má
přednost
Otevřít
obchod
se
zdá
být
jednoduché.
Jenže
ten,
kdo
dobře
prodával
ve
městě,
nemusí
mít
úspěch
na
vesnici.
Každý
trh
má
svá
specifika.
Zboží,
které
ve
městě
"letí",
je
na
vesnici
často
neprodejným
ležákem,
a
naopak.
Bohuslav
Zajkr
V
prodejně
potravin
v
obci
Karlík
nedaleko
Prahy
se
vystřídalo
už
několik
podnikatelů.
Ač
se
zdálo,
že
vše
běží
jako
na
drátkách,
nakonec
se
vždy
krám
zavřel.
Posledního
majitele
obchodu,
Martinena
Zemana
,
jsme
se
zeptali
na
jeho
zkušenosti.
Je
neděle
odpoledne,
obchod
má
otevřeno.
Během
našeho
asi
hodinového
rozhovoru
přišli
tři
zákazníci.
V
sobotu
je
obvykle
asi
dvojnásobně
větší
obrat
než
ve
všední
dny.
Neděle
se
rovná
všedním
dnům,
ale
návštěvnost
obchodu
to
zvedá.
Když
někdo
příjde
v
neděli,
naučí
se
chodit
i
ve
všední
den.
Pondělky
a
úterky
jsou
slabé,
středa
a
čtvrtek
se
rovnají
průměru
a
v
pátek
je
asi
o
patnáct
procent
větší
obrat,
sděluje
nám
své
dvouměsíční
poznatky
Martin
Zeman.
Otevírací
dobu
přizpůsobuje
zákazníkům.
Oficiálně
má
otevřeno
od
7
do
19
hodin,
ale
nezřídka
se
stane,
že
můžete
nakoupít
ještě
v
půl
osmé
.
*
Vyplatí
se
vám
mít
otevřeno
v
neděli?
Svítí
tu
dvě
sady
zářivek,
topí
se
stejně,
jako
kdyby
bylo
zavřeno,
i
mrazáky
by
běžely
stejně.
Jde
tedy
jen
o
můj
čas
a
moji
práci.
*
Pracoval
jste
v
Praze,
teď
podnikáte
na
vesnici.
Je
v
tom
nějaký
rozdíl?
V
Praze
patří
k
velmi
prodejným
věcem
Dobrá
voda,
chipsy
západní
výroby,
lepší
konzervy
a
podobně.
Tady
jsou
naprostým
ležákem.
Žije
tu
víc
starších
lidí
a
ti
dávají
přednost
zaběhlému
zboží.
Pražský
zákazník
je
zvídavější.
Vidí
nové
zboží,
tak
ho
zkusí.
V
Praze
se
například
prodává
naše
a
cizí
kava
v
poměru
jedna
ku
jedné,
na
vesnici
si
zahraniční
koupí
jen
každý
pátý.
Při
zahájení
jsem
nepočítal
s
cibulí,
kořenovou
zeleninou
nebo
jablky.
Předpokládal
jsem,
že
to
má
každý
ze
své
zahrady.
Cibule
se
však
prodává
až
nečekaně
dobře,
stejně
jako
vejce.
*
Předpokládám,
že
je
větší
zájem
o
levnější
zboží.
Jak
se
dostáváte
na
nižší
ceny?
Zákazníci
si
ceny
kontrolují,
aby
nenakoupili
třeba
o
dvacetník
dražší
zboží
než
v
obchodě
ve
vedlejší
obci.
Musím
tedy
ceny
sledovat.
Když
přivezu
nové
zboží,
zaskočím
do
sousedních
Dobřichovic
a
snažím
se
jít,
je-li
to
možné,
o
desetník,
dvacetník
dolů.
Nejde
to
ale
vždycky.
Nevýhodou
je,
že
tady
mohu
uplatnit
jen
menší
marži
než
v
Praze.
*
Jistě
tu
hrají
roli
i
ceny,
za
které
zboží
nakupujete.
Pro
zboží
jezdím
sám
dvanáctsettrojkou.
Sazbu
účtuji
podle
ujetých
kilometrů.
Snažím
se
projet
co
nejméně,
proto
jezdím
na
žižkovské
nákladové
nádraží,
kde
je
hned
několik
velkoobchodů
a
tím
i
poměrně
nízké
ceny.
V
jednom
místě
tam
nakoupím
vše
od
zeleniny
po
mléčné
výrobky
a
drogerii.
A
další
rozdíl
mezi
Prahou
a
obcí.
V
Praze
je
často
výhodnější
dát
si
zboží
zavážet.
Pro
nás
by
zaváželi
také,
ale
každá
dodávka
by
musela
mít
hodnotu
za
deset
až
patnáct
tisíc
korun.
Nemám
tak
velký
obrat,
nemohu
objednat
tolik
zboží
najednou.
Zásobuji
se
tedy
sám.
*
Vyplatí
se
vám
prodávat
na
vesnici?
Měsíc
a
půl
je
otevřeno
a
přibylo
asi
deset
procent
zákazníků.
Zlatých
deset
procent,
ale
mohlo
by
to
být
víc.
V
létě
předpokládám
alespoň
dvojnásobné
zvýšení
obratu.
Pokud
k
tomu
nedojde,
byl
by
to
špatný
obchod,
nevyplácel
by
se
mi.
Na
léto
mám
předběžnou
smlouvu
s
firmou
Jeka,
která
zprostředkovává
turistický
ruch
mezi
Belgií
a
ČR.
Pro
své
turistické
zařízení
loni
nakoupila
během
tří
měsíců
zboží
za
sedm
set
tisíc
korun.
Letos
Jeka
předpokládá
padesátiprocentní
nárůst
obratu.
Kontakt:
Smíšené
zboží,
Martin
Zeman,
Karlík
700,
PSČ
252
29.