VAŠE
DOPISY
Jak
dlouho
se
pracuje
ve
světě
(Profit
č.
8/1994)
Výpočet
zákonného
počtu
odpracovaných
hodin
v
kalendářním
roce
byl
v
případě
České
republiky
zřejmě
proveden
jinou
metodikou,
než
například
v
Německu,
a
to
vynásobením
zákonné
denní
délky
(
8,5
hodiny)
a
počtu
pracovních
dnů
v
roce
(256
x
8,5
=
2142
hodin).
Ostatní
státy,
uvádějí-li
pracovní
dobu,
například
Německo
37,5
hodin
týdně,
respektive
7,5
hodiny
denně,
uvádějí
čistou
pracovní
dobu,
tj.
bez
polední
přestávky,
což
by
u
nás
porovnatelně
činilo
jen
8
hodin
denně.
Kromě
toho
se
z
ročního
fondu
pracovní
doby
v
ČR
nevyčlenil
časový
fond
dovolené.
Pokud
budeme
postupovat
stejnou
metodikou,
jako
je
propočten
fond
pracovní
doby
v
Německu
(čistý,
s
vyloučením
přestávky
na
oběd
a
na
dovolenou),
bude
srovnatelný
údaj
činit
nikoliv
uvedených
2142,
ale
pouze
1848
hodin.
Josef
Ströbinger,
Brno
Poznámka
redakce:
Uvedený
příklad
dokazuje,
jak
je
důležité
při
srovnání
používat
vždy
stejnou
metodiku
výpočtu.
Údaje
jsme
přebírali
ze
spolkové
hospodářské
komory
a
neměli
jsme
k
nim
bližších
vysvětlivek.
Tím
spíše
našemu
čtenáři
děkujeme
za
vysvětlující
doplněk.
V
tradicích
Maltézských
rytířů
(Profit
č.
9/1994)
Článek
o
příjemné
vinárně
jsem
si
přečetla
s
velkou
chutí.
A
trochou
nostalgie.
Výběr
jídla
a
vína
v
restauraci
může
být
obřadem,
který
znásobí
zážitek
z
příjemného
večera.
V
dobrých
zahraničních
restauracích,
a
nemusí
to
být
ty
nejdražší,
host
společně
s
vrchním
či
majitelem
sestavuje
menu
s
veškerou
vážností,
odpovědností
a
znalostí
věci.
Jednotlivé
chody
musejí
s
vínem
perfektně
ladit.
A
kuchař,
který
vynikající
pokrmy
připraví,
se
přijde
za
uznání
hostů
poděkovat.
Je
milé
vědět,
kde
se
také
u
nás
člověk
setká
se
starými
dobrými
zvyky.
Julie
Petrboková,
Praha
Cenné
papíry
bez
lesku
(Profit
č.
6/1994)
Zaráží
mě
fakt,
jak
mnoho
lidí
dalo
své
body
fondům.
Snad
na
základě
reklamy,
i
když
se
zdá,
že
tentokrát
diky
spíš
znechutila
než
přitáhla.
Nebo
jim
připadá
snažší,
že
se
nebudou
muset
o
nic
starat.
Místo
vlastního
rozhodování
o
svých
akciích,
s
rizikem,
ale
šancí
na
velkou
výhru,
raději
volí
pohodlnou
jistotu
s
malým
efektem.
Jistým
překvapením
také
je,
kolik
lidí
považovalo
za
dobrý
výsledek
třeba
vyplacení
několika
tisícovek
od
investičního
fondu.
Asi
se
v
tom
odráží
léta
pěstovaný
názor
-
co
nejmínň
starostí,
co
nejmíň
odpovědnosti.
Nejsem
odpůrcem
fondů,
ale
ptám
se,
co
očekávají
ti,
kdo
svěří
všechny
investiční
body
fondům.
Vždyť
z
první
vlny
je
kolem
nás
dost
příkladů
toho,
že
mnozí
individuální
akcionáři
zhodnotili
své
akcie
vysoko
nad
částky
uváděné
v
reklamních
sloganech
fondů.
Nebojme
se
převzít
odpovědnost
za
svůj
majetek.
Ladislav
Martikán,
Úvalno
Daňový
poradce
(Profit
č.
8/1994)
Jako
hlavní
zlo
vidím
velké
množství
různých
daní
a
neustálou
novelizaci
daňových
zákonů.
Podnikatel
má
sledovat
vývoj
ve
svém
oboru
a
doslova
táhnout
svoji
firmu
dopředu
-
a
ne
sedět
doma
a
studovat
novely
daňových
zákonů.
Majitel
malé
firmy
si
daňového
poradce
sotva
může
dovolit.
I
kdyby
mohl,
například
k
řízení
cash-flow
vlastní
firmy
musí
vědět,
kdy
a
jaké
částky
platit
apod.
Samozřejmě
existují
počítačové
programy,
které
využíváme
třeba
pro
odvody
z
mezd,
ale
silniční
daň
musíme
spočítat
na
konci
roku
ručně,
protože
zatím
nevíme,
jak
často
a
kteří
zaměstnanci
budou
používat
vlastní
vozidla
k
pracovním
cestám
za
zákazníky.
Rozhodně
by
zjednodušení
pravidel
a
snížení
počtu
daní
-
třeba
i
při
zachování
celkového
zatížení
podnikatelů
-
pomohlo.
I
naše
firma
se
dostává
do
situace,
kdy
musí
volit
mezi
možností
nákupu
materiálu,
nebo
zaplacení
daní
v
termínu.
Ačkoli
jsou
sankce
od
státu
hodně
tvrdé,
nejprve
je
nutno
zajistit
práci
pro
lidi,
a
tedy
koupit
materiál.
Větší
množství
pohledávek
se
pak
firmě
silně
nevyplácí.
Myslíme
si,
že
začínající
podnikatelé
by
v
prvním
roce
své
činnosti
měli
mít
daně
ze
zisku
výrazně
nižší.
U
toho,
kdo
začíná
opravdu
od
nuly,
není
daňový
výnos
pro
stát
podstatný.
Pro
začínajícího
podnikatele
je
však
zajímavý
každý
obnos
-
i
kdyby
jej
použil
jako
rezervu
pro
krytí
nějakého
neúspěchu.
Stále
úspěšní
neumějí
být
ani
giganti
typu
IBM
či
Volkswagenu.
Jaromír
Jůza,
severní
Čechy
Pivo
je
radost
i
starost
(Profit
č.
9/1994)
Nemáme
doma
ten
pověstný
sedmý
schůdek
ve
sklepě,
odkud
je
pivo
správně
vychlazené,
protože
v
činžáku
ani
nemáme
pořádný
sklep.
Měli
jsme
však
štěstí,
že
hostinský
v
hospodě
na
rohu
s
pivem
zacházet
uměl.
Teď
k
němu
v
okolí
pomalu
přibývají
další.
Nejsou
stejně
dobří,
ale
aspoň
někteří
se
o
to
snaží.
Věřím,
že
s
českým
pivem
není
zle,
a
že
bude
lépe.
Václav
Nutil,
Kadaň