Cena
tepla:
Ještě
nás
zahřeje
Z
osidel
dodavatelů
zatím
spotřebitel
nikam
neunikne
Cena
tepla
stoupala
od
roku
1991
přímo
drasticky.
Do
30.4
.1991
platil
nájemník
21
Kč
za
gigajoul.
Do
konce
následujícího
roku
již
89
Kč.
Od
1.
ledna
1993
bylo
za
m
2
nutné
platit
137
Kč
u
neměřených
dodávek,
u
dodávek
měřených
na
vstupu
do
objektu
120
Kč/GJ.
Jaromír
Složil
Kruh
je
uzavřen.
Ceny
tepla
rostou
dále.
Nájemník
hře
s
cenami
jen
přihlíží.
Ve
hře
je
stát,
výrobce
tepla
,
jeho
dodavatel
a
v
pozadí
spotřebitel.
Nutná
změna
Cena
za
teplo
patří
do
kategorie
cen
regulovaných.
Dobrotivý
stát
snad
spotřebitele
tepla
regulací
ceny
chrání?
Nebuďte
naivní.
V
Bytovém
družstvu
v
Ostravě-Porubě
mají
spočteno,
že
v
roce
1993
cena
za
teplo
a
teplou
vodu
vycházela
v
průměru
na
byt
a
rok
na
12
tisíc
korun.
Průměrný
plat
ve
státě
se
přitom
blížil
šesti
tisícům
korun.
Dva
měsíce
v
roce
tam
lidé
dělali
jen
na
teplo.
Na
jiných
místech
to
není
jiné.
Stát
drží
cenu
tepla
na
uzdě
a
musí
ji
ještě
dotovat,
protože
jeho
cena
zdaleka
neodpovídá
nákladům.
Dotace
jdou
ze
státního
rozpočtu,
takže
na
tyto
příspěvky
na
teplo
přispíváme
každý.
Cenové
skoky
Regulovaných
cen,
týkajících
se
přímo
domácností,
je
okolo
16
%.
Je
nutné
přiznat,
že
nebýt
regulace
cen
tepla,
mnozí
jeho
výrobci
by
už
jistě
neexistovali.
Ale
také
mnozí
odběratelé
by
neměli
na
zaplacení.
Pokud
by
se
totiž
cena
za
teplo
uvolnila
naráz,
mohla
by
klidně
v
některých
místech
vyskočit
i
o
100
%.
Náklady
na
výrobu
tepla
se
pohybují
v
průměru
okolo
200
Kč
za
gigajoul.
Ale
jsou
výrobci
tepla,
kteří
je
vyrobí
za
100
Kč,
jiní
naopak
až
za
400
Kč.
Proto
je
nutno
regulovat.
Zde
je
ale
paradox.
Právě
regulované
ceny
rostou
pohříchu
téměř
nejrychleji.
Stát
regulací
do
určité
míry
nahrává
výrobcům,
aby
si
své
vysoké
náklady
na
výrobu
zdůvodnili.
Ale
také
jim
doposud
nedal
příliš
možností,
aby
mohli
s
vysokými
náklady
něco
dělat.
Stát
ceny
schválí
poté,
co
je
prověří
a
promíchá
ve
spotřebním
koši.
O
tržní
ceně
za
teplo
si
můžeme
zatím
nechat
zdát.
Regulovaná
cena
většinou
znamená,
že
vlk
se
nažral
a
koza
zůstala
celá.
Nebohý
spotřebitel
nemá
ve
svém
bytě
na
vybranou.
Musí
platit,
protože
více
trubek
s
teplem
od
různých
dodavatelů
do
domu
nevede.
Chtěl
by
spotřebu
tepla
přesně
měřit
a
také
šetřit.
Ale
i
tyto
snahy
o
snížení
poplatků
za
teplo
jsou
často
iluzorní,
nejsou
všespasitelné.
Čtěte
na
straně
12-13:
Samotné
měření
spotřeby
tepla
peněženku
nespasí
Foto:
ČTE
BURZOVNÍ
ZPRÁVY:
Někdy
jsou
málo
potěšitelné.
Podobné
to
bude
po
nějakou
dobu
s
cenami
za
teplo.