wsj2446.cz

Organizace Common Cause požádala jak senátní Etický výbor, tak i ministerstvo spravedlnosti, aby prošetřili 1 milion dolarů v politických darech arizonského obchodníka Charlese Keatinga pěti americkým senátorům, kteří intervenovali v jeho prospěch u regulátorů záložen. Keating je v současné době hlavním subjektem federálního soudního procesu kvůli zpronevěře 1,1 miliardy dolarů, je obviněn z vytunelování aktiv kalifornské záložny, spořitelního a úvěrového sdružení Lincoln, které řídil a přivedl k platební neschopnosti. Fred Wertheimer - prezident organizace Common Cause, samozvané občanské lobby - řekl, že Keating se již přiznal k pokusům o koupi vlivu na zákonodárce - na demokratické senátory Dennise DeConciniho z Arizony, Alana Cranstona z Kalifornie, Johna Glenna z Ohia a Donalda Riegleho z Michiganu a na republikánského senátora Johna McCaina z Arizony. Wertheimer se opírá o prohlášení Keatinga, které bylo v dubnu citováno v článku deníku Wall Street Journal: "Jedna otázka... se týkala toho, zda má finanční podpora jakýmkoli způsobem ovlivnila několik politických činitelů, aby se zabývali mým případem. Chci říci, jak nejdůrazněji mohu: určitě v to doufám." Při velmi neobvyklém setkání v kanceláři senátora DeConciniho v dubnu 1987 těchto pět senátorů požádalo federální regulátory, aby uvolnili tlak na společnost Lincoln. Podle poznámek zapsaných jedním z účastníků setkání regulátoři řekli, že si společnost Lincoln nebezpečně zahrávala s federálně pojištěnými penězi vkladatelů a byla "tikající časovanou bombou". Keating si stěžoval, že regulátoři byli příliš horliví. Z poznámek vyplývá, že senátor DeConcini nazýval směrnice Federální bankovní rady pro domácí úvěry "velmi nespravedlivými" a senátor Glenn trval na tom, že Keatingova záložna byla "životaschopná a zisková". Během následujících dvou let nedokázala uvedená Bankovní rada, která v té době byla vládní organizací zodpovědnou za regulaci záložen, zakročit - dokonce ani poté, co federální auditoři v květnu 1987 upozornili na to, že Keating způsobil platební neschopnost společnosti Lincoln. Mateřská společnost společnosti Lincoln, American Continental Corp., zahájila jednání podle zákona o bankrotu letos 13. dubna a následujícího dne regulátoři záložnu zabavili. Nově vytvořená společnost Resolution Trust Corp., následník Bankovní rady, zažalovala Keatinga a několik dalších osob 15. září. Keating podal vlastní žalobu, ve které tvrdí, že jeho majetek byl zabaven protiprávně. Podle odhadu bude kolaps společnosti Lincoln daňové poplatníky stát až 2,5 miliardy dolarů. Podrobnosti skandálu se dostávaly na veřejnost postupně během uplynulých dvou let, většinou v důsledku zpráv v několika novinách. Uprostřed své kampaně za znovuzvolení v roce 1988 senátor Riegle, předseda senátního Bankovního výboru, vrátil příspěvky ve výši 76 000 dolarů poté, co detroitský deník uvedl, že Keating pro něho sehnal peníze asi dva týdny před setkáním s regulátory. Senátor DeConcini po měsících odrážení silné kritiky v tisku vrátil 48 000 dolarů až minulý měsíc, krátce poté, co vláda formálně obvinila Keatinga z defraudace společnosti Lincoln. Navíc senátor McCain minulý týden zveřejnil, že se zpožděním zaplatil 13 433 dolarů společnosti American Continental jako refundaci za cesty, které on a jeho rodina podnikli od roku 1984 do roku 1986 tryskovým letadlem této společnosti do Keatingova rekreačního sídla v Cat Cay na Bahamách. Senátor McCain prohlásil, že hodlal zaplatit za tyto cesty včas, ale že se na tuto záležitost "pozapomnělo". Podle zpráv tisku Keating, jeho rodinní příslušníci a společníci rovněž během let darovali 112 000 dolarů na kongresové kampaně senátora McCaina. Ale senátor McCain říká, že Keating v roce 1987 náhle ukončil jejich přátelství, protože on odmítl vyvíjet tlak na případ manažera záložny tak silně, jak to Keating chtěl. "Velmi se kvůli tomu rozzlobil, odešel z mé kanceláře a řekl spoustě lidí, že jsem ustrašenec," vzpomíná senátor McCain. Kalifornské noviny v červenci odhalily, že Keating dal 850 000 dolarů z fondů společnosti třem od daní osvobozeným organizacím pro registraci voličů v letech 1987 a 1988 z příkazu senátora Cranstona, který připustil, že vymáhání těchto peněz byla "politicky pěkně hloupá věc". Senátor Cranston navíc obdržel Keatingovým prostřednictvím 47 000 dolarů v darech na kampaň a kalifornská demokratická strana obdržela 85 000 dolarů ve firemních darech na kampaň pro získávání hlasů v roce 1986, která pak přinesla prospěch senátorově kampani za znovuzvolení v onom roce. Ohijské noviny též v červenci odhalily, že Keating poskytl Národní radě pro veřejnou politiku, politickému výboru řízenému senátorem Glennem, 200 000 dolarů ve firemních darech. Ty je nutno přičíst k 34 000 dolarů v přímých darech, které Keating pro kampaň tohoto ohijského senátora obstaral. Wertheimer řekl, že senátní Etický výbor by měla najmout zvláštního externího poradce, který by se zabýval vyšetřováním, jako tomu bylo v případě bývalého mluvčího sněmovny Jamese Wrighta. Wilson Abney, štábní ředitel etické poroty, se zdržel komentáře. Senátor Riegle řekl, že bude spolupracovat při jakémkoli vyšetřování, ale že jeho chování bylo "zcela správné". Senátor McCain řekl, že měl v době setkání "vážné obavy", že by mohlo vypadat nevhodně, ale rozhodl se, že pro něho bylo "naprosto vhodné" žádat spravedlivé zacházení s voličem. Senátor Glenn řekl, že již zcela odhalil svou roli ve skandálu a "je zcela spokojen s tím, že tato záležitost zůstane v rukou Etického výboru senátu". Senátor DeConcini řekl: "Až bude vše řečeno a uděláno, očekávám, že budu plně očištěn." Senátor Cranston, který již dobrovolně nabídl pomoc Federálnímu úřadu pro vyšetřování v jakémkoli vyšetřování Keatinga, vykreslil svou roli v roce 1987 jako povzbuzování regulátorů k akci. "Proč Bankovní rada nezasáhla dříve?" řekl. "Organizace Common Cause by měla požadovat, aby právě to bylo vyšetřeno.