Druhé
kolo
řeckých
všeobecných
voleb
je
stanoveno
na
5.
listopadu.
Pro
ty,
kdo
doufají
v
obnovení
třeba
jen
špetky
normálních
politických
poměrů
-
vzhledem
k
nešťastným
osmi
letům
Řecka
pod
autokratickým
pseudosocialismem
a
následným
tříměsíčním
patáliím
s
vládou
konzervativně-komunistické
koalice
-
je
tu
aspoň
jeden
dobrý
signál:
Skandály,
které
stále
obklopují
bývalého
ministerského
předsedu
Andrea
Papandreoua
a
jeho
poraženou
socialistickou
vládu,
jsou
jako
mouchy
bzučící
kolem
rozkládající
se
zdechliny.
Ve
volbách
v
polovině
června
nedali
Řekové
jasný
mandát
žádné
jednotlivé
politické
straně.
Prozatímní
vláda,
která
vzešla
z
povolebního
handrkování,
byla
v
podstatě
jen
trochu
víc
než
nešťastně
počatý
potomek
ideologického
mísení:
středopravá
Strana
nové
demokracie
vedená
Constantinem
Mitsotakisem
na
straně
jedné.
Na
straně
druhé
takzvaná
Koalice
levice
a
pokroku
-
podivný
a
spíše
zavádějící
název
pro
fúzi
prosovětské
Komunistické
strany
Řecka
a
její
eurokomunistické
sestřenky
Helénské
levice.
Jednotící
pouto
tohoto
levo-pravého
nepodařeného
spojenectví
bylo
prosté:
PASOK
(Papandreouova
strana)
jako
společný
politický
nepřítel.
Okázalou
metou
byla
likvidace
vládní
korupce,
údajně
na
všech
úrovních,
ale
hlavním
cílem
byl
Papandreou
a
jeho
nejbližší
spolupracovníci.
Ve
skutečnosti
byla
tato
katarze
potřebná
už
celé
dekády.
Když
však
došlo
k
redukci
na
pouhé
heslo
v
zaujatých
prohlášeních,
proměnil
se
tento
nápad
v
příslib
útoku,
zacíleného
v
prvé
řadě
na
politický
zisk,
nikoliv
spravedlnost.
Co
se
týče
dlouho
bublajícího
řeckého
skandálu
kolem
bankovní
zpronevěry,
hlavním
žalobcem
Papandreoua
zůstává
George
Koskotas,
bývalý
majitel
Bank
of
Crete
a
defraudant
dle
vlastního
doznání,
nyní
pobývající
ve
vězeňské
cele
v
Salemu,
Massachusetts,
odkud
také
vede
spor
v
procesu
o
extradici,
která
by
ho
vrátila
do
Řecka.
Důvěryhodnost
Koskotase
je
přinejlepším
problematická.
Má
bezpočet
pohnutek,
aby
sváděl
vinu
na
někoho
jiného,
a
jeho
svědectví
bylo
také
shledáno
méně
přesvědčivé
v
řadě
bodů.
Nicméně
Strana
nové
demokracie
a
Komunistická
strana
uvádějí
jeho
tvrzení
jako
důkaz
spoluviny
PASOKu.
Mezi
nezodpovězenými
otázkami
zůstává,
zda
Papandreou
obdržel
23
milionů
dolarů
z
ukradených
fondů
Bank
of
Crete
a
dalších
734 000
dolarů
na
úplatcích,
jak
se
tvrdí;
zda
ministerský
předseda
nařídil
státním
úřadům
uložit
asi
57
milionů
dolarů
do
banky
pana
Koskotase
a
potom
vybrat
úroky;
a
jaký
měl
PASOK
podíl
na
210
milionech
dolarů,
které
Koskotas
štípnul.
Dva
bývalí
ministři
jsou
tak
silně
zapleteni
v
Koskotasově
aféře,
že
parlamentní
poslanci
PASOKu
hlasovali
pro
jejich
předání
zvláštnímu
soudu.
To,
aby
se
vyhnuli
parlamentnímu
vyšetřování,
ale
zařídily
miliony
drachem,
které
nalil
pan
Koskotas
do
pokladny
Nové
demokracie.
Vyšetřování
nakonec
přineslo
pouze
podružné
stopy
a
"indicie",
které
ukazují
na
PASOK,
nikoliv
však
přesvědčivý
důkaz.
Jako
další
se
Řekové
dozvěděli,
jak
jejich
státní
zpravodajská
služba,
EYP,
pravidelně
monitorovala
telefonní
rozhovory
prominentních
osob,
včetně
klíčových
opozičních
politiků,
novinářů
a
členů
kabinetu
z
řad
PASOKu.
Navzdory
přesvědčivým
argumentům
nebylo
nikdy
prokázáno,
že
Papandreou
osobně
nařídil
či
režíroval
tyto
odposlechy.
Ústřední
slabina
debat
o
"skandálech"
vynikla
zvláště
pěkně,
když
se
diskuse
zaměřily
na
zbrojní
zakázky
a
provize.
Koaliční
vláda
se
snažila
ukázat,
že
ministři
PASOKu
dostali
tučné
sumy
za
schválení
nákupu
vojenských
letadel
F-16
Fighting
Falcon
a
Mirage
2000,
vyráběných
americkou
firmou
General
Dynamics
Corp.
a
francouzskou
Avions
Marcel
Dassault.
Přirozeně
nelze
očekávat,
že
by
si
General
Dynamics
nebo
Dassault
komplikovaly
další
možné
obchody
tím,
že
by
odhalily
zaplacenou
(či
nezaplacenou)sumu
různým
řeckým
úředníkům
za
poskytnuté
služby.
Takže
se
zdá,
že
pan
Mitsotakis
a
jeho
komunističtí
kolegové
možná
nechtěně
pomohli
panu
Papandreouovi
k
morálnímu
vítězství
zadarmo:
PASOK,
ať
už
vinen
či
ne,
se
teď
může
po
celé
zemi
nechat
slyšet,
že
celá
aféra
je
honem
na
čarodějnice
na
Papandreouův
účet.
I
když
samotné
slovní
kličky
nepomohou
PASOKu
znovu
získat
moc,
Papandreoua
není
radno
nikdy
podceňovat.
Nejdřív
přišla
jeho
očekávaná
kanonáda:
Obvinil
Koalici
levice
a
pokroku,
že
zaprodala
své
levicové
zásady,
když
se
podílí
na
pravicovém
spiknutí
s
cílem
vytlačit
PASOK
a
zmařit
socialistický
vývoj
v
Řecku.
Poté
-
aby
podepřel
svou
věrohodnost
u
levice
-
nalákal
některé
menší
levicové
strany,
aby
kandidovaly
do
voleb
pod
hlavičkou
PASOKu.
Také
se
nepřestával
dvořit
komunistům
-
z
nichž
mnozí
se
cítí
zrazeni
vznikem
levo-pravé
koalice
-
tím,
že
přivedl
do
PASOKu
uznávaného
kandidáta
Komunistické
strany.
Pro
lepší
vyváženost,
a
v
naději
na
získání
některých
neloajálních
hlasů
středu,
dokázal
přitáhnout
bývalého
představitele
Strany
nové
demokracie
a
známého
politického
nepřítele
pana
Mitsotakise.
A
tak
PASOK
míří
k
volbám
nejen
se
slabším
zápachem
skandálů,
ale
také
s
"pečetí
souhlasu"
představitelů
jeho
nejtvrdších
žalobců.
Tyto
volby
jsou
pro
Řecko
tak
klíčové,
že
se
v
tomto
zmatku
ztrácejí
i
naléhavé
státní
záležitosti.
Například
budoucí
účast
země
v
NATO
zůstává
nejistá.
Řecko
musí
také
přepracovat
hlavní
části
legislativy
jako
přípravu
na
cíle
roku
1992
týkající
se
intenzivnější
spolupráce
v
rámci
Společného
trhu.
Také
řecké
bilaterální
vztahy
se
Spojenými
státy
si
zaslouží
pozornost.
Současná
dohoda
o
amerických
vojenských
základnách
v
Řecku
totiž
vyprší
v
květnu
1990.
Jednání
o
nové
dohodě
byla
zmrazena
před
červnovými
volbami,
ale
čas
běží.
Dalším
důležitým
bodem
je
vydání
Mohammeda
Rashida,
palestinského
teroristy,
na
kterého
vydaly
Spojené
státy
zatykač
za
bombový
útok
na
letadlo
Pan
American
Airways
v
roce
1982.
Řecké
soudy
rozhodly
v
Rashidově
případu
ve
prospěch
vydání,
ale
kauza
čeká
na
konečné
schválení
příštího
ministra
spravedlnosti
Řecka.
Zdá
se,
že
si
Řekové
moc
neuvědomují
význam
tohoto
případu
jako
lakmusového
papírku
rozhodujícího
o
tom,
zda
Řecko
bude
či
nebude
hrát
roli
v
mezinárodním
úsilí
bojovat
proti
terorismu.
To,
že
by
PASOK
vyhrál
volby
přímo,
je
nepravděpodobné:
řecký
tisk,
který
byl
předtím
celý
nedočkavý,
aby
odbyl
PASOK
a
jeho
linii,
se
nyní
s
touhou
po
pomstě
vrhnul
na
pana
Papandreoua.
Přece
jenom,
možnost
další
narychlo
spíchnuté
vlády
je
až
moc
reálná.
Pokud
by
se
Papandreou
stal
hlavní
opozičním
lídrem,
mohl
by
ochromit
koalici
vedenou
konzervativci.
Také
by
mohl
vynutit
nové
volby
počátkem
příštího
roku
tím,
že
by
zmařil
procedury
pro
volbu
prezidenta
republiky
v
březnu.
Nová
demokracie
zase
jednou
zoufale
podcenila
protivníka
a
spojila
všechny
své
naděje
s
negativní
reakcí
vůči
PASOKu,
přičemž
zapomněla
dbát
o
jasný
program
či
o
usměrnění
vnitrostranického
hašteření.
A
pan
Papandreou?
Na
této
scéně
se
mu
nesedí
právě
pohodlně.
Ale
protože
je
nepochybně
jeden
z
nejschopnějších
matadorů,
kteří
se
kdy
brodili
bahnem,
je
zřejmě
mnohem
moudřejší
považovat
ho
jen
za
odstaveného
na
vedlejší
kolej,
ale
určitě
ne
za
zlikvidovaného.
Pan
Carpenter,
regionální
dopisovatel
National
Review,
žije
v
Aténách
od
roku
1981.