Michael
Maynard
nabídl
světu
rychlejší
způsob
rozbíjení
vajec.
Naštěstí
se
jej
vaječný
průmysl
pokusil
zastavit.
A
producenti
vajec
odvedli
velmi
dobrou
práci.
Pomocí
výnosu
Kongresu
se
pokusili
Maynarda
vyřadit
z
branže.
Lobování
vaječného
průmyslu
pomohlo
přesvědčit
šest
států,
aby
kvůli
strachu
ze
salmonelózy
zakázaly
Maynardův
přístroj
na
automatické
rozbíjení
vajec.
Jeho
společnost
Misa
Manufacturing
Inc.
byla
v
roce
1987
donucena,
aby
zažádala
o
ochranu
před
věřiteli
podle
federálního
konkurzního
zákona,
a
od
té
doby
je
v
likvidaci.
Tento
46letý
podnikatel
tvrdí,
že
měsíční
obrat
jeho
přístroje
Egg
King
-
který
se
nyní
prodává
prostřednictvím
nové
společnosti
-
poklesl
z
maximálních
75
přibližně
na
půl
tuctu.
Maynard
není
prvním
podnikatelem,
který
vyhnal
ceny
nahoru
oproti
zavedeným
firmám.
Jeho
případ
však
stojí
za
povšimnutí
díky
obrovské
bojovnosti
-
není
časté,
aby
se
v
Kongresu
konalo
slyšení
kvůli
rozhodnutí,
zda
jeden
malý
podnikatel
ohrožuje
republiku
-
i
díky
tomu,
co
vypovídá
o
nástrahách
při
prodeji
nového
výrobku.
Někdo
by
se
nyní
mohl
ptát,
proč
by
prodejci
vajec
měli
bojovat
proti
někomu,
kdo
se
pokouší
usnadnit
jejich
rozbíjení.
Část
odpovědi
se
ukrývá
v
povaze
tohoto
průmyslu.
Mnoho
velkých
producentů
vajec
jsou
zároveň
jejich
zpracovateli,
tedy
těmi,
kdo
rozbíjejí,
kontrolují
a
činí
zdravotně
nezávadnými
miliardy
vajec
a
proměňují
je
v
sušené,
tekuté
či
mražené
vaječné
výrobky.
Nicméně
spousta
pekařů,
šéfkuchařů
v
restauracích
a
jiných
výrobců
jídel,
kteří
se
spojili,
aby
Maynarda
hájili,
tvrdí,
že
výrobky
počínaje
chlebem
z
vajec
až
po
zákusky
ztrácejí
část
svěžesti,
když
vejce
namísto
ze
skořápek
pocházejí
z
30librových
konzerv.
Některým
společnostem,
které
denně
zpracovávají
stovky
vajec,
by
však
ruční
rozbíjení
vajec
mohlo,
řekněme,
přerůst
přes
hlavu.
Myšlenka
přístroje
Egg
King
je
velmi
jednoduchá:
vejce
se
vloží
do
válce
s
perforovanými
košíčky,
ty
se
roztočí
vysokou
rychlostí,
až
se
skořápky
rozbijí,
a
poživatelná
část
se
přes
košíčky
přecedí.
Jeden
přístroj
Egg
King
-
který
je
s
necelými
čtyřmi
stopami
na
výšku
a
dvěma
stopami
na
šířku
přirovnáván
k
robotovi
R2-D2
-
umí
za
hodinu
rozbít
kolem
20 000
vajec.
Protože
čerstvá
vejce
jsou
levnější
než
zpracovaná,
velký
spotřebitel
vajec
může
3 390
dolarů,
což
je
cena
přístroje
Egg
King,
získat
zpět
během
několika
měsíců,
říká
Maynard.
Takovéto
odstředivky
na
rozbíjení
vajec
jsou
známy
již
od
90.
let
19.
století.
Když
ale
na
počátku
roku
1970
přišel
Maynard
se
svým
přístrojem,
nikdo
jiný
v
USA
tyto
přístroje
nenabízel.
Hlavní
příčina:
salmonelóza.
Tuto
bakterii,
která
může
u
lidí
způsobit
bolesti
břicha
a
ve
vzácných
případech
smrt,
přenášejí
slepice.
Někdy
slepice
přenesou
salmonelózu
do
vajec
a
může
se
také
vyskytnout
na
špinavých
skořápkách.
Jakýkoliv
přístroj,
který
rozbíjí
velké
množství
vajec
najednou,
tedy
může
potenciálně
šířit
salmonelózu,
dostane-li
se
špatné
vejce
mezi
ta
dobrá.
Maynard
prohlašuje,
že
tento
problém
lze
vyřešit.
K
přístroji
Egg
King
je
připojen
psaný
návod,
podle
kterého
by
se
měla
rozbíjet
pouze
vejce
nejvyšší
kvality,
která
byla
náležitě
zdravotně
ošetřena,
a
jako
dodatečná
prevence
by
se
vejce
měla
používat
pouze
ve
výrobcích,
které
budou
dostatečně
tepelně
zpracovány,
aby
došlo
ke
zničení
bakterie.
Maynard
si
pochvaluje,
že
když
se
dodržovaly
instrukce,
nenastaly
u
téměř
4 000
používaných
přístrojů
žádné
problémy
se
salmonelózou.
Říká,
že
několik
případů
salmonelózy
z
výrobků,
které
mohly
použít
vejce
rozbitá
přístrojem
Egg
King,
bylo
způsobeno
zanedbáním
patřičného
tepelného
zpracování
výrobků.
Říká
však,
že
toto
není
důvod
pro
zakázání
přístrojů
Egg
King,
stejně
jako
špatní
řidiči
nejsou
důvodem
pro
zakázání
aut.
Odpůrci
takovým
argumentům
nevěří.
"Je
v
lidské
povaze,
že
se
lidé
návodu
vždy
nedrží,"
řekl
Jack
Guzewich,
ředitel
ochrany
potravin
na
Ministerstvu
zdravotnictví
státu
New
York.
V
čele
ostré
kritiky
přístroje
Egg
King
stojí
obchodní
sdružení
Spojení
producenti
vajec
(UEP).
Obchodní
skupina
Decatur
z
Georgie
uveřejnila
"informační
knihu",
ve
které
se
tvrdí,
že
zmíněný
přístroj
představuje
"hazardování
se
zdravím",
a
že
se
Maynard
pokouší
"rychle
zbohatnout
na
úkor
producentů
vajec
ve
státě".
UEP
to
odmítá
komentovat,
avšak
Alfred
Frawley,
právní
zástupce
této
skupiny,
tvrdí,
že
jednání
skupiny
je
motivováno
výhradně
"starostmi
o
zdraví".
Spor
začal
na
Ministerstvu
zemědělství
Spojených
států.
Nejprve
Maynard
získal
povolení
na
používání
svého
přístroje
v
podnicích
na
zpracování
vajec,
které
jsou
řízeny
Oddělením
pro
kontrolu
bezpečnosti
potravin
Ministerstva
zemědělství
Spojených
států.
Naneštěstí
pro
Maynarda
za
vejce
zodpovídal
jiný
odbor
Ministerstva
zemědělství
Spojených
států,
a
to
Program
zemědělského
marketingu.
Když
tento
odbor
obdržel
stížnosti
od
producentů
vajec,
přesvědčil
jiný
odbor,
aby
jeho
povolení
zrušil,
čímž
se
omezil
potenciální
prodej
přístroje
na
pekařství
a
restaurace
a
jiné
podniky,
které
nejsou
řízeny
Ministerstvem
zemědělství
Spojených
států.
Producenti
vajec
také
lobovali
u
Úřadu
pro
kontrolu
potravin
a
léčiv
(FDA).
FDA
však
v
dopise
z
roku
1985
sdělil
Spojeným
producentům
vajec,
že
pokud
se
dodrží
instrukce,
existuje
jen
"malá
pravděpodobnost"
výskytu
zdravotních
problémů.
Producenti
tedy
šli
do
Kongresu,
kde
kongresman
za
stát
Georgia
představil
opatření
zakazující
přístroje
na
odstředivé
rozbíjení
vajec.
Maynard,
jehož
společnost
tehdy
měla
sídlo
ve
městě
Santa
Ana
v
Kalifornii,
si
získal
místní
kongresmany
a
boj
začal.
Maynardova
přesvědčivost
nakonec
nad
opatřením
zvítězila,
ačkoliv
si
to
vyžádalo
hlasování
ve
Sněmovně
reprezentantů.
Dokonce
i
poté
odpůrci
dosáhli
slyšení
v
Kongresu
na
přezkoumání
toho,
co
jeden
kongresman
nazval
"bezohlednou"
metodou
rozbíjení
vajec.
Když
byla
jejich
snaha
získat
celostátní
zákaz
zmařena,
obrátili
producenti
vajec
svoji
pozornost
na
jednotlivé
státy.
Maynardův
přístroj
dosud
prohlásily
za
nezákonný
ze
zdravotních
důvodů
státy
New
York,
New
Jersey,
Nebraska,
Georgia,
Michigan
a
Minnesota.
Antimonopolní
žaloba,
kterou
Maynardova
společnost
podala
federálnímu
soudu
proti
Spojeným
producentům
vajec
a
jiným,
pouze
prohloubila
podnikatelovy
nesnáze.
Soudce
zamítl
žalobu
a
nařídil
Maynardově
společnosti
vyplatit
právníkům
obžalovaných
více
než
100 000
dolarů
na
soudních
poplatcích.
Maynard
tvrdí,
že
toto
soudní
rozhodnutí
dohnalo
jeho
společnost
ke
konkurznímu
soudu.
Nyní
se
přesunul
do
Oklahomy,
kde
jsou
náklady
nižší,
a
na
prodej
svého
přístroje
založil
novou
společnost
Adsi
Inc.
Změnou
prostředí
však
jeho
smolná
série
zatím
neskončila.
Nedávno
Maynard
spadl
z
koně
a
zlomil
si
ruku.