ŽEBRÁK
přichází
a
snaží
se.
Může
to
být
prosté
-
chce
peníze
na
jídlo
-
nebo
neuvěřitelně
složité;
jeho
sestra
právě
teď
umírá
v
Hobokenu,
on
ztratil
peněženku
a
má
v
drobných
jen
1,22
dolaru,
zatímco
lístek
na
autobus
stojí
3,83
dolaru,
nedáte
mu
ten
rozdíl?
Ne?
Dobře,
a
co
tedy
půjčka,
vezme
si
vaše
jméno
a
adresu...
Protože
většina
lidí
počítá
s
tím,
že
jejich
peníze
půjdou
spíše
na
láhev
Night
Train
Express,
nemají
problém
na
podobné
nabídky,
jako
je
tato,
říci
ne.
Zdravá
skepse
ale
mizí,
když
je
požádá
organizovaná
charita,
aby
pomohli
bojovat
s
rakovinou,
hladomorem,
zneužíváním
dětí
a
tak
dále.
Většina
si
neláme
hlavu
s
tím,
zda
jejich
peníze
na
tyto
ušlechtilé
cíle
půjdou.
Ale
bude
tomu
tak?
V
hrozivém
počtu
případů
nebude.
Ve
skutečnosti
může
být
pro
dárce
lepší
dát
peníze
žebrákovi:
kdyby
nic
jiného,
nemá
režijní
náklady
a
navíc
by
dokonce
mohl
mluvit
pravdu.
V
loňském
roce
bylo
darováno
100
miliard
dolarů
400 000
charitativním
spolkům
ve
státě.
I
když
renomované
organizace
vynaložily
velkou
část
z
nich
skutečně
na
ty
dobré
věci,
pro
které
byly
vybrány,
je
stejně
tak
pravda,
že
slušný
díl
byl
spotřebován
na
"výdaje"
nárokované
dalšími
podnikavci,
a
to
včetně
falešných
výdajů.
V
mnoha
případech
byly
náklady
natolik
vysoké,
že
na
udávané
příjemce
zbylo
jen
mizivé
množství
prostředků.
Nelze
říci,
kolik
z
celkových
příjmů
dobročinných
spolků
přesně
pohltily
závratné
náklady
na
provoz,
podnikavci
žijící
na
vysoké
noze
a
vyložené
podvody.
Problém
je
ale
prostě
všeobecný
a
trvalý.
Státní
orgány
pro
vymáhání
práva
mohou
sotva
stačit
charitativním
podvodům
a
ani
zprávy
dohlížecích
skupin,
jako
například
Rady
pro
modernizaci
obchodních
kanceláří
(BBB),
nejsou
povzbudivé.
Poradenská
služba
BBB
pro
dobročinnost
přezkoumává
ročně
stovky
nových
charitativních
spolků
a
poměřuje
je
s
minimálními
standardy
pro
účetní
odpovědnost,
přesnost
a
čestnost
při
žádání
o
pomoc
i
z
hlediska
procenta
prostředků,
které
skutečně
jdou
na
účel,
za
kterým
byl
spolek
údajně
založen.
Služba
počítá
s
tím,
že
by
alespoň
polovina
vybraných
peněz
měla
být
utracena
v
programu.
Zhruba
třetina
přezkoumaných
charitativních
spolků
v
testu
propadla.
Což,
jak
je
třeba
dodat,
nezabraňuje
spolkům,
aby
si
tak
jako
tak
nahrabaly
spoustu
peněz.
Bez
mikroskopu
a
soudního
předvolání
je
mnohdy
těžké
rozlišit
mezi
pravdivými
případy
a
zlodějinou,
máte-li
k
dispozici
jen
charitativní
organizaci
samu.
Na
tomto
základě
"není
cesty,
jak
průměrný
člověk
může
rozeznat
dobrou
charitu
od
špatné,"
říká
David
Ormstedt,
zástupce
generálního
prokurátora
v
Connecticutu.
"Mnoho
dárců
se
dá
nachytat."
Včetně
těch,
tvrdí,
kteří
dali
okolo
1
miliónu
dolarů
do
kasičky
Connecticutské
asociace
zainteresovaných
veteránů
a
Střediska
služeb
veteránům
z
Vietnamu.
Stát
podal
na
tyto
charity
žalobu
ke
státnímu
soudu
s
obviněním,
že
mnoho
z
peněz
bylo
neomluvitelně
promrháno,
a
Ormstedt
tvrdí,
že
82
%
šlo
zakladatelům
fondu
a
většina
zbytku
lidem,
kteří
charitu
provozovali
a
jejich
příbuzným
-
na
kožichy,
výlety
na
Floridu
a
účty
v
přepychových
restauracích.
Telefon
charity
v
connecticutském
Sheltonu
byl
odpojen
a
bývalé
vedení
není
k
nalezení.
Provoz
charity
stojí
peníze,
ale
solidní
organizace
dokážou
dostat
lví
podíl
darovaných
prostředků
tam,
kde
jsou
skutečně
potřeba.
Nadace
pro
artritidu,
Americká
společnost
pro
rakovinu
a
Společná
cesta
Ameriky
tvrdí,
že
zhruba
90
%
svých
příjmů
utratí
za
programy,
ne
za
provoz.
U
některých
jiných
charit
to
je
ale
naopak.
Rodící
se
Národní
společnost
rakoviny
dětí
například
přijala
v
loňském
roce
2,5
miliónu
dolarů
na
financování
transplantací
kostní
dřeně
u
dětí.
Když
zaplatila
své
výlohy,
zůstalo
jí
pouhých
120 000
dolarů
-
málo
na
ošetření
byť
jediného
dítěte.
Stát
Illinois
žaluje
v
Chicagu
charitu
pro
podvod
spolu
s
jejím
houstonským
zakladatelem
Telesystems
Marketing
Inc.
Oba
provinění
popírají.
Charita
připouští,
že
utratila
mnoho
za
shromažďování
financí,
ale
tvrdí,
že
bylo
nutné
vybudovat
dárcovskou
základnu,
ze
které
bude
v
příštích
letech
možno
těžit
s
mnohem
menšími
náklady.
Michael
Burns,
president
společnosti
Telesystems,
tvrdí,
že
jeho
koncern
profitoval
jen
z
publicity
okolo
tohoto
případu,
a
poznamenává,
že
jako
klienti
se
přihlásily
tři
další
charity,
protože
na
ně
udělala
dojem
částka,
kterou
získal
pro
Národní
společnost
rakoviny
dětí.
Mezitím
soudce
státního
soudu
povolil
charitě
pokračovat
ve
vybírání.
Orgány
pro
vymáhání
práva
nemohou
charity
vyřadit
z
provozu
jen
proto,
že
lví
podíl
ze
svých
příjmů
utratí
na
provoz
fondu.
Státní
zákony
již
dříve
použily
jako
měřítko
minimální
procento
příjmů
-
obvykle
polovinu
-
která
musí
být
utracena
na
program
a
ne
provoz,
ale
tyto
zákony
Nejvyšší
soud
USA
zrušil.
Bylo
rozhodnuto,
že
takové
zákony
by
mohly
potlačovat
zakládání
fondů,
což
by
vedlo
k
omezení
práva
charit
na
svobodné
vyjadřování
podle
prvního
dodatku.
To
přenáší
důkazní
břemeno
prokázat
jasný
podvod
nebo
nepravdivé
prohlášení
na
orgány
pro
vymáhání
práva
a
takové
žaloby
byly
v
nedávné
minulosti
proti
stovkám
charit
již
uplatněny.
Úřad
generálního
prokurátora
v
Connecticutu
sám
zastavil
provoz
sedmi
takových
za
posledních
několik
let
a
tlak
orgánů
pro
vymáhání
práva
zde
i
jinde
pokračuje.
Při
vytváření
kauzy
se
úřady
často
zaměřují
na
domnělá
zkreslení
provedená
zakladateli
fondů.
Například
Illinois
v
současné
době
vyšetřuje
10
ze
30
společností,
shromažďujících
prostředky
pro
charity,
které
zde
vybírají
peníze.
Orgány
pro
vymáhání
práva
věnují
speciální
pozornost
provozovatelům
používajícím
jako
další
motiv
k
darování
ceny
z
loterií.
Generální
prokurátoři
v
několika
státech
včetně
Illinois
již
žalují
tým
Watson
&
Hughey
Co.
se
sídlem
ve
virginské
Alexandrii,
o
němž
říkají,
že
použil
klamnou
loterijní
inzerci
k
získání
darů
pro
Americkou
nadaci
srdečních
chorob
a
Americký
fond
pro
rakovinu.
Podle
žaloby
illinoiského
generálního
prokurátora
rozeslala
společnost
Watson
&
Hughey
dopisy
oznamující,
že
příjemci
mají
zaručenou
hotovostní
výhru,
a
pokud
by
přispěli
pouhými
7
dolary,
mohli
by
vyhrát
dalších
1 000
dolarů.
Celková
hodnota
cen
ale
byla
jen
5 000
dolarů
a
mnozí
"výherci"
dostanou
podle
kanceláře
generálního
prokurátora
jen
10
centů.
Případ
stále
čeká
u
illinoiského
státního
soudu
na
projednávání.
Společnost
Watson
&
Hughey
u
soudu
odmítla
obvinění,
představitelé
to
odmítli
dále
komentovat.
I
když
si
orgány
pro
vymáhání
práva
mohou
vzít
na
mušku
některé
z
nejočividnějších
ničemů,
připouštějí,
že
to
je
jen
špička
ledovce.
Tolik
pochybných
provozovatelů
používá
tolik
prohnaných
triků,
že
je
podle
nich
asi
nemožné
všechny
je
zastavit.
Jeden
manévr:
taktika
"veřejného
vzdělávání".
V
materiálech
o
vybírání
prostředků
se
píše,
že
příspěvky
půjdou
na
kampaň
varující
veřejnost
před
zdravotními
nebo
jinými
problémy
a
informující
o
nich.
Už
ale
neříkají
to,
že
celou
"kampaní"
může
být
vybírací
dopis
sám.
"Až
příliš
často
to
je
prostě
jen
prohlášení
při
vybírání
jako
'Nekuřte'
nebo
'Používejte
opalovací
krémy',"
říká
William
Webster,
generální
prokurátor
Missouri.
"Tím,
že
se
při
vybírání
uvedou
tato
pádná
prohlášení,
jsou
stovky
tisíc
dolarů
prohlašovány
za
vynaložené
na
vzdělávání
spotřebitelů,
i
když
to
ve
skutečnosti
představuje
náklady
na
rozeslání
letáků."
Webster
cituje
čtyřstránkový
dopis
od
Spojeného
výboru
pro
rakovinu,
který
nabízí
možnost
výhry
5 000
dolarů
ve
zlatých
cihlách
těm,
kteří
dají
jen
5
dolarů
na
osvětu
o
rakovině.
"Je
tam
pár
formálních
varování
o
rakovině,
ale
to
jsou
jen
dva
palce
na
celých
čtyřech
stranách.
Podle
mého
názoru
si
někteří
lidé
myslí,
že
pomáhají
financovat
masivní
televizní
a
tiskovou
kampaň,
ale
nepřišli
jsme
na
to,
že
by
charita
dělala
cokoliv
jiného,
než
psala
tyto
dopisy,"
říká.
Představitelé
charity
se
sídlem
ve
Washingtonu,
D.
C.,
na
opakované
telefonáty
nereagovali.
Mnohé
pochybné
charity
se
přiživují
na
pověsti
větších,
známých
a
velmi
solidních
charit
tím,
že
si
dají
podobné
jméno.
Zavedené
charity
jsou
tím
obtěžovány,
ale
říkají,
že
s
tím
sotva
mohou
něco
dělat.
"Nemůžeme
kontrolovat
to
množství
organizací,
které
se
za
posledních
několik
let
objevily
a
které
používají
část
našeho
jména.
Většina
z
nich
dlouho
nepřežije,
ale
mezitím
nemůžeme
dělat
nic
jiného,
než
říkat
lidem,
že
s
námi
nemají
nic
společného,"
říká
mluvčí
Americké
srdeční
asociace.
Někdy
je
solidní
charita
s
domáckým
jménem
zneužita,
aniž
by
o
tom
vůbec
věděla.
Pár
z
illinoiského
Rockfordu
vydělal
počátkem
tohoto
roku
12 591
dolarů,
když
použil
jméno
a
logo
Matek
proti
řízení
v
opilosti
(MADD)
bez
souhlasu
této
skupiny.
Skupina
MADD
se
o
vybírání
dozvěděla
až
v
okamžiku,
když
jí
pár
poslal
šek
na
613
dolarů
s
dopisem
oznamujícím,
že
to
je
"podíl"
náležející
charitě.
Illinoiský
generální
prokurátor
vyhrál
soud,
který
měl
zabránit
páru
vybírat
další
prostředky
bez
svolení
MADD.
Pár
nemohl
být
zastižen,
aby
podal
vysvětlení,
a
jak
hlásí
představitelé
orgánů
pro
vymáhání
práva,
zřejmě
opustil
Rockford.
Denise
McDonaldová,
mluvčí
MADD,
říká:
"Je
to
hrozné,
protože
tohle
by
mohl
udělat
každý."
Pan
Johnson
je
reportér
z
chicagské
kanceláře
listu
The
Wall
Street
Journal.
Režijní
náklady
některých
největších
charitativních
spolků,
v
miliónech
dolarů