wsj1412.cz

Jak zajímavě mazané je od Roberta Goldberga, že ve své televizní kritice využil formu předstírané obhajobné novinařiny, aby vysvětlil, jak vnímá film "Days of Rage (Dny vzteku)" (příloha Leisure & Arts, 11. září). Kárá Jo Franklinovou-Troutovou za její neobratné podání obhajobné novinařiny a její projekt hodnotí jako "intelektuálně lajdácký". Copak nebyl název zcela jasný? Jeden z jeho příkladů: "Nezeptala se" (proč jsou palestinské děti vojáky, kteří házejí kameny). Ale teď opravdu, musela se ptát? Copak obrázky a události, které i nadále vévodí novinovým titulkům, nejsou dostatečnou odpovědí? Goldberg tvrdí, že film neuspěje ani jako "propaganda", protože ukazuje jen jeden úhel pohledu. Je samozřejmé, že si Palestinci stěžují na to, jak je s nimi nakládáno a je samozřejmé, že se Izraelci cítí pronásledovaní osudem. Jenže jeho stížnost, že film "Days of Rage (Dny vzteku)" neobsahuje vyvážené komentáře Izraelců o tom, jak špatně se chovají Palestinci, je nepodstatná. Je to jako natáčet dokumentární film o apartheidu a současně trvat na tom, aby bylo stejně času věnováno tomu, jak jsou bílí Jihoafričané skvělí. Tento film skutečně zdůraznil, jak dlouho je situace mezi Izraelci a Palestinci na mrtvém bodě, tím, že sledoval konflikt až do doby první světové války, kdy se Britové pokusili poskytnout záruky jak židovskému státu, tak i palestinskému státu, aniž by konkrétně uvedli, jak toho docílí. Dobře, vysílání filmu "Days of Rage (Dny vzteku)" s předcházejícím a následujícím balíčkem a po opakované prodlevě, bylo začátkem. Každý problém má více aspektů. Tento film se pokouší ukázat pohled, který v našich médiích není příliš častý. Teď musíme vydržet nápor kritiků, kteří se zjevně chtějí dozvědět podrobnosti pouze o jednom pohledu. Salaam. Šalom. Charlotte Carpenterová, Bainbridge Island, stát Washington.