wsj1141.cz

Z čísel magazínu The Economist vydaných mezi 30. zářím a 4. říjnem: Generála Aouna neporazila jen síla syrské armády. Proti němu stála i síla libanonské historie a teď hrozí, že se bude opakovat historie Izraele. Izrael je stejně jako Libanon, jakkoli neprávem, považován arabským světem za koloniální anomálii. Jeho největší naděje na to, že ho sousedé přijmou, spočívá v dosažení dohody s Palestinci. Izrael se podobně jako Libanon mění podle struktury obyvatel. Ve Velkém Izraeli je více než polovina dětí do šesti let muslimská. Během 25 let se židé možná stanou menšinou. Přesto se Izrael nebude ani dělit o moc se všemi těmito Araby, ani jak tvrdí současný ministerský předseda, nebude nově vymezovat své hranice blíže srdci židovské oblasti tak, jak byla před rokem 1967. Tím, že si Izraelci nevyberou ani jednu z těchto možností, sami sebe odsoudí, stejně jako to udělali Maronité, k věčné válce s muslimy kolem sebe, a tím i k vnitřnímu rozklad vlastního státu. Izraelští židé na rozdíl od Maronitů nedopustí, aby se stali nejslabším článkem systému soukromých armád; z Jeruzaléma se stane Belfast a posléze Bejrút. Prohra generála Aouna však žádnou velkou útěchu nepřináší.