Tam,
kde
neuspěla
vláda,
uspěla
obrovská
želva:
Způsobila,
že
teď
je
filipínština
společensky
přijatelný
jazyk.
Pong
Pagong,
6,5
stopy
vysoká
želva,
je
hlavní
postavou
v
dětském
televizním
pořadu
"Batibot".
Mluví
pouze
filipínsky.
Pořad
"Batibot",
který
začal
v
roce
1983
jako
napodobenina
amerického
pořadu
"Sezame,
otevři
se!",
se
vyvinul
v
čistě
filipínský
pořad.
Po
každodenní
televizní
show
následovaly
rozhlasové
pořady
a
knihy.
Během
vývoje
se
"Batibot",
což
je
staré
filipínské
slovo
znamenající
"silný"
nebo
"vytrvalý",
stal
vlivným
zastáncem
používání
filipínštiny.
"Vštěpuje
obyčejným
mladým
Filipíncům,
že
není
důvod
se
při
používání
vlastního
jazyka
cítit
méněcenně,"
říká
Randy
David,
sociolog
a
moderátor
jedné
oblíbené
televizní
talk
show.
"Když
jsme
před
šesti
lety
s
pořadem
začali,
převládající
střední
třída
považovala
používání
filipínštiny
za
nerozumné,"
říká
Lydia
Brownová,
tvůrkyně
pořadu.
Říká,
že
nyní
"už
to
není
problém".
Úspěch
"Batibotu"
výrazně
kontrastuje
s
mnoha
akademickými
a
vládními
snahami
povýšit
filipínštinu
na
národní
jazyk.
Filipínština
-
které
se
říkalo
Pilipino
-
je
z
velké
části
tagalština,
což
je
jazyk
vycházející
z
malajštiny,
kterým
se
mluví
na
části
Luzonu,
největšího
ostrova
země.
Odpor
k
národnímu
jazyku
pochází
především
od
příslušníků
elity
národa,
kteří
obecně
upřednostňují
angličtinu.
Avšak
obhájci
rodného
jazyka
říkají,
že
i
když
zámožnější
Filipínci
bez
váhání
obhajují
logiku
používání
tak
rozšířeného
jazyka,
jakým
je
angličtina,
často
jen
zdráhavě
přiznávají,
že
mají
vůči
filipínštině
předsudky.
"Pro
střední
a
vyšší
střední
třídu
(filipínština)
znamená
ponížení,"
říká
Bien
Lumbera,
profesor
filipínských
studií
na
Filipínské
univerzitě
v
Quezon
City.
Je
zde
také
zášť.
Další
odpůrci
filipínštiny
pocházejí
z
oblastí,
kde
se
tagalsky
nemluví.
Tvrdí,
že
jejich
jazyky
by
měly
mít
stejnou
váhu,
ačkoli
nedávné
průzkumy
ukazují,
že
většina
obyvatel
země
rozumí
filipínštině
lépe
než
jiným
jazykům.
(V
zemi
se
hovoří
sedmi
hlavními
jazyky
a
více
než
70
dialekty.)
Otázka,
jakým
jazykem
mluvit,
představuje
na
Filipínách
emocionální
minové
pole.
Je
to
dáno
koloniálními
pouty
země
vůči
Spojeným
státům,
filipínskou
třídní
strukturou,
loajalitou
obyvatel
k
regionu
a
geografií
ostrova.
Stejně
jako
v
době,
kdy
byly
Filipíny
kolonií
Spojených
států,
učí
učitelé
většinou
v
angličtině,
i
když
je
to
pro
většinu
filipínských
dětí
cizí
jazyk.
Důsledkem
je,
že
často
mluví
jedním
jazykem
doma
a
jiným
ve
škole.
Brownová
nazývá
tuto
současnou
kulturní
rozpolcenost
ohledně
filipínštiny
"jazykovou
schizofrenií".
Ten
problém
tu
léta
doutnal.
Není
třeba
mnoho,
aby
vzplála
ostrá
debata.
Když
prezident
Corazon
Aquino,
jehož
znalost
filipínštiny
je
omezená,
vloni
oznámil,
že
se
jazyk
bude
užívat
pro
oficiální
komunikaci,
vyvolalo
to
odpor
řady
zákonodárců,
kteří
dále
vedou
debaty
povětšinou
v
angličtině.
Mnoho
zastánců
filipínštiny
však
soudí,
že
odpor
k
jazyku
konečně
opadává.
Jsou
přesvědčeni,
že
rozhodující
roli
sehrála
média
včetně
"Batibotu".
Podle
hlavního
scénáristy
Reneho
Villanueva
nemá
"Batibot"
v
úmyslu
pohnout
sporem
o
filipínštinu.
"Není
to,
jako
bychom
učili
jazyk
sám
o
sobě,"
říká,
"my
ho
jen
používáme."
Dnes
se
"Batibot"
tvoří
v
přestavěné
kůlně
při
skromném
rozpočtu
3 000
dolarů
na
hodinový
díl.
Vysílá
se
ve
všední
dny
na
dvou
z
pěti
stanic
v
zemi.
S
celkovým
počtem
více
než
400 000
diváků
se
"Batibot"
trvale
řadí
mezi
čtyři
nejsledovanější
denní
pořady
v
zemi.
Avšak
příjem
z
reklamy
není
dostačující.
Pravidelně
se
objevují
hrozby,
že
pořad
skončí.
"Batibot"
postrádá
dokonalost
seriálu
"Sezame,
otevři
se!".
Za
zvukem
jde
ozvěna.
Herecké
výkony
jsou
občas
ploché.
V
pořadu
jsou
jen
dvě
velké
loutky:
Pong
Pagong
a
opice
jménem
Kiko
Matsing.
Produkce
se
ale
vyrovná
jakémukoli
místnímu
pořadu.
A
kreativita
pořadu
vynahrazuje
všechny
technologické
nedostatky.
Pořad
se
nebojí
pustit
se
do
kontroverzních
témat,
jako
jsou
jaderné
zbraně
nebo
životní
prostředí.
Ani
v
"Batibotu"
to
neznamená,
že
jazyková
válka
je
vyhrána.
V
jednom
nedávném
dílu
byly
všechny
reklamy
v
angličtině.