Toto
jsou
mírně
upravené
postřehy,
které
7.
října
sdělil
bývalý
ministr
zahraničí
Georg
P.
Shultz
shromáždění
absolventů
Stanfordské
obchodní
školy,
kde
se
vrátil
k
univerzitnímu
učitelskému
sboru:
Před
několika
lety
na
mě
na
Bahamách
zapůsobily
snahy
o
zákaz
drog.
Během
toho
roku
jsme
zachytili
kokain
v
tržní
hodnotě
asi
5
miliard
dolarů.
Nevím,
kolik
ho
prošlo.
Spolehlivý
odhad
nikdo
nemá.
HNP
Baham
se
pohybuje
asi
někde
mezi
jednou
a
dvěma
miliardami
dolarů.
Takže
si
umíte
představit,
jaký
vliv
tam
i
jinde
vyvolal
náš
odbyt
drog.
Jsem
rád,
že
dnes
se
na
problém
drog
klade
důraz.
Na
snahu
dostat
se
k
lidem,
kteří
už
jsou
závislí
a
úsilí
je
vyléčit,
a
pokud
je
vyléčit
nelze,
pak
je
alespoň
umírnit,
a
vzdělávat
lidi,
důrazně
odrazovat
příležitostné
uživatele
drog
a
ty,
kteří
je
zkusili
poprvé,
zastavit
tento
vývoj
mezi
mladými
-
myslím,
že
všechny
tyto
věci
jsou
mimořádně
důležité.
Musím
vám
ale
říci,
že
se
mi
zdá,
že
koncepční
základ
současného
programu
je
chybný
a
program
pravděpodobně
nebude
fungovat.
Koncepční
základ
-
přístup
podle
trestního
práva
-
je
to
samé,
co
jsem
prostudovával
dříve,
za
Nixonovy
vlády,
když
jsem
byl
rozpočtovým
ředitelem
a
ministrem
financí,
který
má
pravomoci
nad
celnicemi.
Navrhli
jsme
komplexní
program
a
pilně
na
něm
pracovali.
Za
Reaganovy
vlády
jsme
navrhli
komplexní
program
a
tvrdě
na
něm
pracovali.
Naše
mezinárodní
snahy
byly
mnohem
větší
než
kdy
předtím.
Díváte
se
na
člověka,
na
jehož
kolonu
automobilů
v
Bolívii
zaútočili
drogoví
teroristé,
takže
veteránem
této
války
jsem
já
osobně.
To,
co
máme
nyní
před
sebou,
je
v
podstatě
ten
samý
program,
avšak
na
všechny
snahy
o
uplatnění
práva
a
kontrolu
bylo
vloženo
více
prostředků.
Tyto
snahy
skončily
vytvořením
trhu,
kde
cena
mnohokrát
překračuje
výrobní
ceny.
S
těmito
podněty
si
poptávka
vytváří
vlastní
nabídku
a
spolu
s
tím
i
zločinecké
sítě.
Připadá
mi,
že
se
nikam
nedostaneme,
pokud
z
obchodu
s
drogami
neodstraníme
kriminální
činnost
a
podněty
pro
ni.
Upřímně,
jediná
možnost,
jak
toho
lze
podle
mého
názoru
dosáhnout,
je
umožnit
závislým,
aby
si
drogy
koupili
na
nějakém
regulovaném
místě
za
cenu,
která
přibližně
odpovídá
jejich
výrobní
ceně.
Když
to
uděláte,
zlikvidujete
kriminální
podněty
včetně,
řekl
bych,
popudu,
který
nutí
drogové
dealery
obcházet
děti
a
vyvolávat
u
nich
závislost,
aby
si
utvořili
vlastní
trh.
Protože
nebudou
mít
zmíněný
trh,
nebudou
mít
ani
tyto
popudy.
Takže
si
myslím,
že
koncepční
základ
je
třeba
vymyslet
jinak.
Pokud
jsem
vzbudil
vaši
pozornost,
pak
si
v
zářijovém
vydání
magazínu
Science
o
tomto
tématu
přečtěte
odvážný
a
poučný
článek
Ethana
Nadelmanna.
Musíme
přinejmenším
zvážit
a
vyzkoušet
různé
formy
regulované
legalizace
drog.
Říká
se
mi
to
těžko.
Někdy
tyto
názory
vyslovím
na
recepci
nebo
koktejlovém
večírku
a
lidé
zamíří
k
někomu
jinému.
Ani
s
vámi
nechtějí
mluvit.
Vím,
že
pokud
jde
o
to,
co
děláme
dnes,
je
to
volání
do
větru.
Myslím
si
ale,
že
pokud
se
někdo
neprobudí
a
nezačne
o
tom
mluvit
právě
teď,
pak
bude
příště,
až
budeme
mít
další
verzi
těchto
programů,
stále
platit,
že
se
o
tom
všichni
bojí
mluvit.
O
tom,
co
jsem
právě
řekl,
nechce
žádný
politik
mluvit
ani
chvíli.