Chtějí
noční
kyvadlové
spoje
do
biologických
laboratoří.
Chtějí
knihovnu
otevřenou
24
hodin.
A
jako
studentští
revolucionáři
kdekoliv
jinde
i
oni
hovoří
o
demonstraci
-
kde
se
protestující
poklidně
shromáždí
poblíž
vědecké
budovy
a
zvednou
ruce
jako
ve
třídě.
Taková
je
atmosféra,
kterou
tito
zmatení
intelektuálové
vyvolali
na
setkáních
Spolku
počítačových
maniaků
a
šprtů
Harvardské
univerzity,
neboli
spolku
SONG.
Členy
spolku
strašně
rozčiluje
školní
antiintelektualismus
a
nadále
ho
nehodlají
snášet,
alespoň
ne
bez
toho,
aby
předtím
vyzkoušeli
několik
opravdu
bezvadných
nápadů.
"Mohli
bychom
se
nazvat
Akademická
intelektuální
společnost,
ale
potom
by
stejně
každý
říkal:
`Aha,
vy
myslíte
ten
klub
počítačových
maniaků
a
šprtů,'"
řekl
tento
měsíc
na
úvodním
setkání
19
přítomným
Leonid
Fridman,
postgraduální
student
a
poradce
spolku
SONG.
Počet
členů
od
té
doby
vzrostl
na
20
až
25.
Někteří
lidé
mohou
považovat
počítačové
maniaky
za
chodící
kalkulačky,
společensky
neobratná
individua
s
tužkami
v
kapse
u
košile,
zajímající
se
hlavně
o
počítače
a
výpočty.
Šprti,
alespoň
podle
jedné
definice,
jsou
kreatury
zabývající
se
věcmi,
které
nikoho
nezajímají.
Avšak
zakladatel
spolku
SONG
Jeremy
Kahn,
student
prvního
ročníku
na
Harvardu,
vidí
počítačové
maniaky
a
šprty
spíše
jako
o
"nonkonformisty",
třebaže
se
studijním
nadáním.
Jedním
z
prvních
projektů
skupiny
je
"horká
linka
odkladů",
kterou
studenti
mohou
volat,
když
potřebují
odložit
studium.
Klub
má
v
plánu
promítat
filmy
pro
počítačové
maniaky,
jako
například
"Skutečný
génius",
ve
kterém
machři
přes
fyziku
dělají
popcorn
laserem,
a
přirozeně
"Pomstu
šprtů",
příběh
o
vysokoškolácích,
kterým
teče
z
nosu
a
nepadnou
jim
kalhoty.
Jedním
z
jeho
"ambicióznějších
cílů"
je
dosáhnout
toho,
aby
Jaime
Escalante,
středoškolský
učitel
matematiky
z
Los
Angeles,
který
hrál
ve
filmu
"Ukaž,
co
umíš",
přijel
vést
na
Harvard
hostující
přednášku.
Počítačoví
maniaci
a
šprti
se
někdy
cítí
na
Harvardu
trochu
osamělí.
A
tak
Kahn
říká,
že
se
teď
zaměřují
hlavně
na
vytvoření
počítačové
seznamovací
služby,
"kde
by
se
lidé
místo
vyhledávání
podle
barvy
očí
mohli
párovat
podle
podobných
intelektuálních
zájmů".
Příklad?
"Jsem
student
matematiky,
ale
chci
se
dozvědět
něco
o
psychobiologii.
Doufám,
že
najdu
někoho
z
psychobiologie,
kdo
chce
vědět
víc
o
matematice."
To
by
mohlo
fungovat.
Najít
dobrovolníka,
který
napíše
počítačový
program,
každopádně
není
problém.