Úvodník
Dennise
Farneye
z
13.
října
s
názvem
"Řeka
beznaděje"
o
chudobě
kolem
Mississippi
rozdmýchal
mé
vzpomínky
z
dětství,
kdy
moji
rodiče
byli
zemědělští
pachtýři
v
jihovýchodním
Arkansasu
jen
pár
mil
od
této
řeky.
Přestože
jsme
byli
běloši,
ovlivňovaly
nás
stejné
ekonomické
faktory
jako
černé,
o
kterých
píše
Farney.
Jedna
teta
s
vysokoškolským
vzděláním
naštěstí
koupila
malou
farmu
a
přestěhovala
nás
o
50
mil
na
sever
k
dobrým
školám
a
prostředí,
které
mi
jako
osmiletému
otevřelo
svět
plný
příležitostí.
I
když
jsem
dosáhl
akademických
titulů
a
jistého
úspěchu
v
materialistickém
světě,
nikdy
jsem
nezapomněl
ani
neztratil
kontakt
s
těmito
vzpomínkami
na
30.
léta.
Většina
země
v
této
a
dalších
částech
delty
je
nyní
majetkem
druhých,
třetích
nebo
čtvrtých
generací
stejných
rodin.
Jsou
to
rodiny,
které
využívaly
-
a
někdy
zneužívaly
-
své
zemědělské
pachtýře,
lidi,
za
nimiž
nikdo
nestál
a
kteří
měli
omezený
přístup
ke
vzdělání
nebo
k
vyučení,
aby
mohli
žít
lépe.
Po
druhé
světové
válce,
kdy
s
pomocí
mechanizace
mohla
pole,
na
které
bylo
dříve
potřeba
20
rodin,
obhospodařit
jedna
rodina,
byli
nadbyteční
lidé
bez
sociálního
zabezpečení,
praktických
pracovních
dovedností
a
naděje
do
budoucna,
odkázaní
jen
na
sociální
dávky,
hozeni
do
hlavního
proudu
společnosti.
A
mnoho
jejich
dětí,
vnoučat
a
pravnoučat
dnes
na
podpoře
zůstává.
Vlastníci
půdy
mezitím
nadále
dostávají
velkorysé
dotace,
které
začaly
v
době
programu
Nový
úděl.
Nebo
ti,
kteří
se
rozhodli,
že
nebudou
farmařit,
mohou
za
tučné
sumy
svoji
půdu
a
zemědělské
pozemky
pronajmout.
Zemědělci
na
středozápadě
a
v
dalších
oblastech
trpí,
ale
těm
podél
Mississippi
se
nadále
vede
dobře,
protože
drželi
půdu,
opracovávanou
potem
mužů
a
žen
žijících
v
ekonomickém
otroctví.
A
když
už
nebyli
potřeba,
byli
osvobozeni,
aniž
by
byli
připraveni
na
samostatné
rozhodování
o
svém
životě.
Denton
Harris
Předseda
Banka
Metro
Bank
Atlanta
Protože
bída
kolem
dolní
Mississippi
se
cyklicky
opakuje
již
tolik
generací,
přerušení
tohoto
cyklu
bude
téměř
nemožné.
Koloběh
bohužel
nepřichází
ve
vlnách,
ale
v
sestupné
spirále.
Důkazem
toho,
že
dosud
nejsme
úplně
na
dně,
je
však
to,
že
si
ještě
navzájem
nepomáháme.
Lidé
z
delty
čekají,
že
se
otevře
velká
továrna,
že
se
zvýší
říční
doprava,
že
vláda
bude
financovat
ze
svých
fondů
pracovní
stáže
nebo
že
veřejné
školy
poskytnou
vzdělání
netečným
studentům.
Protože
se
odmítáme
postavit
tvrdým
odpovědím,
otázky
přecházejí
dál
jako
krmivo
pro
komise
a
výbory,
pro
média
a
politiky.
Problémy
rasismu,
těhotenství
mladistvých
nebo
chybějící
rodičovské
podpory
či
rady
nevyřeší
pouhé
klábosení
v
kavárně.
Zaslouží
si
delta
pomoc
vlády,
chce-li
přilákat
průmysl,
když
si
většina
obyvatelů,
černých
i
bílých,
neuvědomuje,
že
rasismus
možné
zaměstnavatele
odrazuje?
Měli
bychom
se
soustředit
na
míru
kojenecké
úmrtnosti
v
oblasti,
když
výřeční
pravičáci
a
školní
rady,
starostové
a
zákonodárci
zakazují
školám,
aby
učily,
jak
lze
dvěma
způsoby
(zdrženlivostí
či
antikoncepcí)
snižovat
těhotenství
mladistvých?
Vyřešit
problémy
delty
je
obtížné,
nikoli
nemožné
-
jen
nejsem
přesvědčen,
že
už
jsme
připraveni
je
řešit.
Leslie
Falls
Humphriesová
Little
Rock,
Arkansas
Rád
bych
zveřejnil
výzvu
firmám
v
Americe.
Příště,
až
mezi
starými
známými
přijdou
na
přetřes
plány
na
expanzi
a
někdo
řekne:
"K
čertu,
chlapi,
nikdo
to
neumí
tak
jako
Japonsko
nebo
Jižní
Korea,"
chtěl
bych,
abyste
jej
přerušili
a
řekli:
"Počkejte,
chlapi,
proč
nesrovnat
ceny
a
nepoužít
vlastní
zemičku
třetího
světa.
Mohli
bychom
dokonce
ušetřit
na
dopravě."
Není
divu,
že
v
deltě
vznikla
píseň
"Singin'
the
Blues
(Zpívám
Blues)".
Eugene
S.
Clarke
IV.
Hollandale,
Mississippi
Váš
příběh
je
urážkou
obyvatelů
delty
Mississippi.
Mnoho
Vámi
předkládaných
problémů
se
vyskytuje
v
každé
části
této
země.
Chudoba
je
jen
dva
bloky
od
sídla
prezidenta
Bushe.
Roky
jsme
se
snažili
problém
chudoby
ignorovat
a
když
se
to
nyní
vymklo
z
rukou,
je
z
toho
nové
tažení
novinářů
a
našeho
Kongresu
ovládaného
demokraty.
Nikdo
by
neměl
žít
v
tak
ubohých
podmínkách,
jako
je
popisuje
"Sugar
Ditch
(Cukrová
škarpa)",
ale
když
jedete
do
Washingtonu,
Bostonu,
Chicaga
nebo
New
Yorku,
mají
tam
stejný
problém.
Jediný
rozdíl
je,
že
v
těchto
městech
chudí
bydlí
v
bytech
ve
výškových
budovách,
přičemž
v
každém
z
nich
je
jeden
pokoj
s
rezavými
trubkami
zvanými
domovní
kanalizace,
všudypřítomnými
hlodavci
a
šváby
a
nefunkčními
výtahy
-
a
domy
střeží
gangy
a
prodejci
drog.
Mnoho
lidí,
kteří
patří
ke
střední
třídě,
by
chtělo
potraviny,
bezplatnou
lékařskou
péči,
služby
a
nájem
zdarma.
Potom
bych
místo
jednoho
dítěte
a
nepřetržité
práce
jen
proto,
abych
se
udržela
nad
vodou
stejně
jako
mnoho
rodin
v
této
zemi,
možná
mohla
zůstat
doma
a
mít
sedm
dětí
a
sledovat
Oprah
Winfreyovou,
podobně
jako
Beluah
ve
Vašem
článku.
Dee
Ann
Wilsonová
Greenville,
Mississippi