wsj0362.cz

Odborník z Amerického institutu pro podnikání Norman Ornstein říká v magazínu Televizní průvodce na téma "Co televizní zprávy neříkají o Kongresu - a měly by" z 21. října: Tím, že sítě zaměřily všechny své prostředky na zvýšení platů což připomíná senátory Wrighta a Towera, vlastně přehlédly některé důležité události, které poukázaly na vady a nedostatky oné instituce... Nápaditý producent by mohl snadno vytvořit dramatický a zajímavý pořad o tom, jak Kongres ve skutečnosti funguje - a proč voliči, řekněme v Západní Virgínii, dostali federálně dotovaný univerzitní projekt a budovu, zatímco voliči v Arkansasu ne. Nikdo však nenatočil takový pořad, který by odrážel současnou zásadu: Čím více skandál souvisí s kongresmanovými povinnostmi coby kongresmana, tím méně je pravděpodobné, že si získá oblibu nějaké sítě. Etik Michael Josephson v jedné z nedávných publikací svého ústavu "Žurnalismus v roce 2000" napsal: V pracovní definici toho, zda něco může stát za povšimnutí ve zprávách, bude upřednostňováno v podstatě neomezené využití soukromých, citlivých a intimních informací. Tradiční standardy významnosti a důležitosti ("je to něco, co by veřejnost měla vědět") budou nahrazeny mnohem povrchnější prověrkou ("je to něco, co veřejnost zajímá"). A protože společnost vždy fascinovaly klepy a slídění, novináři a redaktoři budou kreativně přetvářet úhly pohledu, aby ospravedlnili vkládání vedlejších informací ze soukromí včetně sexuálního života a domácích vztahů, života členů rodiny a různých záležitostí týkajících se duševního a fyzického zdraví. Představy tak budou živější, více šokující, místy až odpuzující. Jedním z důsledků této tendence směřující k bulvárním standardům vkusu budou ostré útoky politiků, kteří najdou dostatečné důkazy, že došlo ke zneužití, aby vyburcovali již tak cynickou veřejnost k cenzuře tisku.