Někteří
spojenci
Spojených
států
si
stěžují,
že
prezident
Bush
příliš
tlačí
na
urychlení
rozhovorů
o
konvenčních
zbraních,
čímž
vytváří
riziko,
že
se
vyjednavači
dopustí
chyb,
které
by
mohly
ovlivnit
bezpečnost
v
Západní
Evropě
na
celá
léta.
Obavy
z
tempa
vídeňských
rozhovorů
-
které
jsou
zaměřeny
na
zničení
asi
100 000
zbraní
a
na
zásadní
omezení
a
přeskupení
sil
ve
střední
Evropě
-
se
ozývají
také
v
Pentagonu.
Bush
volá
po
dohodě
nejpozději
do
příštího
září.
Někteří
představitelé
americké
obrany
se
však
domnívají,
že
by
Severoatlantická
aliance
měla
věnovat
více
času
prověření
dlouhodobých
důsledků
zvažovaných
návrhů.
Na
jednu
stranu
se
představitelé
Pentagonu,
kteří
nechtějí
být
jmenováni,
obávají,
že
Spojené
státy
budou
mít
daleko
větší
problémy
přesvědčit
Evropany,
aby
si
na
svém
území
ponechali
nějaké
jaderné
střely
s
krátkým
doletem,
když
se
sovětské
ozbrojené
síly
ztenčují.
Zároveň
ale
tvrdí,
že
pokud
si
Západ
v
Evropě
neponechá
zbytkové
množství
jaderných
zbraní,
zvýší
omezení
sil
NATO
podle
smlouvy
možnost
konvenčního
sovětského
útoku.
Mezi
spojenci,
kteří
se
obávají
termínu
dohody,
jsou
Britové,
Francouzi
a
menší
spojenci
NATO,
z
nichž
někteří
nemají
vhodné
týmy
k
tomu,
aby
mohli
rychle
zodpovědět
otázky,
které
vyvstávají
kolem
toho,
co
je
obecně
považováno
za
dosud
nejsložitější
rozhovory
o
kontrole
zbrojení.
Zatím
si
nikdo
ze
spojenců
otevřeně
nestěžoval,
čímž
se
udržuje
dojem,
že
NATO
souhlasí
s
Bushovým
stanoviskem,
totiž
že
nejvyšším
vyjednávacím
cílem
Západu
je
rychlá
dohoda,
která
by
snížila
sovětské
konvenční
síly
na
úroveň
NATO.
Přestože
vyjednavačům
NATO
zbývá
podle
Bushova
časového
plánu
jen
10
měsíců,
stále
zápasí
se
zdánlivě
základními
otázkami
typu
"Co
je
to
tank?".
Pět
ze
šesti
kategorií
zbraní
k
vyjednávání
nebylo
dokonce
ještě
definováno.
Tanky
jsou
v
současnosti
definovány
jako
obrněná
vozidla
o
hmotnosti
25
tun
a
více,
která
nesou
velké
zbraně.
Sověti
věc
zkomplikovali
návrhem
na
započtení
lehkých
tanků
o
hmotnosti
pouhých
10
tun.
Oleg
A.
Grinevsky,
hlavní
sovětský
vyjednavač
v
rozhovorech
o
konvenčních
zbraních,
tvrdí,
že
by
to
znamenalo,
že
by
Sověti
museli
zničit
asi
1 800
tanků,
zatímco
Spojené
státy
by
neztratily
nic,
protože
v
Evropě
žádné
lehké
tanky
nemají.
Věc
je
ale
problematičtější,
než
se
zdá.
Francie,
Británie
a
Itálie
mají
všechny
lehké
tanky,
které
by
chtěly
z
rozhovorů
vyjmout.
A
někteří
analytici
americké
armády
se
obávají,
že
cílem
navrhované
sovětské
změny
definice
je
zamezit
Spojeným
státům
vyvíjet
lehčí,
lépe
přepravitelné
a
moderně
vybavené
tanky.
Definování
bojového
letounu
je
ještě
obtížnější.
Sověti
trvali
na
zahrnutí
vzdušných
sil
do
rozhovorů,
pak
se
ale
snažili
o
vynětí
asi
4 000
ruských
letadel,
protože
jsou
"výhradně
obranná".
NATO
neustoupilo
a
trvá
na
tom,
že
jakékoliv
letadlo,
které
nese
zbraně,
je
schopné
útočit.
Spor
o
tuto
věc
je
podle
jednoho
představitele
Spojených
států
možnou
"brzdou
smlouvy"
a
jen
prezident
Bush
a
sovětský
šéf
Michail
Gorbačov
jej
mohou
být
schopni
vyřešit.
Ještě
spletitější
problémy
jsou
s
účetnictvím.
Například
Řecko
a
Turecko
jsou
podezřívány
ze
zveličování
svého
arzenálu
v
naději,
že
mohou
vyjít
ze
smlouvy
o
snížení
počtu
zbraní
s
velkými
zůstatkovými
silami,
aby
jeden
stát
zastrašil
druhý.
Další
státy
si
nejsou
jisté,
kolik
zbraní
ve
svém
arzenálu
vlastně
mají.
"Bude
to
prostě
ledabylé,
jak
na
naší
straně,
tak
na
jejich
[Varšavské
smlouvy],"
říká
jeden
analytik
NATO.
Zdá
se,
že
zatím
ani
na
Bushovu
vládu
ani
na
odborníky
na
odzbrojení
v
Kongresu
nezapůsobily
argumenty,
že
vyřešení
těchto
problémů
může
zabrat
více
času,
než
povolil
president
Bush.
Tvrdí,
že
větší
nebezpečí
by
bylo,
kdyby
Západ
odkládal
akci
tak
dlouho,
až
by
Sověti
opustili
současný
smířlivý
přístup.
"Co
na
tom,
když
někde
zapomenete
50
tanků?,"
ptá
se
poslanec
Norman
Dicks
(demokrat
za
stát
Washington),
člen
sněmovní
skupiny,
která
se
zúčastnila
rozhovorů
ve
Vídni.
"Rozhodující
je,
že
pokud
se
nám
podaří
snížit
jejich
[Varšavské
smlouvy]
převahu
a
dosáhnout
rovnováhy,
měli
bychom
to
nadále
tlačit
kupředu
tak
rychle,
jak
je
to
jen
možné.
Více
se
na
druhé
straně
obávám
toho,
že
se
věci
tak
rozpadnou,
že
bychom
nemuseli
být
dále
schopni
vyjednávat.