Prudký
konflikt
s
celosvětovými
důsledky
vzplál
mezi
společností
Nomura
Securities
Co.
a
bankou
Industrial
Bank
of
Japan,
dvěma
z
nejsilnějších
peněžních
společností
na
světě.
Spor
je
známkou
nové
neústupnosti
a
rozpolcenosti
v
kdysi
pohodlných
japonských
finančních
kruzích.
Japonské
finanční
instituce
nevkládají
svůj
obrovský
vliv
jen
do
práce;
stále
více
se
opevňují
proti
sobě
navzájem
nebývale
otevřeným
způsobem.
Důsledky
již
pociťují
i
další
hráči
na
finančních
trzích
-
dokonce
i
vlády.
To,
co
spustilo
nejnovější
střet,
byl
spor
ohledně
načasování
emise
vládních
dluhopisů
na
Novém
Zélandu.
Společnost
Nomura
se
pokoušela
zajistit
si
půjčku
na
50
miliard
jenů
(352
milionů
dolarů)
v
Japonsku
v
době,
kdy
mnoho
japonských
bank,
vedených
bankou
Industrial
Bank
of
Japan,
tlačilo
na
wellingtonskou
vládu,
aby
jim
pomohla
vzpamatovat
se
z
půjček
poskytnutých
zaniklé
investiční
bance,
která
byla
vlastněna
novozélandským
státním
penzijním
fondem.
Vzhledem
k
neochotě
vložit
další
peníze
do
Nového
Zélandu,
dokud
nebudou
tyto
dluhy
splaceny,
odmítla
většina
bank
byť
jen
hrát
administrativní
role
v
novém
financování,
čímž
donutily
rozpačitou
Nomuru
akci
pro
tento
týden
odložit.
Spor
jasně
ukazuje
světovou
sílu
japonských
peněžních
obrů.
Kromě
uražené
pýchy
společnosti
Nomura
byla
dosud
největší
obětí
novozélandská
vláda.
Protože
díky
svému
rozpočtovému
zákonu
nemůže
vydat
nové
emise
domácích
dluhopisů,
snažil
se
wellingtonský
Úřad
pro
správu
státního
dluhu
pátrat
v
zahraničí
po
možnostech,
jak
zvýšit
3
miliardy
novozélandských
dolarů
(1,76
miliardy
amerických
dolarů)
na
4
miliardy
novozélandských
dolarů,
které
potřebuje
sehnat
do
konce
svého
fiskálního
roku
30.
června.
Když
ovšem
musí
jít
proti
přívalu
sešikovaných
japonských
bank,
může
být
získávání
peněz
obtížné.
Nejenže
ty
mohou
odstavit
Wellington
od
získávání
peněz
v
Japonsku,
říkají
zdejší
bankéři,
ale
jako
největší
upisovatelé
na
trhu
evropských
dluhopisů
mohou
být
schopny
zhatit
půjčky
i
tam.
Novozélandský
ministr
financí
David
Caygill
na
takové
názory
ostře
útočí.
V
úterý
řekl
novinářům
ve
Wellingtonu,
že
vláda
neručila
za
půjčky
společnosti
DFC
New
Zealand
Ltd.,
investiční
bance
vlastněné
z
80%
Národním
hospodářským
fondem,
a
nebude
ji
vytahovat
z
nesnází.
"To
může
docela
dobře
být
přesně
to,
co
japonské
banky
chtějí,"
řekl
rádiu
Nový
Zéland.
"Myslím,
že
by
to
bylo
nezodpovědné
a
nehodlám
se
nechat
vydírat
japonskými
bankami
nebo
jakýmikoliv
jinými
mezinárodními
zájmy."
Neméně
důležité
než
pokus
japonských
bank
odříznout
peněžní
zdroje,
aby
vyvinuly
tlak
na
zahraniční
vládu,
jsou
důsledky
konfliktu
mezi
japonským
odvětvím
cenných
papírů
a
bankovním
sektorem.
Znepokojení
roste
při
současných
návrzích
vlády
na
možné
otevření
ostře
hlídaných
hranic,
které
nyní
oddělují
-
a
chrání
-
tato
dvě
odvětví
jedno
před
druhým.
Obě
strany
si
žárlivě
střeží
svá
území
a
vztahy
byly
po
měsíce
na
ostří
nože.
Banky
velice
chtějí
proniknout
do
všech
oblastí
obchodu
s
cennými
papíry.
Společnosti
zabývající
se
cennými
papíry
-
většina
z
nich
je
menší
než
banky
-
se
mezitím
snaží
získat
přístup
jen
k
omezeným
druhům
bankovnictví,
který
by
je
neotevřel
čelnímu
náporu
konkurence
z
bank.
V
čele
znepřátelených
stran
jsou
společnost
Nomura,
největší
světová
společnost
obchodující
s
cennými
papíry,
z
velké
části
právě
díky
výhodě
chráněného
operačního
prostoru,
a
banka
Industrial
Bank
of
Japan,
nejmodernější
a
nejútočnější
japonská
banka
na
zahraničních
kapitálových
trzích.
A
jejich
vzájemná
nedůvěra
jde
hluboko.
V
minulém
roce
se
obě
snažily
obejít
omezení
svého
obchodování.
Společnost
Nomura
rozjela
se
společností
American
Express
Co.
projekt
s
kreditními
kartami,
které
umožnily
držitelům
používat
účty
cenných
papírů
u
společnosti
Nomura
jako
bankovní
účty,
což
přineslo
rozhořčení
bank.
A
banka
Industrial
Bank
of
Japan
založila
londýnskou
pobočku
s
cennými
papíry,
která
prodává
japonské
akcie
nejaponským
institucím
v
zahraničí,
což
je
krok,
který
vyprovokoval
hněv
makléřských
firem.
Novozélandská
emise
dluhopisů
prostě
jen
postavila
tyto
dvě
instituce
tváří
v
tvář.