Vyberte
si
libovolnou
zemi.
Je
to
nejnovější
investiční
šílenství,
které
se
žene
po
Wall
Street:
horečka
kolem
uzavřených
fondů
zemí,
oněch
veřejně
obchodovaných
portfolií,
která
investují
do
akcií
jediné
cizí
země.
Podle
washingtonské
společnosti
Charles
E.
Simon
&
Co.,
zabývající
se
průzkumem,
bylo
letos
založeno
nebo
zaregistrováno
alespoň
24
fondů
zemí,
což
je
třikrát
tolik
než
za
celý
rok
1988.
Dostihová
dráha
míří
od
Chile
přes
Rakousko
až
do
Portugalska.
Příští
týden
bude
start
Filipínského
fondu
korunován
návštěvou
filipínské
prezidentky
Corazon
Aquinové,
což
je
poprvé,
kdy
hlava
státu
odstartuje
novou
emisi
na
Newyorské
burze.
Příští
oblast?
"Všechno
je
možné
-
co
takhle
Novoguinejský
fond?"
ironicky
poznamenává
George
Foot,
řídící
společník
ve
společnosti
Newgate
Management
Associates
z
Northamptonu
v
Massachusetts.
Současná
exploze
národních
fondů
je
stejná
jako
"mánie
uzavřených
fondů"
ve
20.
letech,
kdy
se
úzce
zaměřené
fondy
staly
nesmírně
oblíbené,
říká
Foot.
Po
krachu
v
roce
1929
upadly
v
zapomnění.
Oproti
tradičním
otevřeným
investičním
fondům
je
většina
portfolií
jedné
země
fondy
"uzavřeného"
typu,
vydávajícími
stanovený
počet
akcií,
které
se
veřejně
obchodují.
Díky
tomuto
nárůstu
se
počet
fondů
zemí,
které
jsou
nebo
brzy
budou
zaregistrovány
v
New
Yorku
či
v
Londýně,
blíží
padesátce.
Tyto
fondy
teď
čítají
několik
miliard
dolarů
v
aktivech.
"Lidé
chtějí
uplatnit
své
požadavky"
teď,
dříve
než
se
vyčerpá
počet
zemí,
které
jsou
k
dispozici,
říká
Michael
Porter,
analytik
newyorské
společnosti
Smith
Barney,
Harris
Upham
&
Co.
Za
vším
tímto
nadšením
je
velmi
tvrdá
soutěž.
Soukromí
investoři
se
s
léty
od
burzy
odvracejí
a
investiční
firmy
se
snaží
najít
produkty,
které
by
se
makléřům
dobře
prodávaly.
A
aby
toho
dosáhly,
rozhazují
firmy
své
sítě
široko
daleko.
Finanční
plánovači
často
nabádají
investory
k
rozložení
investičního
rizika
a
k
držení
neprůhledných
mezinárodních
cenných
papírů.
A
mnohé
probouzející
se
trhy
předběhly
ty
vyspělejší,
jako
například
USA
a
Japonsko.
Fondy
zemí
představují
snadný
způsob,
jak
okusit
chuť
zahraničních
akcií
bez
obtížného
vyhledávání
konkrétních
společností.
Ale
snadno
se
přitom
spálíte.
Politické
a
měnové
výkyvy
mohou
fondy
položit.
Další
problém:
ceny
akcií
těchto
fondů
mají
tendenci
k
větším
výkyvům,
než
širší
trh.
Když
se
burza
13.
října
propadla
téměř
o
7
%,
například
Mexický
fond
spadl
o
18
%
a
Španělský
fond
o
16
%.
A
po
krachu
v
roce
1987
byly
fondy
většiny
zemí
postiženy
hůře,
než
většina
akcií.
Šílení
kolem
fondů
je
v
současnosti
zaviněno
tím,
že
jsou
mnohé
z
nich
obchodovány
s
historicky
nejtučnějšími
prémiemi
oproti
hodnotě
svého
portfolia.
Poté,
co
byly
ke
konci
roku
1987
a
po
část
loňska
obchodovány
s
průměrným
diskontem
více
než
20
%,
se
nyní
fondy
zemí
obchodují
při
průměrné
prémii
6
%.
Důvod:
ceny
akcií
mnoha
těchto
fondů
rostly
letos
mnohem
strměji,
než
jimi
držené
zahraniční
akcie.
Někteří
specialisté
říkají,
že
se
pravděpodobně
vyplatí
zaplatit
prémii
za
fondy,
které
investují
do
trhů
částečně
uzavřených
pro
zahraniční
investory,
jako
je
například
Jižní
Korea.
Avšak
některé
evropské
fondy
nedávno
vylétly
až
do
nebe;
Španělský
fond
vystřelil
k
ohromující
prémii
120
%.
Zaměřili
se
na
něj
japonští
investoři
jako
na
dobrou
dlouhodobou
investici,
úzce
spjatou
s
evropskou
ekonomickou
integrací
v
roce
1992.
I
několik
nových
fondů,
které
ještě
ani
nejsou
plně
zainvestovány,
poskočilo
k
obchodování
s
vysokými
prémiemi.
"Tato
bohatá
zhodnocení
mě
silně
znepokojují,"
říká
Porter
ze
společnosti
Smith
Barney.
Nedávno
ztučnělé
prémie
odrážejí
stále
globálnější
obchodování
s
některými
fondy
zemí,
navrhuje
vysvětlení
Porter.
Oproti
mnohým
americkým
investorům
mohou
být
ti
v
Asii
a
v
Evropě,
kteří
hledají
přístup
k
zahraničním
akciím,
méně
odolní
vůči
placení
vyšších
cen
za
fondy
zemí.
"Na
tyto
kótované
fondy
se
dá
nahlížet
z
mezinárodního
hlediska,"
říká
Porter.
Tak
či
tak
jsou
mnozí
američtí
analytici
zděšeni
z
vysokých
úrovní
obchodování
některých
fondů
zemí.
Argumentují
tím,
že
američtí
investoři
mohou
akcie
velkých
firem
zastoupené
v
mnoha
fondech
často
nakupovat
ve
formě
amerických
depozitních
stvrzenek;
tyto
takzvané
ADR
zastupují
akcie
cizích
firem
obchodovaných
v
USA.
Fondy
si
tímto
způsobem
mohou
investoři
v
podstatě
koupit
bez
zaplacení
prémie.
Lidem,
kteří
teď
přesto
chtějí
fondy
nakupovat,
radí
Foot
ze
společnosti
Newgate:
"Mám
pro
ně
jedinou
radu:
ti,
kdo
na
večírek
přijdou
pozdě,
by
raději
měli
být
připraveni
rychle
odejít.