ml_993.05

ml_993.05

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
V Jámě ? V Jámě . Tam jsem vlezla do jednoho domu a teď se prudce střílelo . Ten dům byl potom prošpikovaný střelami . Tu střelbu jsem nějak překonala , tam totiž stříleli Němci z bytu , víte ? Všude byla hrozná přestřelka . Schovali se do bytů a stříleli na lidi , kteří šli kolem . Zázrakem jsem vyvázla a dostala jsem se domů . Druhý den jsem šla zase ven , vrátila jsem se domů a byl zapečetěný byt . Pořád jsem ho hledala , poněvadž museli pracovat , odklízet všechny zátarasy a bariéry , co se dělaly . Letěla jsem k domovníkovi , aby mi dal klíč . Vůbec s ním nebyla řeč , přestože mně dřív vždycky pomáhal , když jsem posílala velké balíky do Terezína . Byly dva . Jednou za čas se mohl poslat dvacetikilový balík . Nevěděla jsem , co mám dělat , tak jsem šla na národní výbor . Tam byl velice slušný předseda , jmenoval se Hlas . Tenkrát jsem s sebou nosila , že jsem české národnosti . Všechno jsem mu vylíčila , že mám zapečetěný byt . Byli tam manželé , učitelé : " To je náš byt , už máme klíče . Máme všechno , dostali jsme to přidělené , celý byt patří nám . To je německý byt . " Říkala jsem : " To není německý byt , to je můj byt . " Tak jsem bojovala a Hlas potom rozhodl , že je to můj byt . Dostala jsem ho zpět . To bylo přes noc , tak jsem šla na policii a tam mě nechali přespat . Dali mi tam na lavici deku a mohla jsem tam přespat . Byli slušní tenkrát . Teprve druhý den jsem tam šla , poněvadž to bylo k večeru , už jsem nemohla nic dělat . Měla jsem ho ještě jednou zapečetěný , dostal to nějaký voják , který se vrátil z armády . Myslím , že byl z anglické armády , ale byl velice slušný . Když jsem mu to řekla , tak mně ihned dal klíče . Ty pásky jsem strhla . Potom přišli Rusové . To bylo to nejhorší , co jsem vůbec zažila . Stydím se o tom vůbec povídat . Nejdřív jsem byla hrozně nadšená . Šla z nich tenkrát hrůza , jak ti Rusové vypadali , když přišli . Byli na tancích , lidé jásali . Vedle mě stála naše domovnice a ptala se , proč je taky nevítám . Řekla jsem : " Ještě nejsem ve stavu to všechno zpracovat . " Potom jsem si řekla : " Je to dobré . Už se to konečně změnilo . " Předtím jsem šla shánět zprávy o našich , jestli se nevrátili . Tenkrát byly vyvěšené vývěsky , kde dali lidi fotografie " neznáte toho , neznáte toho " . Všechny možné židovské fotky dětí , žen , mužů . Naše jsem tam nenašla , tak jsem šla a Praha úplně šílela . Jak šílela ? Šílela štěstím a radostí . Všechny je vítali a já už jsem potom byla taky ráda , že to všechno skončilo . Teď to nejhorší , co přišlo .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View