lk_944.00

lk_944.00

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
V předešlé kazetě jsme v podstatě došli skoro k osvobození Terezína . Jak jste prožila vlastní osvobození ? K osvobození Terezína došlo 8 . května . Ve večerních hodinách jsme se dozvěděly , že okolo Terezína projela sovětská armáda a že je konec války . Pochopitelně to byla velká euforie , jak se teď ale dostat domů ? V Terezíně zůstal systém uzavřeného města , protože tam řádil skvrnitý tyfus . Myslím , že většina z nás byla dost ukázněná , aspoň my jsme patřily mezi ty ukázněné . Bylo nám řečeno , že nemůžeme opustit lágr dříve , dokud neprojdeme lékařskou prohlídkou , abychom neroznášely nějaké choroby . Chápaly jsme to . Ale vzhledem k tomu , že situace , pokud se týče komunikace , nebyla zřejmě ani v celé zemi jednoduchá , neměli jsme absolutně žádné spojení ani s maminkou a ani s naší rodinou . Zůstávaly jsme dál v Terezíně . Šly jsme na lékařskou prohlídku a dostaly jsme osvědčení , že skvrnitý tyfus nemáme , ani nejsme bacilonosiči . Teď byla otázka , jak se dostat domů . Přijížděly tam různé skupiny , lidi si přijížděli náklaďáky pro svoje známé a příbuzné . Pochopitelně jsme se snažily někde přifařit , k někomu , kdo by jel do blízkosti našeho bydliště , tedy do Újezda . Až 12 . září se nám podařilo někoho sehnat , viděly jsme náklaďák , který měl nápis " Neratovice , Kostelec nad Labem " . Říkaly jsme si : " Vždyť to není daleko . Jestli nás vezmou , tak s nimi jedeme , dostaneme se do blízkosti Prahy . " Tady z Újezda je to , nevím , asi dvacet nebo 25 kilometrů , ale to pro nás nebyl žádný problém . Říkaly jsme si : " To už se dostaneme . " Skutečně nás ochotně vzali . Sbalily jsme si se sestrou těch pár fidlátek , co jsme tam měly , a nastoupily jsme k nim do autobusu . Po cestě to nejelo , jeli na dřevěný plyn a pořád s tím něco montovali . Zkrátka mu ten autobus nejel , takže jsme se do Kostelce nad Labem dostaly asi v sedm hodin večer . Sice bylo ještě světlo , ale teď nevíme , jak dál . Poděkovaly jsme jim a vydaly jsme se pěšky do Újezda . Přišly jsme do Zelenče a tam nám říkali : " Vždyť se nesmí vycházet , odkud jdete ? Tady je Rudá armáda , seberou vás . " Měly jsme strach , ale říkaly jsme si , že teď už to dojdem . Vojáci nás opravdu dojeli , legitimovali nás a říkali , že nás dovezou . Opravdu nás dovezli , protože jel s nimi nějaký důstojník . Nejdřív nám zastavilo vojenské auto , kde byli zřejmě ti vojáci dost opilí , k těm jsme si nesedly . Tady k tomu důstojníkovi jsme si ale sedly a on nás dovezl opravdu až sem . To víte , bylo velké uvítání , spousta slz a radosti . Tím pro nás skončila válka . Jak jste se po té válce , když jste se vrátily , s takovým nedokončeným nebo poloukončeným studiem zapojily ? To byl právě největší problém , protože jsme se vrátily už dospělé bez řádného studia . Moje sestra měla aspoň ukončenou dvouletou obchodní školu , ale já jsem neměla nic . Byl problém . Docela ráda bych byla bývala dělala v zemědělství , celkem jsem vždycky lnula k přírodě . Chtěla bych si udělat zemědělskou školu , ale nebyl žádný předpoklad , že bych mohla jít studovat . Z maminčina důchodu to nebylo možné . Řekla jsem si : " Dobře . " Našla jsem si nějaké zaměstnání , protože v průběhu Terezína se už člověk trošku otrkal . Měla jsem ramena , že všechno vím , všechno znám . Našla jsem si zaměstnání jako administrativní pracovnice u jedné soukromé firmy v Praze . Než jsem nastoupila , vypůjčila jsem si od našich známých psací stroj . Naučila jsem se čtyřmi prsty trochu psát , opravdu jsem ale čtrnáct dní nedělala nic jiného , než psala na stroji . Těsnopis jsem se učila trochu v Terezíně , ale nebyla jsem schopna se tím živit . Ale řekla jsem si , že musím jít dělat a budu se snažit .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View