lk_797.00

lk_797.00

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Kazeta šest , vypráví pan Karel Redlich , Bedihošť , Česká republika . V Linci jsme se obrátili na Červený kříž , kde jsem dostal masti , obvazy na moji bolavou nohu a kapky a zelené brýle na moje spojivky . Současně nám bylo doporučeno , abychom se vrátili do Mauthausenu , odkud se organizoval návrat bývalých vězňů koncentračních táborů po zdravotních prohlídkách . Upozornili nás , že možnosti dopravy ještě v částečně bojující republice nejsou tak jednoduché . Češi , kteří tam byli totálně nasazeni čekali na parník nebo na loď , kterou se chtěli dopravit přes Linec , Vídeň a Bratislavu . To ale byla jejich věc , trochu jiného původu . Tři chlapci , vězni , jsme se domluvili a myslím , že někerý z těch červenokřižáků nás zavezl do Mauthausenu , kde jsme byli lékařsky prohlídnuti . Dostali jsme pořadí , rozvrh , kdy odjedeme , a za dva dny jsme vyjeli do Budějovic , část náklaďákem , část autobusem . V Budějovicích jsme nasedli do přeplněného , natřískaného vlaku , sotva jsme stáli , pořád ještě jsme byli vysláblí . To jsme se s Brožíkem nasmáli , když jsme se potkali v Terezíně a já jsem mu připomněl . . . Podíval se a říkám Otovi Bendovi : " Oto , ty vypadáš nejhůř , sekni sebou . Sekni sebou ! " Tak udělal , že omdlel a já jsem říkal : " Prosím vás , promiňte . Mohl by si tady lehnout ? Má tyfus . " Nebylo to sice slušné , ale pak už jsme se netlačili . Každý jsme měli lavici , střídali jsme se a díky tyfu jsme se vyspali až do Prahy . Slyšel jsem že Benda zemřel před pár roky . Z Prahy jsme jeli do Blanska , kde skončila trať , protože byla rozbombardovaná . Čekali jsme tam dva dny na autobus . Bylo totiž hodně lidí před námi , taky říkali , že vězni mají přednost . Nakonec jsme se do autobusu přece dostali a dostali jsme se do Brna . Už jsem byl sám , zase s jinými , protože Ábelec jel do Teplic a zůstal v Praze . Ještě s nějakými kamarády jsem přespal v hotelu Padovec u nádraží , tehdy to byl repatriantský azyl . Dostali jsme najíst , dostali jsme jakousi kartičku , na kterou jsme dostali vyplacené kapesné a jídlo . Bylo tam tak málo místa na spaní , že jsem tehdy spal na kulečníku , na negušovi , v Kyjově se tomu s dírami říkalo " neguš " . Ráno jsem byl samý otlak , otlačily se mně ty díry . Ráno se mě ptali : " Co to tady máš , ty máš tady . . . " Povídam : " Co mám ! Ty díry mám s sebou . " Měl jsem zavazadlo , které jsme zorganizovali v továrně . Navštívili jsme tam zdravotní středisko , kde jsem něco pobral , ale všechno už tam bylo stejně rozkradené . Zůstaly tam ještě léky , kterým lidé nerozuměli . Aby se neotrávili , tak to raději nechali . Nějaké léky jsme tam pobrali . Měl jsem krabici a měl jsem co dělat , abych to dotáhl . Teď přesně nevím , jestli vlak jel ze Zábrdovic nebo z Černovic , to si nemohu ujasnit , ale z jednoho tohoto brněnského předměstí . Sotva jsem tam ale , ještě pořád s bolavou nohou , došel . Bylo to 24 . května ráno , pak už jsem jel přímo a před obědem jsem byl v Kyjově . Na nádraží jsem viděl známé kluky , ani mě nepoznali , poněvadž jsem byl téměř Muselman . " Muselmani " se říkalo vyhladovělým , zuboženým vězňům . Nebyl jsem ale zase tak velký Muselman , že bych se nemohl sám pohybovat , ještě jsem tam došel . Přišel jsem domů , k Homolům , kteří byli u nás na hospodě . Navrchu v našem bytě bydlela ještě nějaká Němka . Zatím jsem tam ještě nemohl , než se jí dalo vědět , že musí odejít . Vrátil jsem se domů , vždycky s námi byli velice zadobře a byli slušní . Měl jsem , jak se říká , střechu , dokonce vlastní střechu nad hlavou , i když dědictví ještě nebylo pochopitelně vyřízené . Vrátili jsme se tři chlapci . Rišek Miler potom šel do Prahy , poněvadž tam měl sestry , které se taky vrátily . Petr Fišer měl strýce v Americe , vysokoškolského profesora , který mu jednou telefonoval , byl jsem u toho .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View