lk_796.03

lk_796.03

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Byli nemile překvapeni . Pak jsme přišli do karantény . O Mauthausenu toho moc nevím , protože mi hned na začátku někdo rozbil pusu . Pusu a zuby jsem měl pevné . Dodnes mám ještě všechny zuby na rozdíl od některých , kteří měli takovou antivitaminozu , že si zuby vytahovali rukou , prstem . Měl jsem pořád rozbité rty . Byli takoví sadisté , že když viděli , že někdo má rozbitou pusu , tak mu do ní ještě dali . Takže jsem se už radši z karantenního bloku nehnul . Seděli jsme tam často . Bylo tam tak málo místa , že jsme seděli rozkročeně na zemi a zadek toho přede mnou jsem měl ve svém klíně . Když jsme si lehli , tak byla jeho hlava na mých prsou . Tak jsme spali , i tak může člověk usnout . Byli jsme tam naštěstí asi týden a potom jsme jeli do Gusen II , do vedlejšího lágru Mauthausenu . Pracovali jsme zase na zbraních , bylo to u Sankt Georgenu , jezdili jsme tam denně vlakem . Pracovalo se v podzemních štolách a dělaly se tam součástky na trupy Messerschmitt . Shodou okolností , protože jsem začínal u Šády na vrtačce , jsem vyfasoval malou vrtačku . Nebyla sice tak zavěšená jako zubní , ale byla to vertikálka , kterou jsem vrtal podle šablony šest děr , čtyři z vrchu , dvě z boku , a pořád stejně . Strašně mě bolela noha , kdybych necítil konec války , tak jsem to nevydržel . Belhal jsem se do práce . Protože jsem neměl žádné obvazy , žádný lék , tak se mi místo jednoho abcesu udělali tři vedle sebe . Šel jsem na marodku , kde byl jeden maďarský lékař . Říkal : " Musíš si tady lehnout , to se musí operovat . " Měl jsem , říkám naštěstí , postel velmi blízko obyčejného stolu , operoval tam nějaký ukrajinec , všechno stejným nožem , žádná sterilita neexistovala . Hnis tam kolem jenom stříkal , viděl jsem to . Byl jsem tam den a chytl jsem strašný zánět spojivek . Když ráno přišli umývat podlahu , pár čistotnějších z nás seskočilo a v té putýnce , kýblu , jsme si aspoň opláchli obličej . Zřejmě měl někdo zánět spojivek . Měl jsem takový zánět spojivek , že když jsem chtěl vůbec něco vidět , tak jsem se musel dívat tak a tak . Operovat jsem se tam samozřejmě nenechal , protože to , co jsem neměl , bych tam určitě dostal , otravu a další . Šel jsem znovu na marodku a přišel jsem zase za tím Maďarem . Říká mi : " Jak to , že to nemáš operované ? " Říkal jsem : " Jsem tak trošičku zdravotník , " začínal jsem , " to přece není operace , to je vražda . " Říkal mi : " Vydržíš něco ? " Stejně jsem to měl už takové poloodumřelé , ani jsem příliš necítil , když mně to dělal . Dal mi kýbl a řekl : " Sundej si nohavici , šlápni do kýblu . " Vzal nůžky a prostříhal mně ty tři díry , co jsem měl , spojil mi je . Hnis mohl vytékat . Takto jsem s tím potom dobelhal až do konce války . Nebyl tam ani čistý papír , nic tam nebylo . Jediný papír byl od cementového pytle , který jsem nějakou hadrou nebo o něco otřel a nalepil jsem to na to , aby mně ta rána netekla jenom tak . Když už byl téměř úplný konec , staly se mi ještě dvě věci , kdy jsem měl zase obrovské štěstí . Přišli jsme jednou do práce a byl tam jakýsi pokřik . Byla tam i noční , byly tam jenom dvě směny , a to dvanáctky , tak to bylo . Nikdy jsme ale neviděli druhou směnu . Byl tam nějaký pokřik , podívám se tam . Uviděl jsem jednoho zedníka , který byl ve Świętochłovicích , který byl oblečený jako kápo . Byl to Polák . Byl mladistvý , mohl mít takových 25 roků . Když jsem dělal Läufera a jednou jsem si nasbíral jakýsi chleba nebo pár zbytků , schovával jsem si je přes den do kamen , které byly v umývárně . Najednou se mně ty zbytky začínaly ztrácet .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View