hs_032.01

hs_032.01

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Bydlí taky na Slovanech , potkáváme se . 92 , to je pěkný věk . Ano , moje maminka se dožila o čtyřicet méně . Dobře . Přejdeme na další fotku . Ano . Co je tohle za fotku ? Bydleli jsme v Doubravce v Dílenské ulici , naproti byla restaurace Svornost a byl tam i sál . To jsou američtí vojáci , kteří sem v roce 1945 přišli osvobozovat . Moje teta byla učitelka , uměla drobet anglicky a německy , takže se s nimi dorozuměla . Moje babička s dědečkem bydleli v té samé ulici jako my , v Dílenské , ale o deset domů od našeho . Když byl nálet na Škodovku , museli jsme se odstěhovat , protože jsme měli rozbitá okna a tak . Maminka byla těhotná . Odstěhovali jsme se asi tak na týden , s tím , že než to tatínek dá dohromady , pojedeme do Bukovce , kde byli jeho rodiče . Bydleli v obecním domě . Hned první noc přišel můj bratr na svět . O půlnoci mě vzbudili , přestěhovali mě k sousedům . Tatínek sedl na kolo a jel pro porodní bábu ( jak se tenkrát říkalo ) do Doubravky , pro nějakou paní Veselou . Ráno , když mě vzbudili , říkali : " Máš bratříčka . " Potom tatínek zařídil . . . Maminka pocházela z Bezděkova . Od Stupna , to je směrem na Rokycany , vede lokálka do Radnic a je to první stanice . Teď tam stanice je , dřív se muselo chodit ze Stupna na Bezděkov . Tam byl babičky bratr , který měl hospodářství . U něj jsme byli do konce války , do pátého nebo desátého . Už vám přesně neřeknu , kdy nás strýček vezl na žebřiňáku zpátky do Plzně . Mamince sehnali malé nákladní auto , kde byla s mým malým bratrem krytá . Přijeli jsme a v naší ulici stálo plno tanků , amerických aut a tak . Byli nastěhovaní ve Svornosti , spali v sále . To je zajímavé . Můžu pokračovat , nebo to stačí ? Ano . Moje maminka byla dobrá kuchařka , tak jim uvařila . Přivedla je moje teta . Byla blondýna a jeden , ten silnější , se do ní zamiloval . Obden nás navštěvovali , vždycky něco přinesli . Potom babiččin bratr vzkázal , abychom si přijeli , že nám dá nějakou mouku , vajíčka a tak . Teta tam jezdila džípem s Georgem . Tak se jmenoval , ten druhý byl Sam . Jenže tam byla demarkační čára . Prosila jsem je a říkala jsem : " Vezměte mě taky jednou s sebou , chtěla bych se svézt v džípu . " Mně bylo osm a půl roku . Jeli jsme a on předkem auta přejel demarkační čáru , ale koly stál těsně před ní . Stáli tam dva ruští vojáci , vypálili salvu do vzduchu a ukázali mu , aby couvl zpátky . Bylo to asi dva kilometry od té vesnice . Zůstala jsem v džípu a teta šla sama pro ty věci . On tam nesměl , jeho nepustili . Nebála jste se ? Ne , nebála jsem se . Když jsem byla s ním , tak jsem se nebála .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View