hg_714.05

hg_714.05

ProjectPDTSC

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Vrátili jsme se z dovolené třetího prosince , od doby , po tom infarktu , byl manžel stále nemocný . Zapomněla jsem říct , že čtvrté dítě byla chtěná dcera v druhém manželství , jmenovala se Eva ještě než se narodila . Byla miláček kluků a všech . Pak jsme se odstěhovali do Brna a po deseti letech manžel zemřel . Nevím , co bych ještě k tomu řekla . Myslím , že by se za tím mohla pomalu udělat tečka . Ještě bych se přece jenom zeptala . Když shrnete svoje zkušenosti z doby války , potom poválečné . . . Vím , že máte obrovský smysl pro humor . Jaké je vaše životní krédo po tom všem ? Je možné mít v 70 letech ještě životní krédo ? Co vám umožnilo se s tím vším vyrovnat nebo co vám dávalo tu sílu se s tím vyrovnat ? Vždycky se snažím všechno špatné , myslím , že to dělá asi většina lidí , rychle zahodit za sebe a snažit se myslet do budoucna . Změnit to nemůžu Vždycky jsem byla hrozný optimista , vždycky jsem řekla : " To je fajn , že venku prší . Hlavně , že není bouřka anebo že nepadají stromy . " Řekla jsem : " Život musí jít dál . " Koukala jsem dopředu . To víte , že člověk si stále vzpomíná a do dneška vzpomene . Beru to ale s takovým - asi to muselo být , asi to jinak nešlo . Když mně dneska někdo říká , že nemůže slyšet nebo se dívat na filmy z koncentráku nebo vůbec o tom mluvit , tak pro je to celkem nepochopitelné . Bylo to hrozné , bylo to horší než v jakémkoli filmu , co jsem viděla , nebo v jakékoli knížce . Ale bylo to a musí se žít dál . Tím , že jsem to přežila , tak život musí jít dál a musím z toho udělat to nejlepší , co se dělat . Těch hororů bylo moc , měla jsem s dětmi různé horory , všechno možné bylo . Vždycky jsem ale řekla : " Musí to jít dál . " teď jsem na tom jak nervově , tak zdravotně a po všech stránkách mizerně . To jsou zřejmě následky jednak věkem , ale z toho všeho . Děkuji za rozhovor . Prosím . To je můj tatínek přibližně v roce 1924 . Jmenoval se Kurt Šindler a v době mu bylo 26 let . To je moje maminka přibližně taky v roce 1924 , jmenovala se Mary Šindlerová . Myslím , že to byl snímek po svatbě nebo před svatbou . To je maminka se mnou , nedovedu odhadnout kdy , mohlo mně být takových čtyři , pět let přibližně . Někdy kolem roku 1930 , 1931 . To je z léta 1941 , na Hagiboru , to byl tělocvičný stadion , kde se scházela židovská mládež . Na Hagiboru se odpoledne každý z nás , kdo chodil do přeškolovacího tělocvičného kurzu , musel starat o nějaké děti , aby se měly možnost bavit . Vy jste na snímku nahoře ? sem nahoře na snímku , ta největší z dětí . To je poslední snímek před nástupem do koncentráku , a sice je to můj tatínek Kurt Šindler ze září 1941 . Toto je poslední snímek maminky taky ze září 1941 před nástupem do koncentračního tábora . To sem Gerta , v době Gerta Šindlerová , a to bylo taky v září 1941 , poslední snímek před nástupem do koncentráku . To je lístek , který jsme z Lodže směli psát . Je psaný tetě do Jihlavy , která byla venku . To je lístek z Lodže , který psala maminka tetě , aby neposílala peníze , ale radši je dala panu Vágnerovi . Byl pekař , čili to byla šifra . Chtěla tím dát najevo , aby radši poslala balík . To je potvrzenka na peníze , které maminka obdržela , a bylo to v den tatínkova úmrtí 30 . 5 . 1943 . Podepsala se tam Witwe Šindler , čili vdova Šindlerová , aby tím dala najevo , že tatínek zemřel .

Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View