hg_714.03

hg_714.03

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Museli mě zplnoletnit , protože jsem ještě nebyla plnoletá , mně scházel do 21 nějaký měsíc . Vdala jsem se v červenci a až v září jsem měla 21 . Byli jsme dlouho v garsonce , to bylo samozřejmě strašně malé s dítětem a s velkým psem . Co jsme to pak sehnali ? Sehnali jsme byt na Štěpánské , myslím tří - nebo čtyřpokojový byt . Ale byli jsme tam my jako rodina a dvě samotné ženy bydlely ve dvou pokojích . My jsme měli dva pokoje a ony každá jeden a společnou kuchyň . Tam jsme bydleli určitou dobu , pak se nám to podařilo vyměnit , nevím už jakým způsobem , za domovnický byt na Havelské . Ovšem domovnický byt ve třetím poschodí byl s tím , že kdo bude domovnictví dělat , tomu se to bude platit . Vybírala jsem peníze a ten můj domovnický plat šel de facto pro tu paní . Tam jsme se splašili , že utečeme . Na Štěpánské se ještě narodil Jirka , druhý syn , v roce 1949 . Domluvili jsme se , já jsem řekla : " Dobře . " Akorát jsme ještě nevěděli , jak to uděláme se psem , jestli bude moct jít nebo nebude moct jít s námi . Manžel byl s někým domluvený . Jelikož to byl domovnický byt , tak aby nás nehledali , tak jsme jim nahlásili , že dáváme výpověď a že se stěhujeme pryč . Bylo to už asi měsíc předem nebo tak nějak , jak byla ta lhůta . Prodali jsme nábytek , všechno , co jsme měli . Sice jsme toho moc neměli , ale všechno jsme dali pryč . Poslední noc jsme spali na matračkách na zemi , tak jsme si připadali jak v koncentráku . Ráno jsme se dozvěděli , že toho pána zavřeli , a my jsme teď byli beze všeho a tak dále . V bytě jsme nemohli zůstat , protože byla výpověď . S humorem jsme řikali : " Co teď ? " Šla jsem na nádraží , zní to legračně , ale je to pravda , že bych chtěla jízdenku někam do severních Čech . " Kam ? " Říkám : " Nevím , někam , kde je hezky . " Tak jsme se domluvili na Děčínu , jeli jsme do Děčína . Tam jsme mluvili s autobusáky a ti nám řekli , že v Jetřichovicích je velice hezky . Tam bychom sehnali třeba i nějaké bydlení , nějaké zaměstnání a tak dále . Tak jsme tam jeli . Kam se jde , kde člověk něco sežene ? Šli jsme do hospody . V hospodě v takové předsíňce ležel nádherný černý vlčák a naše děcka samozřejmě ráda psy , tak náš Patrik se k němu sklonil . Kousl ho , dodnes má tady jizvu mezi nosem a na nose , pak byli nejlepší kamarádi . Řekli nám , že je volná hospoda nahoře v Rinarticích , jestli nechceme dělat hostinské . Říkala jsem : " Tak co , zkusíme to . " Tam jsem se naučila čepovat pivo a narážet sudy a chodili tam lidi z vesnice , pak tam jezdily v létě různé výpravy . Vařila jsem v neděli guláš , aby to bylo jednotné , aby se to dalo ohřát , aby to bylo nachystané . Tam jsme byli nějakou dobu . Pak jsme se odstěhovali do Chřibské , tam jsem dělala v niťárně , tam jsme dostali byt hned naproti té fabrice . Teď si nevzpomenu , ale myslím , že se to jmenovalo Sponit , teď mě to tak napadlo . Nějaká niťárna . Pak byly různé akce , nevím , jak to znělo . Hledali zaměstnance do dolů do Ostravy . Jedni manželé , se kterými jsme se tam v domě přátelili , ten manžel se přihlásil . Byl to sice komunista , ale takový slušný člověk , a šel tam . Hned psal , že do tří týdnů tam dostaneme byt v novostavbě . V Chřibské to byl takový starý malinký byt , nic moc . Manžel říkal : " Co se stane ? " Jel tam a tři týdny , čtyři týdny , měsíc se pořád nic nedělo , že byt pořád není a tak dále .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View