ak_020.08
ak_020.08
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Řekla
jsem
:
"
Koncem
června
.
"
Tak
nějak
to
myslím
bylo
.
Řekl
:
"
Proč
jsi
nenastoupila
okamžitě
?
"
Mělo
se
nastoupit
,
myslím
,
do
patnáctého
.
Říkala
jsem
:
"
Protože
jsem
chtěla
mít
ještě
trochu
prázdnin
.
"
Řekl
:
"
To
jsme
chytli
nějakého
lenocha
.
Ještě
vůbec
nic
nedokázala
a
už
nechce
nic
dělat
,
už
chce
odpočívat
.
"
To
mě
úplně
hrozně
urazilo
.
Naštěstí
se
do
toho
vložil
ten
pán
.
Řekl
,
že
už
to
dál
zařídí
,
že
je
to
v
pořádku
.
Sebrali
jsme
se
a
potom
na
chodbě
se
představil
.
Byl
to
právník
těch
železáren
a
měl
na
starosti
osobní
oddělení
a
taky
toho
kádrového
referenta
.
Řekl
,
že
si
z
něj
nesmím
nic
dělat
,
že
je
to
člověk
,
který
dělal
celý
život
ve
výrobě
.
Je
to
komunista
a
teď
že
už
je
starý
,
tak
mu
dali
tuhletu
práci
.
Že
tam
mívá
sekretářku
,
ta
že
s
lidmi
hovoří
,
ale
že
tam
momentálně
nebyla
.
Šli
jsme
do
osobního
oddělení
,
tam
to
začal
vyprávět
.
Všichni
se
seběhli
.
Pobavilo
je
,
že
jsem
řekla
"
dobrý
den
"
a
že
je
to
hezké
pozdravení
,
když
mu
přeju
dobrý
den
.
Vešlo
to
v
takovou
známost
,
že
když
jsem
potom
kamkoliv
přišla
,
tak
se
na
mě
všichni
smáli
a
volali
"
dobrý
den
"
.
Byla
jsem
v
Hrádku
několik
let
.
Takže
první
dojmy
nebyly
dobré
?
První
dojmy
byly
úplně
hrozné
.
Zalíbilo
se
vám
tam
nakonec
?
Nakonec
se
mi
tam
zalíbilo
.
Železárny
byly
těžký
průmysl
a
ten
byl
tenkrát
ohromně
preferovaný
,
měly
všechny
možné
úžasné
výhody
.
Je
to
na
další
fotografii
-
rekreace
.
Byly
všemožně
zvýhodněné
.
Dělala
jsem
tam
všelijaké
práce
.
Nejdřív
jsem
nastoupila
do
pokladny
.
Byla
jsem
tam
s
hrozně
protivným
člověkem
.
Určitě
vám
připadne
úplně
strašlivě
neskutečné
,
že
v
té
době
v
budovách
nebylo
vůbec
ústřední
topení
.
Na
dvoře
jsme
měli
kolnu
,
tam
jsme
si
každý
den
šli
pro
uhlí
do
takových
putýnek
a
zatopili
jsme
si
.
Původně
to
měly
dělat
uklízečky
.
Ty
řekly
,
že
je
ani
nenapadne
,
aby
se
s
tím
dřely
.
Neměli
jsme
dříví
.
Tím
,
že
jsem
tomu
kádrovákovi
řekla
"
dobrý
den
"
,
tak
jsem
tam
byla
dost
populární
.
Potom
jsem
se
tam
seznámila
s
vedoucím
truhlárny
a
ten
mně
vždycky
přinesl
pytel
nařezaného
dříví
.
To
jsem
uschovávala
ve
stole
jako
úplně
největší
poklad
.
Vždycky
jsem
ráno
přišla
do
práce
a
musela
jsem
zatopit
a
přikládat
.
Pán
,
co
tam
se
mnou
dělal
,
dělal
pokladníka
a
měl
na
starosti
peníze
.
Já
jsem
měla
na
starosti
kromě
jiného
účty
.
Nejvíc
mě
vždycky
naštvalo
,
že
když
jsem
musela
někam
odběhnout
,
tak
nikdy
nezatopil
.
Vždycky
to
nechal
vyhasnout
,
nepřiložil
.
To
mě
vždycky
hrozně
naštvalo
.
Stejně
tam
asi
byla
zima
,
viďte
?
Byla
tam
zima
.
Měla
jsem
taky
na
starosti
platby
-
to
mě
zajímalo
.
Každý
den
mně
přišel
výčet
z
banky
,
kde
byl
stav
konta
.
Chodily
mně
platby
.
Na
to
jsem
musela
vypsat
platební
příkazy
.
Download Source Data • Download text
• Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View