ak_020.08

ak_020.08

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Řekla jsem : " Koncem června . " Tak nějak to myslím bylo . Řekl : " Proč jsi nenastoupila okamžitě ? " Mělo se nastoupit , myslím , do patnáctého . Říkala jsem : " Protože jsem chtěla mít ještě trochu prázdnin . " Řekl : " To jsme chytli nějakého lenocha . Ještě vůbec nic nedokázala a už nechce nic dělat , už chce odpočívat . " To mě úplně hrozně urazilo . Naštěstí se do toho vložil ten pán . Řekl , že už to dál zařídí , že je to v pořádku . Sebrali jsme se a potom na chodbě se představil . Byl to právník těch železáren a měl na starosti osobní oddělení a taky toho kádrového referenta . Řekl , že si z něj nesmím nic dělat , že je to člověk , který dělal celý život ve výrobě . Je to komunista a teď že už je starý , tak mu dali tuhletu práci . Že tam mívá sekretářku , ta že s lidmi hovoří , ale že tam momentálně nebyla . Šli jsme do osobního oddělení , tam to začal vyprávět . Všichni se seběhli . Pobavilo je , že jsem řekla " dobrý den " a že je to hezké pozdravení , když mu přeju dobrý den . Vešlo to v takovou známost , že když jsem potom kamkoliv přišla , tak se na mě všichni smáli a volali " dobrý den " . Byla jsem v Hrádku několik let . Takže první dojmy nebyly dobré ? První dojmy byly úplně hrozné . Zalíbilo se vám tam nakonec ? Nakonec se mi tam zalíbilo . Železárny byly těžký průmysl a ten byl tenkrát ohromně preferovaný , měly všechny možné úžasné výhody . Je to na další fotografii - rekreace . Byly všemožně zvýhodněné . Dělala jsem tam všelijaké práce . Nejdřív jsem nastoupila do pokladny . Byla jsem tam s hrozně protivným člověkem . Určitě vám připadne úplně strašlivě neskutečné , že v té době v budovách nebylo vůbec ústřední topení . Na dvoře jsme měli kolnu , tam jsme si každý den šli pro uhlí do takových putýnek a zatopili jsme si . Původně to měly dělat uklízečky . Ty řekly , že je ani nenapadne , aby se s tím dřely . Neměli jsme dříví . Tím , že jsem tomu kádrovákovi řekla " dobrý den " , tak jsem tam byla dost populární . Potom jsem se tam seznámila s vedoucím truhlárny a ten mně vždycky přinesl pytel nařezaného dříví . To jsem uschovávala ve stole jako úplně největší poklad . Vždycky jsem ráno přišla do práce a musela jsem zatopit a přikládat . Pán , co tam se mnou dělal , dělal pokladníka a měl na starosti peníze . Já jsem měla na starosti kromě jiného účty . Nejvíc mě vždycky naštvalo , že když jsem musela někam odběhnout , tak nikdy nezatopil . Vždycky to nechal vyhasnout , nepřiložil . To mě vždycky hrozně naštvalo . Stejně tam asi byla zima , viďte ? Byla tam zima . Měla jsem taky na starosti platby - to mě zajímalo . Každý den mně přišel výčet z banky , kde byl stav konta . Chodily mně platby . Na to jsem musela vypsat platební příkazy .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View