Ulster
připomíná
sud
s
prachem
Datum
12.
červenec
pro
severoirské
protestanty
už
tradičně
znamená
svátek
provázený
ohňostroji
a
průvody:
v
tento
den
totiž
protestant
Vilém
Oranžský
porazil
v
bitvě
u
řeky
Boyne
irsko-francouzskou
armádu
katolického
krále
Jakuba
II.
Letošní
výročí
sice
není
kulaté,
avšak
irští
protestanti
si
je
připomínají
zvlášť
důrazně
a
militantně.
První
zatčení
a
napadení
byli
zaznamenáni
hned
v
pondělí
dopoledne,
několik
hodin
před
začátkem
celkem
19
průvodů,
jež
byly
v
celém
Severním
Irsku
uspořádány.
Na
policisty,
kteří
byli
v
plné
pohotovosti
v
celé
provincii,
se
v
protestantských
čtvrtích
od
rána
sypaly
kameny
a
zápalné
láhve.
K
zachování
klidu
paradoxně
vyzývala
IRA.
Více
než
tři
století
po
této
historické
bitvě
je
totiž
situace
v
Ulsteru
napjatější
než
celá
léta
předtím:
objevují
se
srovnání
s
rokem
1985,
kdy
premiérka
Thatcherová
ve
snaze
vyřešit
situaci
v
Severním
Irsku
uzavřela
s
vládou
Irské
republiky
dohodu,
jež
poskytovala
Dublinu
konzultativní
hlas
v
záležitostech
této
provincie.
Dohoda
pochopitelně
nic
nevyřešila
-
pouze
prohloubila
v
protestantech
pocit,
že
je
Londýn
nechává
na
holičkách.
Dnes
tento
pocit,
že
jsou
pro
Británii
pouze
břemenem,
s
nímž
si
neví
dost
dobře
rady,
v
ulsterských
protestantech
pouze
zesílil
-
a
není
tak
zcela
neopodstatněný.
Po
celých
35
let
snášeli
Angličané
pumové
atentáty
IRA
s
obdobným
stoicismem,
s
jakým
přijímali
hitlerovské
nálety
na
Londýn;
dnes,
kdy
se
obětí
IRA
stávají
stále
častěji
objekty
a
osoby
v
samé
Anglii
a
ne
pouze
v
Ulsteru,
však
už
i
jejich
odolnost
polevuje.
"Co
je
nám
vlastně
do
těch
Irů?"
-
tak
by
se
dal
charakterizovat
výsledný
dojem,
jímž
po
březnovém
atentátu
ve
Warringtonu,
jehož
obětí
se
vedle
desítek
zraněných
stali
i
dva
malí
chlapci,
působily
v
televizi
debaty
o
otázce
Severního
Irska.
Další
pumové
atentáty
na
banky
a
jiné
objekty
v
Londýně
tento
pocit
pouze
posílily
-
zvláště
vzhledem
k
hospodářské
krizi,
v
níž
se
Británie
už
třetí
rok
zmítá.
Ulster
se
totiž
stává
břemenem,
jež
začíná
být
pro
státní
pokladnu
neúnosné.
Londýn
každý
rok
vynakládá
na
tuto
krizovou
oblast
dvě
miliardy
liber.
Škody
způsobené
atentáty
v
Ulsteru
stály
Brity
už
600
milionů
liber,
jen
v
loňském
roce
bylo
na
zvýšení
bezpečnosti
policejních
stanic
vynaloženo
38
milionů
liber.
Defétismus
se
rozmáhá
i
mezi
20 000
vojáky,
kteří
mají
udržovat
klid
v
Severním
Irsku.
IRA
se
nedá
porazit
-
je
totiž
"lépe
vyzbrojená,
odvážnější
a
dokonaleji
vedená
než
kdy
v
minulosti".
Těmito
slovy
ocenil
kvality
nepřítele
dokonce
i
vrchní
velitel
britských
vojsk
v
Uslteru
generál
Sir
John
Wilsey.
Stále
méně
britských
vojáků
také
projevuje
nadšení
pro
službu
v
provincii,
v
níž
IRA
zavraždila
25
ulsterských
zedníků
jako
kolaboranty
jenom
za
to,
že
opravovali
britská
kasárna.
Ulster
je
odlišný,
protože
angličtí
kolonisté
Alžběty
I.
neuspěli
při
osídlování
bohaté
severní
provincie
Munster.
Její
nástupce,
Jakub
I.,
vyslal
na
chudý
sever
své
houževnatější
skotské
krajany.
Ti
svůj
úkol
nakonec
zvládli.
V
následujících
staletích
se
jim
ve
srovnání
s
katolickými
krajany
dařilo
vcelku
dobře,
už
díky
shovívavějším
zákonům,
které
pro
ně
platily.
Začali
tedy
postupně
věřit,
že
jsou
lepší
než
Irové,
trestaní
za
své
tvrdošíjné
katolictví.
Britské
imperium
je
podporovalo,
protože
si
velmi
dobře
uvědomovalo,
že
pustí-li
jednu
kolonii,
budou
další
velmi
rychle
následovat.
Dnes
se
však
Británie
všech
svých
kolonií
už
vzdala
-
a
irští
protestanti
začínají
propadat
panickému
strachu,
že
se
stanou
pouze
izolovaným
ostrůvkem
uprostřed
katolického
moře.
Atmosféra
v
Ulsteru
tedy
stále
výrazněji
připomíná
soudky
s
prachem,
jež
se
na
počest
výročí
bitvy
u
Boyne
včera
zažíhaly.
EMÍLIE
HARANTOVÁ
Jižní
Korejci
si
ve
své
většině
sjednocení
přejí,
a
dokonce
velmi
neradi
slyší,
hovoří-li
se
špatně
o
bratřích
a
sestrách
ze
severu.
Považují
to
za
urážku
celého
národa.
Boris
Tarasjuk
FOTO:
AUTOR