Evropské
sjednocení
může
Švýcarsko
bolet
Švýcaři
jsou
národ,
který
si
potrpí
na
referenda.
Ústava
jejich
země
je
v
tomto
ohledu
zřejmě
jedinečná:
vypsat
referendum
je
vláda
povinna
pokaždé,
když
požadavek
plebiscitu
podpoří
svými
podpisy
100 000
oprávněných
voličů.
V
letošním
roce
je
čekají
hned
dvě:
27.
září
a
6.
prosince.
Obě,
ať
už
přímo
nebo
nepřímo,
souvisejí
se
společnou
Evropou,
konkrétně
se
vstupem
Švýcarska
do
Evropského
hospodářského
prostoru
(EHP).
V
nedělním
hlasování
se
bude
rozhodovat
o
tom,
zda
má
tato
alpská
země
vynaložit
14
miliard
švýcarských
franků
na
stavbu
železniční
trasy
přes
průsmyk
sv.
Gottharda
a
Lötschberg.
Nová
transalpská
magistrála
sice
striktně
vzato
není
součástí
švýcarské
dohody
o
EHP,
jenž
má
být
předstupněm
k
členství
v
Evropském
společenství
(ES),
jak
však
prohlásil
švýcarský
ministr
dopravy,
bez
magistrály
"nebude
smlouva
o
tranzitu
s
ES,
a
bez
smlouvy
o
tranzitu
nebude
Evropský
hospodářský
prostor".
Při
jednáních
s
ES
totiž
Švýcaři
slíbili,
že
zvýší
svou
tranzitní
kapacitu.
Do
roku
1995
či
1996,
kdy
by
se
Švýcarsko
mělo
-
hypoteticky
-
stát
členem
ES,
by
silniční
síť
už
měla
být
částečně
modernizována.
Tunely,
jeden
přes
průsmyk
svatého
Gottharda
a
druhý
pod
Lötschbergem,
by
však
silniční
přepravě
značně
ulehčily.
Na
první
pohled
by
se
tedy
mohlo
zdát
zbytečné
pořádat
kvůli
tomu
referendum,
zvláště
když
švýcarský
rozpočet
v
letošním
roce
vykazuje
deficit
3
miliardy
franků.
Celá
otázka
je
ovšem
složitější:
Švýcaři
totiž
ještě
nevědí,
zda
do
Evropy
vůbec
chtějí,
a
zda
tudíž
vlastně
není
zbytečné
rozšiřovat
dopravní
síť
a
ničit
Alpy.
Vláda
se
sice
ke
vstupu
rozhodla,
při
loňských
volbách
však
připravila
vládní
strany
o
spoustu
voličů
pravicová
i
levicová
seskupení,
která
integraci
odmítají.
Jistý
učitel
podal
dokonce
letos
v
létě
na
vládu
ke
švýcarskému
Ústavnímu
soudu
žalobu
pro
vlastizradu
za
to,
že
se
uchází
o
členství
v
Evropském
hospodářském
prostoru.
Logicky
tedy
bude
konečnému
rozhodnutí
-
zda
vstoupit,
či
nevstoupit
-
opět
předcházet
referendum.
To
se
bude
konat
6.
prosince
-
a
výsledek
zdaleka
není
jednoznačný.
Pokud
by
totiž
Bern
smlouvu
o
EHP
podepsal,
znamenalo
by
to
jen
na
federální
úrovni
změnu
více
než
60
švýcarských
zákonů.
Zvyklostem,
jež
platí
v
ostatní
Evropě,
by
se
navíc
musely
přizpůsobit
i
jednotlivé
obce
a
kantony,
které
by
pozbyly
hodně
ze
svých
pravomocí.
Ba
co
víc:
Švýcaři
by
s
největší
pravděpodobností
přišli
i
o
své
právo
vynutit
si
na
vládě
referendum
nebo
by
se
přinejmenším
museli
smířit
s
jeho
radikálním
okleštěním.
I
když
stoupenci
vstupu
poukazují
na
to,
že
malé
Švýcarsko
nemůže
dost
dobře
zůstat
izolovaným
ostrůvkem
v
srdci
západní
Evropy,
která
by
navíc
měla
v
budoucnu
vedle
Japonska
a
USA
tvořit
jedno
ze
tří
center
prosperujícího
světa,
oponují
odpůrci
sjednocené
Evropy
argumenty,
které
jsou
pro
spoustu
Švýcarů
neméně
pádné.
Operují
tím,
že
Švýcarsko
-
země
příslovečná
svým
přeopatrným
postojem
při
udělování
občanství
-
by
muselo
otevřít
své
hranice
přívalu
přistěhovalců
ze
všech
koutů
západní
a
možná
i
východní
Evropy.
Zatím
má
tento
alpský
stát
jen
asi
tříprocentní
nezaměstnanost
a
bez
zahraničních
dělníků
by
se
v
mnoha
sektorech
asi
neobešel.
Na
druhé
straně
však
patří
k
zemím
s
nejvyšším
příjmem
na
jednoho
obyvatele
(
50 000
franků
ročně)
-
a
levné
pracovní
síly
ze
zahraničí
ochotné
pracovat
načerno
by
bezesporu
"zkazily
ceny".
Obdobné
obavy
mají
i
zemědělci
a
průmysloví
výrobci,
jejichž
tradiční,
ale
poměrně
drahé
výrobky
by
asi
jen
těžko
obstály
v
souboji
s
celoevropskou
konkurencí.
A
stejně
jako
Němcům
a
Angličanům
vadí
pochopitelně
i
Švýcarům
představa,
že
by
jejich
frank,
synonymum
pevnosti
a
stability
měny,
musel
ustoupit
ECU
či
nějaké
jiné
celoevropské
měně.
Velkou
váhu
mají
ovšem
i
obavy
z
toho,
že
by
se
země
helvetského
kříže
musela
v
budoucnu
zříci
své
neutrality.
Je
však
pravda,
že
na
stát,
který
už
bezmála
dvě
století
stojí
stranou
evropských
i
světových
konfliktů,
mají
Švýcaři
překvapivě
silnou
armádu
a
ve
službě
v
ní
tráví
také
mnohem
více
času
než
leckteří
jejich
sousedé,
jež
jsou
členy
NATO.
Pro
značnou
část
obyvatelstva
se
však
neutralita
stala
jakýmsi
ztělesněním
švýcarské
nezávislosti
a
samostatnosti.
Friedrich
Dürrenmatt
o
svých
krajanech
prohlásil,
že
ve
svém
vztahu
k
neutralitě
jsou
jako
"panna,
která
si
chce
vydělávat
v
bordelu,
a
zůstat
přitom
cudná".
A
ze
stejně
neřešitelného
dilematu,
tentokrát
v
otázce
"Evropa
ano,
či
ne",
bude
spoustu
Švýcarů
bolet
hlava
i
před
prosincovým
hlasováním.