mf920922_121

Přesný čas pro Mitterranda DE GAULLE ODCHÁZEL PORAŽEN ...

"Můj otec by hlasoval: Ne. Vždy byl zastáncem Evropy samostatných zemí a byl proti nebezpečné utopii Spojených států evropských." Slova admirála Philippa de Gaulla, syna největšího z francouzských politiků tohoto století. A syna jedné z největších osobností francouzské historie vůbec. Politický život generála de Gaulla byl plný zápletek a statečných činů, ovšem konec se odehrál velmi prostě. Jako prezident předložil národu v roce 1969 návrh na nové správní uspořádání a současně prohlásil, že odstoupí, když s ním Francouzi nebudou souhlasit. Stalo se - referendum řeklo "ne", de Gaulle odejel na své venkovské sídlo a podal demisi. Před nedělním referendem ve Francii o maastrichtských dohodách byla situace poněkud jiná. Francois Mitterrand, který nastoupil do svého úřadu roku 1981 (jako šéf Socialistické strany, ovšem volený v přímých volbách), nespojil svoji osobu s riskantním výsledkem. Podle vlastních slov by neodstoupil v případě, kdyby Francie řekla "ne" na dohody z Maastrichtu. Přestože jeho současný zdravotní stav, operace prostaty a nález rakovinného nádoru, by demisi dostatečně zdůvodnil. Mitterrand nyní završil své dílo - podařilo se mu, byť jen o pár hlasů, vztyčit "glajchu" na stavbě společného evropského domu. Může být spokojen, protože životní úkol, který si předsevzal, byl splněn. Teď by mohl s klidem odejít jako vítěz. Na rozdíl od de Gaulla, jenž po mnoha vyhraných bitvách odcházel poražen. Je otázkou, zda to Mitterrand udělá. Ač nemocen, motivace zůstat v čele Francie v něm může převážit. Jeden z jeho životopisců charakterizoval Mitterrandovo chování v politice takto: "Je to mlsná kočka, která čeká..." Svého už dosáhl a de Gaulle by mu zřejmě poradil, že teď je k odchodu ta nejvhodnější doba.