Od
Brna
k
Brnu
aneb
soumrak
nad
Československem
POHLED
ZA
OPONU
JEDNÁNÍ
PŘEDSTAVITELŮ
HZDS
A
ODS.
"Základní
koncepční
jednání
s
HZDS
jsou
již
v
podstatě
za
námi,"
prohlásil
po
šestém
(zatím
posledním)
setkání
v
Brně
s
Vladimírem
Mečiarem
a
jeho
nejbližšími
stranickými
spolupracovníky
předseda
Občanské
demokratické
strany
Václav
Klaus.
Skončila
jedna
etapa
úmorných,
složitých,
překvapivými
zvraty
vyplněných
rokování
mezi
vítězi
voleb.
Dnes
již
poslanci
projednávají
konkrétní
návrhy
zákonů,
ukutých
ve
společné
dílně
HZDS
a
ODS
,
jimž
vévodí
zákon
o
způsobu
zániku
federace.
A
tak
nazrál
čas
pokusit
se
o
dílčí
analýzu
toho,
co
se
vlastně
odehrávalo
v
tříměsíčním
kolotoči
jednání
mezi
politickými
špičkami
stále
ještě
společné
ČSFR.
BRNO
(8.
6.
1992):
MORAVSKÉ
KOLÁČE
NAD
PROPASTÍ
Během
šestiapůlhodinové
seznamovací
ouvertury
se
hned
několikrát
podařilo
vyjednávajícím
partnerům
vyvést
jeden
druhého
z
míry.
Největšího
překvapení
se
ovšem
dočkala
ODS,
která
přijela
do
Brna
přesvědčena,
že
rozdělení
Československa
není
reálnou
alternativou
a
slovenská
strana
je
připravena
akceptovat
nějakou
podobu
volnější
federace.
Čeští
vyjednavači
se
dostavili
do
vily
Tugendhat
s
poměrně
konzistentní
představou
maximálně
decentralizované
ČSFR,
kde
by
se
přesun
důležitých
pravomocí
nezastavil
na
úrovni
republik,
ale
pokračoval
až
do
regionů
a
obcí.
Jediné,
na
čem
česká
strana
mínila
trvat,
byly
základní
principy
Klausovy
ekonomické
reformy.
ODS
byla
připravena
(navzdory
předpokládané
negativní
odezvě
české
veřejnosti)
nabídnout
HZDS
klíčová
vládní
křesla
federálního
ministra
zahraničních
věcí,
obrany
a
v
krajním
případě
i
financí.
Pro
slovenské
politiky
dokonce
byly
nachystány
bonbónky
s
lákavou
vlasteneckou
příchutí.
Na
Slovensku
se
měla
hrát
jen
slovenská
část
československé
hymny,
vojáci
slovenských
pluků
by
mohli
mít
zvláštní
označení
uniforem,
a
tak
podobně.
Všechny
tyto
představy
vzaly
za
své
již
v
samém
počátku
jednání
s
HZDS.
Zatímco
spolu
Václav
Klaus
a
Vladimír
Mečiar
hovořili
mezi
čtyřma
očima,
zbytek
slovenské
delegace
s
šokující
otevřeností
předestřel
českým
protějškům
překvapivě
ucelenou
vizi
ekonomicko-obranné
unie,
kterou
později
lapidárně
charakterizoval
místopředseda
ODS
Miroslav
Macek
jako
snahu
o
samostatné
Slovensko
s
českou
pojišťovnou.
Šlo
by
vlastně
o
"složený
stát"
-
svého
druhu
světové
unikum
-
se
dvěma
různými
ekonomikami
ve
společném
prostoru,
se
dvěma
emisními
bankami
se
společnou
měnou,
se
dvěma
mezinárodně
právními
subjektivitami
a
s
některými
společnými
velvyslanectvími.
To
vše
mělo
nést
společný
název
Československo
-
bez
pomlčky.
Na
námitky
místopředsedů
ODS,
že
jde
o
naprosto
neživotný
hybrid
a
třetí
cestu
nikam,
odpovídali
místopředsedové
HZDS:
Nestojí
to
ale
za
pokus?
Přímočarostí
svých
kolegů
byl
zaskočen
i
Vladimír
Mečiar,
když
se
s
Václavem
Klausem
připojili
ke
zbytku
delegací
a
dověděli
se,
o
čem
je
vlastně
řeč.
Oba
nejvyšší
představitelé
zřejmě
hovořili
o
poněkud
jiném
modelu
česko-slovenských
vztahů.
Poprvé
a
naposledy
došlo
k
hlasité
kontroverzi
mezi
předsedy
HZDS
a
ODS.
Václav
Klaus
udeřil
pěstí
do
stolu
a
prohlásil
směrem
k
Mečiarovi:
To
je
podvod.
Vladimír
Mečiar
se
proti
Klausově
nařčení
důrazně
ohrazoval
a
na
některé
z
českých
vyjednavačů
dokonce
působil
dojmem,
že
jisté
formulace
o
ekonomicko-obranné
unii
slyší
z
úst
svých
spolupracovníků
v
takto
ucelené
formě
poprvé.
I
přesto,
že
na
uklidnění
vzrušené
atmosféry
stačila
jedna
přestávka
s
kávou
a
moravskými
koláči,
opouštěli
vilu
Tugendhat
vyjednavači
s
vědomím,
že
mezi
jejich
výchozími
pozicemi
zeje
propast.
ODS
sice
ještě
neztratila
víru
ve
funkční
federaci,
ale
čím
dál
tím
víc
bylo
jasné,
že
HZDS
ve
skutečnosti
nejde
o
společný
stát.
V
podstatě
jediné,
na
čem
se
obě
strany
shodly,
bylo,
že
jednání
musí
pokračovat.
PRAHA
(11.
6.):
EMANCIPACE
-
VĚC
POSVÁTNÁ
O
čtyři
dny
později
přijela
delegace
HZDS
na
další
setkání
do
pražského
sídla
ODS
vybavena
magnetofonem
i
stenografkou.
Od
té
doby
jsou
rozhovory
obou
stran
zaznamenávány,
první
pražské
jednání
však
nepřineslo
kromě
dalšího
zvýšení
napětí
žádný
výrazný
výsledek.
Poučeni
tím,
jak
v
Brně
odhalili
své
karty,
hned
v
úvodu
požádali
slovenští
hosté
české
partnery,
aby
vysvětlili
státoprávní
projekt
ODS,
na
který
v
Brně
vůbec
nepřišla
řeč.
Když
se
mluvilo
o
udržení
společného
ekonomického
prostoru,
který
byl
základem
české
koncepce,
Michal
Kováč
se
stále
vracel
ke
své
představě
jednotné
měny
při
existenci
dvou
emisních
bank.
Nepřijímal
příliš
vysvětlování
Václava
Klause,
že
takovýto
model
by
jenom
přivodil
kolaps
měny
a
následně
celé
ekonomiky.
Kupodivu
však
těmto
argumentům
naslouchal
a
posléze
je
do
jisté
míry
akceptoval
Vladimír
Mečiar.
Nejaktuálnější
problém
-
sestavení
federální
vlády
-
ve
vzrušeném
hovoru
zazníval
jen
okrajově.
Všechno
se
točilo
do
nekonečna
kolem
vyjasňování
základních
pojmů
-
federace,
konfederace,
unie,
samostatné
státy.
Tyto
termíny
se
dokonce
objevily
ve
slovenském
návrhu
na
uspořádání
referenda
se
třemi
otázkami
:
Jste
pro
federaci,
československou
unii,
samostatný
stát?
Jediné
bylo
ze
strany
HZDS
řečeno
zcela
jasně
-
Slovensko
bude
mezinárodně
právním
subjektem
s
vlastním
zastoupením
v
OSN
a
dalších
mezinárodních
institucích.
Atmosféra
jednání
byla
zvláštní.
(V
jednu
chvíli
mohli
novináři
a
netrpělivě
čekající
občané,
shromáždění
před
pražským
sídlem
ODS,
spatřit
v
jednom
z
oken
Václava
Klause,
jak
si
sundává
brýle,
mne
si
unaveně
oči
a
hledí
kamsi
do
nebe).
Bratislavští
vyjednavači
zdůrazňovali,
že
naplnění
přirozených
emancipačních
tužeb
Slovenska
a
"zviditelnění"
samostatného
slovenského
státu
na
mezinárodní
scéně
je
věcí
posvátnou,
o
níž
nemíní
diskutovat.
Například
Michal
Kováč
prohlašoval
-
neříkejte
nám,
že
na
to
doplatíme,
my
to
víme,
ale
ten
pocit
se
nedá
za
nic
vyměnit.
Na
druhé
straně
se
delegace
HZDS
občas
chovala
jako
by
federace
měla
ještě
nějaký
čas
trvat.
V
jednom
okamžiku
například
Vladimír
Mečiar
zamával
české
delegaci
před
očima
jakýmsi
seznamem,
z
něhož
se
vyklubal
návrh
na
zrušení
nebo
zásadní
novelizaci
šestnácti
federálních
zákonů.
V
seznamu,
který
předseda
HZDS
nikdy
nedal
z
ruky,
byl
na
prvním
místě
lustrační
zákon
a
hned
pak
zákon
o
vlastnických
vztazích
k
půdě.
Celé
toto
gesto
doprovodil
předseda
HZDS
ujištěním,
že
pokud
nebudou
tyto
požadavky
splněny,
vyhlásí
SNR
do
čtrnácti
dnů
slovenskou
ústavu
a
federální
zákony
přestanou
na
Slovensku
platit
tak
jako
tak.
Dramatický
a
podivný
byl
i
závěr
celé
schůzky.
Vladimír
Mečiar
se
vytratil
ze
sídla
ODS
za
zády
novinářů
a
místo
na
Hrad
k
Václavu
Havlovi,
kam
byl
pozván
spolu
s
předsedou
Klausem,
zamířil
do
Bratislavy.
Okázalým
gestem
tak
doprovodil
své
skálopevné
rozhodnutí,
které
dal
najevo
již
v
Brně:
Václava
Havla
HZDS
nepodpoří
v
žádném
případě.
Nejen
na
těchto
dvou
schůzkách,
ale
i
na
dalších
jednáních,
o
nichž
ještě
bude
řeč,
však
zároveň
zástupci
HZDS
dávali
jasně
na
srozuměnou,
že
podpoří
jakéhokoliv
jiného
českého
kandidáta
na
úřad
prezidenta,
kterého
navrhne
česká
strana.
Na
jednom
ze
setkání
dokonce
Vladimír
Mečiar
nahodil
zkusmo
udičku,
když
začal
prohlašovat,
že
budoucí
prezident
sedí
v
této
místnosti
a
jeho
jméno
začíná
na
K...
A
aby
nevznikly
žádné
pochybnosti
dodal:
Uznejte,
pane
předsedo,
že
vám
by
to
na
tom
Hradě
slušelo.
PRAHA
(17.
6.):
...
A
NEJISTOTA
ZŮSTÁVÁ
Nervozita
z
první
pražské
schůzky
poznamenala
začátek
druhého
pražského
setkání.
Delegace
ODS
na
ně
přišla
rozhodnuta
přimět
slovenskou
stranu,
aby
odkryla
karty:
Buď
sestavujeme
federální
vládu
pro
funkční,
decentralizovanou
ČSFR,
anebo
vznikne
vládní
kabinet
s
časově
omezeným
mandátem,
který
zajistí
rozdělení
federace
na
dva
samostatné
státy.
Často
se
v
diskusi
odvolávala
na
svůj
volební
program,
v
němž
odmítla
postupné
rozmělňování
federace
a
její
metamorfózu
do
efemérního
konfederativního
útvaru.
Pokud
bude
slovenská
reprezentace
dál
operovat
touto
schizofrenní
variantou,
byla
ODS
rozhodnuta
jednání
o
sestavení
federální
vlády
ukončit.
Václav
Klaus
předsedovi
Mečiarovi
navrhl,
aby
oba
vstoupili
do
federální
vlády,
a
tím
dali
veřejnosti
zřetelně
najevo,
že
obě
strany
alespoň
na
čas
počítají
se
společným
státem.
Tato
myšlenka
byla
ze
strany
HZDS
striktně
odmítnuta.
Michal
Kováč
poté
oficiálně
potvrdil,
že
Vladimír
Mečiar
bude
přesedou
slovenské
vlády.
Při
přetrvávající
dvojznačnosti
ve
vystoupení
slovenských
účastníků
stále
silněji
a
zřetelněji
probleskovalo
směřování
HZDS
k
samostatnému
slovenskému
státu.
A
to
tak
silně,
že
jejich
stranický
kolega
Rudolf
Filkus
pocítil
potřebu
upozornit,
že
myšlenka
samostatného
Slovenska
nebyla
ve
volebním
programu
HZDS.
Václav
Klaus
v
jednu
chvíli
poznamenal,
že
slovenská
strana
chce
samostatnost
za
české
peníze,
a
otázal
se
zástupců
HZDS:
Jste
hrdý
národ,
nebo
nejste?
Právě
tehdy
vyřkl
Vladimír
Mečiar
rozhodující
větu:
Každý
za
své.
Možná
si
v
té
chvíli
ani
neuvědomil,
že
tato
slova
si
jeho
ekonomicky
uvažující
protějšek
přeloží:
Dva
rozpočty
znamenají
dva
samostatné
státy.
Každopádně
tehdy
se
Václav
Klaus
rozhodl
přeskupit
síly
ODS
a
stát
se
českým
premiérem.
Debata
o
rozdělení
postů
mezi
HZDS
a
ODS
ve
federální
vládě
pak
už
byla
poměrně
jednoduchá.
Zatím
se
nejednalo
o
jménech,
ale
slovenská
strana
podle
očekávání
projevila
mimořádný
zájem
o
křeslo
ministra
zahraničí.
Poněkud
překvapující
pro
reprezentaci
ODS
byl
slovenský
požadavek
na
obsazení
funkce
ministra
obrany
ČSFR
vlastním
kandidátem.
(Očekával
se
spíše
mohutný
slovenský
nápor
na
křeslo
ministra
vnitra.)
Již
tehdy
začal
patrně
Vladimír
Mečiar
podnikat
kroky,
aby
co
nejlépe
zajistil
z
federálních
zdrojů
obranyschopnost
budoucího
samostatného
Slovenska.
Ani
relativně
hladká
dohoda
o
modelu
vlády,
na
jejíž
konto
již
tehdy
Jan
Stráský
lakonicky
poznamenal,
že
bude
sice
funkční,
ale
horší
než
ta
minulá,
nemohla
rozptýlit
nejistotu
ODS.
Hned
v
prvních
hodinách
po
skončení
pražského
jednání
začali
někteří
členové
české
delegace
pochybovat:
Neustoupili
jsme
HZDS
příliš?
Bude
Vladimír
Mečiar
na
příštím
jednání
ochoten
při
sestavování
programových
tezí
federální
vlády
jednoznačně
akceptovat
omezený
časový
mandát
jejího
trvání?.
Na
tiskové
konferenci
po
druhé
pražské
schůzce
mluvil
předseda
HZDS
o
tom,
že
nový
kabinet
by
mohl
fungovat
třeba
i
půldruhého
roku,
což
vyvolalo
ostře
odmítavou
repliku
Václava
Klause.
JIŘÍ
LESCHTINA,
PETR
NOVÁČEK
FOTO:
MAFA
-
HERBERT
SLAVÍK