lnd94103_149

Jelcinovo knižní vyznání překvapuje otevřeností Londýn - Nová kniha ruského prezidenta Borise Jelcina jej odhaluje jako člověka trýzněného depresemi a pochybnostmi, jenž je stejně přísný na své podřízené jako kritický k sobě. V souvislosti s vydáním Jelcinových pamětí ve Velké Británii to včera uvedla agentura Reuter. Na rozdíl od většiny politiků, jejichž memoáry dokazují, že jejich rozhodnutí byla vždy správná, Jelcin ve své knize, jež v Británii vychází pod titulem Pohled z Kremlu, čtenáři obnažuje svou duši a své zranitelné ego a netvrdí, že je neomylný. Přiznává "vysilující záchvaty deprese, vážné pochyby, nespavost a noční bolesti hlavy, slzy a zoufalství". Na první pohled rozhodný Jelcin říká, že je často mučen nerozhodností a že někdy dělá z unáhlenosti chyby, kterých pak lituje. Jako příklad uvádí to, že se v roce 1991 při prezidentských volbách rozhodl pro Alexandra Ruckého jako svého viceprezidenta. Jelcin uvádí, že se nedokázal rozhodnout, kdo se má s ním ucházet o přízeň ruských voličů jako viceprezident. Nakonec si vybral Ruckého, protože tohoto atraktivního důstojníka s kníry pokládal za partnera "jako stvořeného pro volební kampaň". Později Jelcin svůj názor změnil: "Ruckoj a já jsme spolu prostě nevycházeli. " Ruský prezident připouští, že podobnou chybu udělal s Ruslanem Chasbulatovem, jenž loni na podzim spolu s Ruckým vedl vzpouru ruského parlamentu. S vnitřní trýzní učinil Jelcin "nejtěžší rozhodnutí ve svém životě" v září 1993, když rozpustil ruský parlament. Toto rozhodnutí vedlo ke konfliktu a nakonec k ozbrojenému útoku na budovu zákonodárného sboru, při němž zahynulo nejméně 147 osob. Jelcin nyní říká, že jeho počáteční neochota použít síly a jeho trvání na tom, že kolem tzv. Bílého domu mají být rozmístěni neozbrojení policisté, byly tragickou chybou, která vedla k většímu krveprolití. Jelcinovo líčení moskevské politiky posiluje názor, že v Rusku vládne chaos a nekompetentnost a že je to spíše země zmatků než spiknutí, uvádí agentura Reuter. Typickou příhodou je Jelcinovo zjištění, že mezi rozhořčenými oběťmi zfušované měnové reformy v roce 1993 byli i jeho dcera a zeť, kterým se jejich ruble během víkendu změnily v bezcenný papír. Předáka krajních nacionalistů Vladimira Žirinovského Jelcin líčí jako odporného a nebezpečného člověka a říká, že jeho vzestup dokazuje, že ruská společnost není imunní proti fašizmu. Nejvřelejší vztah Jelcin projevuje vůči své dlouholeté manželce Naině a premiérovi Viktoru Černomyrdinovi. Mnoho chvály sklízí i architekt ruských hospodářských reforem Jegor Gajdar a jeho "šoková terapie", avšak méně poklon se dostává Jelcinovu bývalému hlavnímu politickému stratégovi Gennadiji Burbulisovi, kterého popisuje jako arogantního a samolibého člověka.