Vrací
se
-
pokud
jde
o
drogy
-
beatnická
éra?
Třicetiletá
scenáristka
si
obléká
šaty
za
300
dolarů
a
spěchá
na
party.
V
letu
otvírá
zlaté
pouzdro
uvnitř
kabelky
a
vytahuje
igelitový
sáček
s
nálepkou
NASTY
BOY.
Je
to
její
oblíbený
druh
heroinu.
V
koupelně
jednoho
baru
na
newyorské
Lower
East
Street
rozmíchá
žiletkou
asi
gram
bílé
hmoty
a
prášek
nasypaný
na
zrcadlovou
plochu
pouzdra
nabízí
svému
méně
zkušenému
příteli.
"Buď
opatrný,"
žertuje.
"Podívej
se
na
mě."
Typická
scénka
z
Ameriky
posledních
měsíců.
Diesel.
Dynamit.
Bílá
smrt.
To
jsou
jména
starého
nepřítele,
který
udeřil
novou
silou.
Ačkoli
neexistují
žádné
spolehlivé
statistiky,
znalci
zaregistrovali
nárůst
zatčení
v
souvislosti
s
heroinem
a
hospitalizací
ze
stejného
důvodu.
Jen
za
rok
1992
stoupla
v
New
Yorku
"návštěvnost"
oddělení
pro
zvláštní
případy
o
34
%
a
uvězněno
bylo
o
16
%
víc
překupníků
a
pašeráků
této
drogy.
V
protidrogové
léčebně
v
Seattlu
nezůstala
poprvé
za
dlouhou
dobu
ani
jedna
postel
volná.
Je
jasné,
že
podmínky
pro
vznik
heroinové
epidemie
jsou
až
nebezpečně
příznivé,
podobně
jako
tomu
bylo
v
Americe
beatnické
éry.
Od
té
doby
(tj.
přibližně
po
třicet
let)
byl
černý
trh
tímto
opiátem
přehlcován,
a
tak
jeho
cena
logicky
výrazně
poklesla.
Nyní
stojí
skoro
stejně
jako
crack,
který
patří
do
levnějších
kategorií
středně
těžkých
drog
a
je
právě
velice
v
módě.
Současný
heroin
je
také
mnohem
čistší
a
jemnější
než
dříve.
V
běžném
vzorku
sedmdesátých
let
byla
pouze
3-4
procenta
čisté
suroviny.
Nyní
jsou
k
dostání
balíčky
obsahující
až
80
procent
čistého
heroinu.
Droga
je
tedy
tak
účinná,
že
ten,
kdo
ji
užívá,
se
snadno
dostane
do
"pohody"
kouřením
nebo
šňupáním.
K
píchání
se
odhodlávají
jen
beznadějné
případy.
Jehly
přenášející
virus
HIV
jsou
příliš
velkým
rizikem.
A
právě
to,
že
dnešní
heroin
je
v
tomto
směru
relativně
bezpečný,
způsobuje
jeho
zvyšující
se
oblibu.
"Každý
z
ulice,
od
dětí
počínaje
po
dávno
dospělé,
se
navzdory
užívání
heroinu
necítí
být
onemocněním
AIDS
ohrožen.
Sladkost
heroinového
opojení
je
záludná,"
říká
Dr.
David
R.
Gastfriend
z
Massachusettské
všeobecné
nemocnice
v
Bostonu.
"Lidé
už
ztratili
chuť
zažívat
stále
stejné
pocity
z
crackových
tripů,
otravuje
je
to,
a
tak
hledají
nové
prostředky,
které
by
jim
snad
měly
pomoci
uniknout
z
nudy
a
prázdnoty.
Nebo
je
do
nové,
mnohem
horší,
uvrhnout."
Absolutní
většina
lidí
závislých
na
heroinu
je
příliš
mladá
na
to,
aby
si
pamatovala
rozklad
a
zesláblost
generace
sedmdesátých
let,
takže
odvrácenou
stránku
"fantastického"
života
si
mnohdy
vůbec
neuvědomí.
Třicetiletá
scenáristka
z
New
Yorku
si
stále
živě
vzpomíná
na
svou
první
omamnou
noc:
"Tancovala
jsem
sama
uprostřed
nacpaného
obýváku
plného
světel
a
hřmotu
a
nemohla
jsem
být
šťastnější."
O
dva
roky
později
ji
její
zvyk
stojí
měsíčně
stovky
dolarů,
ztrácí
poslední
zbytky
rozložené
osobnosti
a
sebekontroly
...
Vysokoškolští
poradci
jsou
toho
názoru,
že
výchovný
protidrogový
program
se
příliš
koncentruje
na
otázku
cracku
a
nevšímá
si
tolik
heroinového
nebezpečí.
A
výsledek?
Především
na
univerzitách
je
tato
droga
považována
za
romantický
prostředek,
obklopuje
ji
mystično.
"Když
vezmete
někoho,
kdo
má
rád
filmy
Quentina
Tarantina,
poslouchá
Kurta
Cobaina
a
čte
knihy
Williama
Burroughse,
je
jasné,
že
už
zkusil
heroin,"
vysvětluje
student
Beningtonské
vysoké
školy.
On
sám
měl
možnost
naučit
se
něco
od
Angela,
dvacetiletého
pouličního
zloděje,
který
musí
užívat
svůj
"lék"
až
sedmkrát
denně,
aby
zahnal
vlny
bolesti.
Angel
obvykle
nakupuje
v
jednom
domě
na
West
Side,
který
je
pod
kontrolou
ozbrojených
členů
překupnického
gangu.
Zoufalí
mladí
lidé
zde
dennodenně
čekají
na
svou
dávku.
Angel
říká,
že
fronty
se
každým
dnem
znatelně
prodlužují.
"Viděl
jsem
šňupat
opravdový
dámy,
jsou
tu
i
lidi,
který
vypadaj,
jako
by
umírali
na
AIDS.
Je
hrozný,
jak
jim
takovýhle
život
užírá
rozumný
myšlení
rychleji
než
blesk."
Podle
zahraničních
pramenů
zpracovala
Kateřina
Jonášová