Otevřená
dlaň
Generální
ředitel
České
televize
Ivo
Mathé
v
otevřeném
dopise
šéfovi
Poslanecké
sněmovny
oznámil,
že
koncem
roku
lze
v
ČT
očekávat
deficit.
Lépe
než
"otevřený
dopis"
měl
však
pan
ředitel
svůj
text
nazvat
"otevřená
dlaň".
Příčinu
svých
hospodářských
potíží
vidí
Mathé
mimo
Kavčí
hory.
"Divácký"
program
TV
Nova
prý
stahuje
divácký
zájem
a
s
ním
i
inzerenty.
Podle
této
logiky
tedy
platí
podivná
teze,
že
čím
více
diváků
bude
uspokojeno
programem
TV
Nova,
tím
více
by
tito
diváci
měli
platit
za
program,
na
který
se
nedívají.
Navíc
benevolence
Rady
pro
rozhlasové
a
televizní
vysílání
ke
vkládání
reklam
do
programu
prý
zvýhodňuje
soukromý
sektor.
Proto
Mathé
uvažuje
o
zvýšení
padesátikorunového
televizního
poplatku
a
urguje
legislativní
změny,
jejichž
dopad
by
měl
zlepšit
hospodářské
prostředí
ČT.
Pomiňme
to,
že
ČT
je
monopolním
odběratelem
dvoumiliardového
ročního
výnosu
z
televizních
poplatků,
pomiňme,
že
miliardu
ročně
si
vydělá
reklamou,
i
to,
že
jí
byl
svěřen
mnohamiliardový
majetek
státní
Československé
televize.
Připusťme
klidně,
že
tvrzení
Mathého
o
přísných
restrikcích
v
ČT
plně
vystihuje
situaci,
i
když
k
pochybnostem
by
se
důvodů
našel
pytel.
Důležitější
je
skutečnost,
že
instituce
pověřená
plněním
jistých
úkolů
chce
sama
posuzovat
rozsah
svého
pověření.
Mathé
totiž
očekávaný
schodek
zdůvodňuje
tím,
že
plnění
funkcí
ČT
je
dražší,
než
by
odpovídalo
příjmům.
Je
to,
jako
byste
poslali
někoho
s
dvackou
pro
svačinu
a
on
by
vám
přinesl
jídlo
za
padesát
a
vynucoval
si
doplacení.
Zdůvodňoval
by
to
tím,
že
přinesl
jídlo
chutnější
a
zdravější,
než
by
se
pořídilo
za
dvacku.
Evidentně
špatně
pochopené
zadání.
Zadáním
bylo
přece
jídlo
a
dvacka
k
dispozici.
I
zákonem
vymezenou
působnost
ČT
lze
vykonávat
stejně
tak
za
miliardu
jako
za
miliard
deset.
Není
pravdou,
že
zákon
ukládá
ČT
fixní
rozsah
činnosti,
ze
kterého
by
vyplývala
finanční
náročnost
vyjádřitelná
konkrétní
částkou.
Rozsah
činností,
které
si
diváci
objednali,
je
vyjádřen
částkou,
kterou
veřejnost
prostřednictvím
rozhodnutí
poslanců
o
výši
poplatku
ČT
věnovala.
Částka
je
tedy
součástí
zadání.
Je
jistě
těžké
pro
televizní
profesionály
odepřít
si
realizaci
toho
či
onoho
projektu,
když
právě
oni
v
denní
praxi
vidí,
co
všechno
by
se
ještě
dalo
pěkného
veřejnosti
nabídnout.
I
ten,
kdo
je
poslán
pro
svačinu,
vidí
lépe
než
zadavatel,
jaké
lahůdky
si
lze
dopřát.
Poslání
je
však
možné
dostát
jen
tehdy,
respektuje-li
se
zadání,
neboť
nástroj
určený
k
jistému
účelu
si
nemůže
sám
vymýšlet
úkoly.
Tento
příklad
se
vztahuje
na
všechny
veřejné
instituce.
Nejen
u
ČT,
ale
i
u
ministerstev,
úřadů
či
příspěvkových
organizací
lze
pozorovat
tendence
k
rozšiřování
vlastní
působnosti
a
následné
natahování
dlaně.
Jejich
představitelé
si
zřejmě
myslí,
že
tak
pro
veřejnost
dělají
to
nejlepší.
Snad
si
to
myslí
i
Mathé.
Jeho
s
přirozenou
samozřejmostí
ohlášený
deficit
si
však
zaslouží
jiné
hodnocení:
nepochopení,
selhání,
nehoráznost.