Televizní
pořad
z
nikoho
transsexuála
neudělá
Každý
pátek
ve
večerních
hodinách
vysílá
TV
Nova
pořad
TABU.
Smyslem
pořadu
je
hovořit
o
tabuizovaných
problémech
a
seznamovat
s
nimi
co
nejširší
veřejnost.
To,
co
potkalo
někoho
dnes,
může
se
zítra
stát
komukoli
z
nás
či
z
našeho
okolí.
Včerejšími
hosty
pořadu
TABU
byli
manželé.
Šťastná,
spokojená,
vzájemně
se
milující
dvojice,
na
první
pohled
se
nikterak
nelišící
od
běžných
manželských
párů.
Rozdílem
je
pouze
skutečnost,
že
manžel
paní
Blanky
je
transsexuál.
Narodil
se
jako
žena,
prodělal
operativní
zákroky
přeměny
pohlaví
a
nakonec
došlo
i
ke
změnám
v
matrice,
aby
se
stal
mužem
i
oficiálně.
Manželka
Blanka
se
jako
žena
narodila,
vzala
si
transsexuála
a
nyní
chce
mít
dítě.
O
transsexuálních
manželstvích
a
o
tom,
jestli
otec-transsexuál
může
mít
na
dítě
nevhodný
vliv,
jsme
si
mimo
jiné
popovídali
s
MUDr.
Ivo
Procházkou
ze
Sexuologického
ústavu
I.
lékařské
fakulty
Univerzity
Karlovy
v
Praze:
Pane
doktore,
můžete
vymezit
rozdíl
nezi
homosexuální
orientací
a
transsexualitou?
Homosexualita
se
týká
sexuální
orientace,
tedy
toho,
jaké
pohlaví
člověka
sexuálně
přitahuje.
S
pojmem
"transsexualita"
souvisí
sexuální
identifikace
čili
to,
jak
člověk
cítí
sám
sebe.
Jinými
slovy
zatímco
u
homosexuality
jde
o
erotiku,
lásku
a
sex,
u
transsexuality
jde
o
vlastní
já,
o
vlastní
roli.
Je
znám
přibližný
počet
transsexuálů
v
naší
republice?
U
nás
takové
statistiky
chybějí,
známy
jsou
statistické
údaje
z
jiných
zemí.
Nejvyšší
počet
transsexuálů,
který
byl
kdy
uveden,
je
podle
statistických
výzkumů
v
Singapuru:
jeden
transsexuál
připadá
přibližně
na
deset
tisíc
lidí.
Není
to
nijak
vysoké
číslo,
což
svědčí
o
tom,
že
transsexualita
je
skutečně
výjimečnou
záležitostí.
Počet
transsexuálů
v
České
republice
tedy
není
přesně
znám,
ale
odhadem
se
u
nás
ročně
uzavře
nebo
zahájí
asi
deset
případů.
Jsem
ovšem
přesvědčen,
že
existuje
poměrně
dost
transsexuálů,
kteří
sexuologickou
ordinaci
nevyhledají
a
sami
se
smíří
s
tím,
že
o
přeměnu
pohlaví
nebudou
usilovat.
Do
jaké
míry
se
snaží
lékaři
ovlivňovat
pacientovo
rozhodnutí
změnit
pohlaví?
Než
přistoupíme
k
vlastní
terapii,
snažíme
se
pacienta
přesvědčit,
aby
pokud
možno
zůstal
ve
své
původní
podobě.
Pouze
tam,
kde
se
transsexuála
přesvědčit
nepodaří,
přeměnu
pohlaví
zahájíme,
protože
určité
tělesné
poškození
v
jejím
rámci
je
v
těchto
případech
pro
pacienta
menším
zlem
než
psychické
následky
spojené
s
životem
v
původní
tělesné
podobě.
Jaké
součásti
má
terapie
přeměny
pohlaví
a
kdy
k
ní
lze
definitivně
přistoupit?
Jednotlivými
součástmi
léčby
transsexuálních
pacientů
je
psychologická
příprava,
hormonální
léčba,
operativní
zákrok
a
nakonec
i
legální
změna
pohlaví
včetně
změn
v
matrice.
Pro
zahájení
přeměny
musí
být
pacient
starší
osmnácti
let,
přičemž
je
nezbytné,
aby
absolvoval
minimálně
roční
psychologické
a
psychoterapeutické
sledování.
Jednou
z
dalších
podmínek,
především
u
věkově
mladších
pacientů,
je,
aby
na
konzultaci
přišel
alespoň
jeden
z
rodičů,
popřípadě
alespoň
někdo
z
rodiny.
Během
pohovoru
s
rodinnými
příslušníky
si
mimo
jiné
ověřujeme
určité
údaje
z
dětství
pacienta.
Jakou
roli
sehrává
v
celé
záležitosti
pacientova
původní
rodina?
Důležité
je,
aby
vazby
na
původní
rodinu
nebyly
zcela
zpřetrhány.
Pro
samotného
pacienta
je
proces
přeměny
pohlaví
velice
složitý.
Ačkoli
se
blíží
vytouženému
cíli,
jde
o
obtížnou
přeměnu
jeho
vlastní
identity,
což
zpravidla
vždy
vyvolává
vnitřní
stres.
Tady
je
rodina
nepostradatelným
zázemím.
Jsou
známy
případy
transsexuálů,
kteří
po
přeměně
pohlaví
odjeli
do
zahraničí,
kde
začali
nový
život.
Pan
Jan
zůstal
ve
stejném
prostředí.
Která
z
těchto
alternativ
je
pro
další
život
transsexuálů
typičtější?
Většina
pacientů
zůstává
po
přeměně
pohlaví
v
místě,
kde
žili
předtím,
a
nesnaží
se
o
radikální
změny
svého
života.
Pokud
se
člověk
přestěhuje,
nemělo
by
jít
o
únik
před
sebou
samým.
Přestěhovat
se
například
do
zahraničí
běžným
jevem
rozhodně
není.
Občas
se
s
něčím
podobným
u
transsexuálů
setkáváme,
ale
spíše
je
před
možnou
změnou
bydliště
varujeme.
Únik
nic
neřeší,
protože
sám
před
sebou
člověk
uniknout
nemůže.
V
případě
transsexuálů
vždy
existuje
riziko,
že
je
někdo
pozná.
Do
jaké
míry
jsou
svazky
transsexuálů
stabilní
a
jaké
následky
může
mít
manželské
soužití
pro
dítě?
Partnerské
či
rodičovské
vztahy
jsou
naprosto
bez
problémů.
Není
sebemenší
důvod
se
obávat,
že
by
dítě
bylo
nějakým
způsobem
ohroženo.
Znám
příklad
transsexuála,
který
si
našel
partnerku
s
dítětem,
a
to
jej
bralo
od
začátku
jako
strejdu,
vnímalo
jako
muže
v
rodině,
ačkoli
u
něj
ještě
žádná
změna
nebyla
provedena.
Z
hlediska
výchovy
dítěte
bych
chtěl
zdůraznit,
že
právě
transsexuálky
výborně
fungují
v
mužské
roli.
Transsexuální
manželství
dokonce
vykazují
méně
rozvodů
než
manželské
páry
průměrné
populace.
Jaký
vliv
mohou
mít
reklamy
nebo
televizní
pořady
o
transsexuálech?
Část
veřejnosti
se
domnívá,
že
mohou
být
návodem
k
transsexualitě.
Nemyslím
si,
že
by
se
někdo
stal
transsexuálem
jenom
proto,
že
zhlédne
pořad
v
televizi
nebo
si
přečte
článek.
Samozřejmě
určité
procento
lidí
si
tímto
způsobem
uvědomí,
že
patří
do
transsexuální
skupiny,
a
začne
hledat
cestu
k
řešení.
Pro
ně
se
tak
možná
stane
život
šťastnějším
a
spokojenějším,
dokonce
se
může
v
rámci
terapie
podařit,
že
tito
lidé
budou
schopni
žít
bez
větších
problémů
v
původní
roli.
Jestliže
o
sobě
někdo
ví,
že
má
transsexuální
sklony,
a
je
s
tím
schopen
dobře
žít,
vyrovnat
se
s
touto
skutečností,
a
neusiluje
o
přeměnu,
může
mu
naopak
pořad
nebo
článek
ozřejmit,
s
jakými
problémy
by
se
setkal.
Ale
sebepoznání
nikomu
neuškodí.