ln95048_102

Znovu o případu Vlastislava Chalupy

K článku Exulant ve službách StB se vyjadřují někdejší ministr vnitra Barák a předseda exilové RSČ Povolný O případu Vlastislava Chalupy, aktivního člena řady exilových organizací včetně Rady svobodného Československa, jsme již jako jiné deníky podrobně informovali. Chalupa byl v dubnu 1948 v Brně tajně zatčen Státní bezpečností a internován na pověstné chatě v Malé Úpě v Krkonoších. Tam podlehl nátlaku StB a stal se - v roli koordinátora domácího protikomunistického odboje a později jako "exilový zpravodaj" - jejím spolupracovníkem.

Přestože estébácká dokumentace k jeho případu se zachovala v podstatně kompletní, přímých svědků pomalu ubývá (připomeňme nedávnou sebevraždu M. Picha-Tůmy, který stál na samém počátku Chalupovy tragédie). Svá svědectví a stanoviska k článku Exulant ve službách Státní bezpečnosti (LN 15. 12. 1994) Lidovým novinám poskytli mj. dva významní představitelé obou stran někdejší barikády - bývalý ministr vnitra Rudolf Barák a předseda Rady svobodného Českoslo, která byla v roce 1949 založena se snahou koordinovat zájmy exilových politických stran a skupin, Mojmír Povolný. Kontrolovat exil chtěla také FBI V září roku 1953, kdy do funkce ministra vnitra nastoupil Rudolf Barák, se už Chalupovi podařilo - poprvé - vymknout estébácké kontrole. Během Barákova působení ve funkci však StB Chalupu kontaktovala znovu a jeho spis byl archivován až v roce 1961, v době, kdy se shodou okolností Barák se svým ministerským křeslem loučil. On sám si totiž vyzkoušel na vlastní kůži rub i líc komunistické politické kariéry - po osmi letech ve funkci byl odsouzen a dalších osm let prožil za mřížemi. Po propuštění se již o návrat do politického života nepokusil.

"Na Chalupův případ si vzpomínám jen mlhavě, nebyl to žádný význačný agent," říká dnes osmdesátiletý Rudolf Barák. "Případ byl ale pro mne zajímavý tím, že se týkal některých osob, které jsem znal ze svého působení v Brně v letech 1950 až 1953. O Chalupovi mne informoval bývalý náměstek ministra národní bezpečnosti Jindřich Veselý, který mi de facto předával záležitosti Státní bezpečnosti, jak je znal od konce války." Jaký byl důvod obnovení kontaktů s Chalupou v roce 1956 a jaké to přineslo výsledky?

V té době jsme velice intenzívně rozpracovávali exil. Chalupa měl kontakty do Svobodné Evropy, byl v orgánech exilových organizací. Koncem let padesátých jsme měli velmi silnou agenturu; pracovala pro nás řada členů Rady svobodného Československa - někteří jako agenti, několik našich orgánů tam bylo přímo vysazeno, zbytek jako informátoři. Obnovení styku s Chalupou však nevedlo k nějakým zvláštním úspěchům, byť byly jeho zprávy velmi podrobné a vyčerpávající. Divil jsem se, že mu to Američané povolili, když všechny zprávy procházely jejich rukama...

Domníváte se, že Chalupa pracoval pod dohledem americké kontrarozvědky?

Všechno na to poukazovalo, jednalo se ale spíš o zpravodajskou hru FBI proti nám. Všechny informace od Chalupy jsme proto brali s rezervou.

Chalupovo zverbování pro StB bylo akcí Picha-Tůmy. Z dochovaných dokumentů vyplývá, že Chalupa poté řadu měsíců "řídil" s vědomím StB ilegální síť, která pak byla celá postupně zlikvidována...

Vím o tom také jen z dokumentů a z osobních svědectví některých zúčastněných; v té době, tedy v letech 1948 a 1949, jsem působil na ONV v Boskovicích a v Blansku. Chci ale zdůraznit, že Pich-Tůma nebyl dost kvalifikován pro svou práci. Při kontaktování spolupracovníků nebyl spolehlivý, získané poznatky často nebyly plně prokazatelné, dopouštěl se překročení mezí uložených nejen zákonem. Dalo by se to říci i ostřeji...

Když si dávám věci do souvislostí, nutně musím vzpomínat na boskovickou radu ONV před únorem 1948. Seděl jsem vedle mladého JUDr. Engliše, národního socialisty, syna prvorepublikového národohospodáře. Dobře jsme se znali a často i shodovali v názorech. Správcem vily rodiny Englišů v Rovečném byl navíc člen naší strany. Tak jsem byl z více stran informován o poradách špiček národních socialistů u Englišů, kde se promýšlela strategie a taktika. Přes poslance Vojtěcha, předsedu ONV, jsem informoval Gottwalda. Dobré vztahy k Englišovi mi navíc doporučoval můj starý soudruh z adamovské zbrojovky Buchta, ruský legionář a čekista. Po únoru 1948 pak mladý Engliš vycestoval do Vídně... On to byl, kdo podle mého odhadu řídil tehdy onu paralelní strukturu národně socialistické strany - přinejmenším na Moravě. Chalupa byl jen pěšák... Hlas z Ameriky Předseda Rady svobodného Československa Mojmír Povolný, žijící dnes ve Wisconsinu v USA, byl v našem článku o Chalupově případu zmíněn v pozoruhodné souvislosti. Na Chalupův návrh StB totiž zorganizovala asi dvěma desítkám osob přechody přes hranice. Chalupa slíbil, že s jejich pomocí vybuduje později v exilu organizaci, která bude - ovšemže nevědomky - sbírat informace pro StB (nakonec se Chalupa angažoval zejména v Československém zahraničním ústavu v exilu). Mezi osoby, které byly přes hranici převedeny přímo pracovníkem StB, patřil právě i Mojmír Povolný.

"Od listopadu 1947 až do komunistického puče jsem byl zaměstnán jako tajemník hospodářské rady na ústředním sekretariátě Čs. strany národně socialistické," vzpomíná M. Povolný. "Byl jsem jedním z těch členů oddělení pro vědeckou politiku, jimž bylo určeno odejít do zahraničí. Po nezdařeném osobním pokusu najít přechod ve Znojmě mě v polovině dubna v Praze vyhledala Božena Dvořáková, zaměstnankyně ústředního sekretariátu a účastnice rodícího se odboje v národně socialistické mládeži, a sdělila mi, že budu převeden v noci z 15. na 16. duben 1948 a že mě převede Josef Damián, rovněž zaměstnanec ústředního sekretariátu. Tak se také stalo. (Damiána sem nasadila komunistická tajná policie, což samozřejmě Povolný nemohl tušit, pozn. red.) Naši zahraniční odbojovou skupinu jsme začali budovat ihned v létě 1948 spolu s Ivanem Gaďourkem, jakmile jsme se dostali z uprchlických táborů v Německu, tedy rok před příchodem dr. Chalupy do exilu. Záhy jsme původní název Zahraniční skupina změnili na reprezentativnější Československý ústav zahraniční v exilu. Není pravda, jak psaly LN, že "skupiny" ústavu nefungovaly - ústav fungoval přes patnáct let. Je naprostý nesmysl, že by naše organizace mapovala pro StB "aktivity exilu v různých koutech světa", jak psaly LN, nebo že by StB participovala na prvních číslech našeho časopisu Tribuna," uzavírá M. Povolný. Už jen historie? Bylo by skutečně podivné, kdyby se Státní bezpečnost nepokoušela získat kontakty na nejvlivnější exilové organizace, politické strany a sdělovací prostředky. Některé tyto úspěšné i neúspěšné pokusy odhalili ve svých knihách někdejší pracovníci StB Frolík a Bittman, některé na své odhalení čekaly až do polistopadových časů.

Případ Vlastislava Chalupy se všemi svými tragickými aspekty je jedním z nich.

Vše, co LN o tomto případu dosud uveřejnily, je podepřeno dochovanými písemnými dokumenty, nikoli názory či pouhými vzpomínkami zainteresovaných jednotlivců. Přesto jsme se rozhodli bez komentáře uveřejnit výše citovaná stanoviska.

Chalupův případ rozhodně není denunciací celého exilu a jeho nelehkého a dlouho marného úsilí o změnu poměrů v Československu. Je ilustrací rozličností cest, které komunisté použili k ovládnutí situace v Československu. Věřme, že to je už jen historie...