Znovu
o
případu
Vlastislava
Chalupy
K
článku
Exulant
ve
službách
StB
se
vyjadřují
někdejší
ministr
vnitra
Barák
a
předseda
exilové
RSČ
Povolný
O
případu
Vlastislava
Chalupy,
aktivního
člena
řady
exilových
organizací
včetně
Rady
svobodného
Československa,
jsme
již
jako
jiné
deníky
podrobně
informovali.
Chalupa
byl
v
dubnu
1948
v
Brně
tajně
zatčen
Státní
bezpečností
a
internován
na
pověstné
chatě
v
Malé
Úpě
v
Krkonoších.
Tam
podlehl
nátlaku
StB
a
stal
se
-
v
roli
koordinátora
domácího
protikomunistického
odboje
a
později
jako
"exilový
zpravodaj"
-
jejím
spolupracovníkem.
Přestože
estébácká
dokumentace
k
jeho
případu
se
zachovala
v
podstatně
kompletní,
přímých
svědků
pomalu
ubývá
(připomeňme
nedávnou
sebevraždu
M.
Picha-Tůmy,
který
stál
na
samém
počátku
Chalupovy
tragédie).
Svá
svědectví
a
stanoviska
k
článku
Exulant
ve
službách
Státní
bezpečnosti
(LN
15.
12.
1994)
Lidovým
novinám
poskytli
mj.
dva
významní
představitelé
obou
stran
někdejší
barikády
-
bývalý
ministr
vnitra
Rudolf
Barák
a
předseda
Rady
svobodného
Českoslo,
která
byla
v
roce
1949
založena
se
snahou
koordinovat
zájmy
exilových
politických
stran
a
skupin,
Mojmír
Povolný.
Kontrolovat
exil
chtěla
také
FBI
V
září
roku
1953,
kdy
do
funkce
ministra
vnitra
nastoupil
Rudolf
Barák,
se
už
Chalupovi
podařilo
-
poprvé
-
vymknout
estébácké
kontrole.
Během
Barákova
působení
ve
funkci
však
StB
Chalupu
kontaktovala
znovu
a
jeho
spis
byl
archivován
až
v
roce
1961,
v
době,
kdy
se
shodou
okolností
Barák
se
svým
ministerským
křeslem
loučil.
On
sám
si
totiž
vyzkoušel
na
vlastní
kůži
rub
i
líc
komunistické
politické
kariéry
-
po
osmi
letech
ve
funkci
byl
odsouzen
a
dalších
osm
let
prožil
za
mřížemi.
Po
propuštění
se
již
o
návrat
do
politického
života
nepokusil.
"Na
Chalupův
případ
si
vzpomínám
jen
mlhavě,
nebyl
to
žádný
význačný
agent,"
říká
dnes
osmdesátiletý
Rudolf
Barák.
"Případ
byl
ale
pro
mne
zajímavý
tím,
že
se
týkal
některých
osob,
které
jsem
znal
ze
svého
působení
v
Brně
v
letech
1950
až
1953.
O
Chalupovi
mne
informoval
bývalý
náměstek
ministra
národní
bezpečnosti
Jindřich
Veselý,
který
mi
de
facto
předával
záležitosti
Státní
bezpečnosti,
jak
je
znal
od
konce
války."
Jaký
byl
důvod
obnovení
kontaktů
s
Chalupou
v
roce
1956
a
jaké
to
přineslo
výsledky?
V
té
době
jsme
velice
intenzívně
rozpracovávali
exil.
Chalupa
měl
kontakty
do
Svobodné
Evropy,
byl
v
orgánech
exilových
organizací.
Koncem
let
padesátých
jsme
měli
velmi
silnou
agenturu;
pracovala
pro
nás
řada
členů
Rady
svobodného
Československa
-
někteří
jako
agenti,
několik
našich
orgánů
tam
bylo
přímo
vysazeno,
zbytek
jako
informátoři.
Obnovení
styku
s
Chalupou
však
nevedlo
k
nějakým
zvláštním
úspěchům,
byť
byly
jeho
zprávy
velmi
podrobné
a
vyčerpávající.
Divil
jsem
se,
že
mu
to
Američané
povolili,
když
všechny
zprávy
procházely
jejich
rukama...
Domníváte
se,
že
Chalupa
pracoval
pod
dohledem
americké
kontrarozvědky?
Všechno
na
to
poukazovalo,
jednalo
se
ale
spíš
o
zpravodajskou
hru
FBI
proti
nám.
Všechny
informace
od
Chalupy
jsme
proto
brali
s
rezervou.
Chalupovo
zverbování
pro
StB
bylo
akcí
Picha-Tůmy.
Z
dochovaných
dokumentů
vyplývá,
že
Chalupa
poté
řadu
měsíců
"řídil"
s
vědomím
StB
ilegální
síť,
která
pak
byla
celá
postupně
zlikvidována...
Vím
o
tom
také
jen
z
dokumentů
a
z
osobních
svědectví
některých
zúčastněných;
v
té
době,
tedy
v
letech
1948
a
1949,
jsem
působil
na
ONV
v
Boskovicích
a
v
Blansku.
Chci
ale
zdůraznit,
že
Pich-Tůma
nebyl
dost
kvalifikován
pro
svou
práci.
Při
kontaktování
spolupracovníků
nebyl
spolehlivý,
získané
poznatky
často
nebyly
plně
prokazatelné,
dopouštěl
se
překročení
mezí
uložených
nejen
zákonem.
Dalo
by
se
to
říci
i
ostřeji...
Když
si
dávám
věci
do
souvislostí,
nutně
musím
vzpomínat
na
boskovickou
radu
ONV
před
únorem
1948.
Seděl
jsem
vedle
mladého
JUDr.
Engliše,
národního
socialisty,
syna
prvorepublikového
národohospodáře.
Dobře
jsme
se
znali
a
často
i
shodovali
v
názorech.
Správcem
vily
rodiny
Englišů
v
Rovečném
byl
navíc
člen
naší
strany.
Tak
jsem
byl
z
více
stran
informován
o
poradách
špiček
národních
socialistů
u
Englišů,
kde
se
promýšlela
strategie
a
taktika.
Přes
poslance
Vojtěcha,
předsedu
ONV,
jsem
informoval
Gottwalda.
Dobré
vztahy
k
Englišovi
mi
navíc
doporučoval
můj
starý
soudruh
z
adamovské
zbrojovky
Buchta,
ruský
legionář
a
čekista.
Po
únoru
1948
pak
mladý
Engliš
vycestoval
do
Vídně...
On
to
byl,
kdo
podle
mého
odhadu
řídil
tehdy
onu
paralelní
strukturu
národně
socialistické
strany
-
přinejmenším
na
Moravě.
Chalupa
byl
jen
pěšák...
Hlas
z
Ameriky
Předseda
Rady
svobodného
Československa
Mojmír
Povolný,
žijící
dnes
ve
Wisconsinu
v
USA,
byl
v
našem
článku
o
Chalupově
případu
zmíněn
v
pozoruhodné
souvislosti.
Na
Chalupův
návrh
StB
totiž
zorganizovala
asi
dvěma
desítkám
osob
přechody
přes
hranice.
Chalupa
slíbil,
že
s
jejich
pomocí
vybuduje
později
v
exilu
organizaci,
která
bude
-
ovšemže
nevědomky
-
sbírat
informace
pro
StB
(nakonec
se
Chalupa
angažoval
zejména
v
Československém
zahraničním
ústavu
v
exilu).
Mezi
osoby,
které
byly
přes
hranici
převedeny
přímo
pracovníkem
StB,
patřil
právě
i
Mojmír
Povolný.
"Od
listopadu
1947
až
do
komunistického
puče
jsem
byl
zaměstnán
jako
tajemník
hospodářské
rady
na
ústředním
sekretariátě
Čs.
strany
národně
socialistické,"
vzpomíná
M.
Povolný.
"Byl
jsem
jedním
z
těch
členů
oddělení
pro
vědeckou
politiku,
jimž
bylo
určeno
odejít
do
zahraničí.
Po
nezdařeném
osobním
pokusu
najít
přechod
ve
Znojmě
mě
v
polovině
dubna
v
Praze
vyhledala
Božena
Dvořáková,
zaměstnankyně
ústředního
sekretariátu
a
účastnice
rodícího
se
odboje
v
národně
socialistické
mládeži,
a
sdělila
mi,
že
budu
převeden
v
noci
z
15.
na
16.
duben
1948
a
že
mě
převede
Josef
Damián,
rovněž
zaměstnanec
ústředního
sekretariátu.
Tak
se
také
stalo.
(Damiána
sem
nasadila
komunistická
tajná
policie,
což
samozřejmě
Povolný
nemohl
tušit,
pozn.
red.)
Naši
zahraniční
odbojovou
skupinu
jsme
začali
budovat
ihned
v
létě
1948
spolu
s
Ivanem
Gaďourkem,
jakmile
jsme
se
dostali
z
uprchlických
táborů
v
Německu,
tedy
rok
před
příchodem
dr.
Chalupy
do
exilu.
Záhy
jsme
původní
název
Zahraniční
skupina
změnili
na
reprezentativnější
Československý
ústav
zahraniční
v
exilu.
Není
pravda,
jak
psaly
LN,
že
"skupiny"
ústavu
nefungovaly
-
ústav
fungoval
přes
patnáct
let.
Je
naprostý
nesmysl,
že
by
naše
organizace
mapovala
pro
StB
"aktivity
exilu
v
různých
koutech
světa",
jak
psaly
LN,
nebo
že
by
StB
participovala
na
prvních
číslech
našeho
časopisu
Tribuna,"
uzavírá
M.
Povolný.
Už
jen
historie?
Bylo
by
skutečně
podivné,
kdyby
se
Státní
bezpečnost
nepokoušela
získat
kontakty
na
nejvlivnější
exilové
organizace,
politické
strany
a
sdělovací
prostředky.
Některé
tyto
úspěšné
i
neúspěšné
pokusy
odhalili
ve
svých
knihách
někdejší
pracovníci
StB
Frolík
a
Bittman,
některé
na
své
odhalení
čekaly
až
do
polistopadových
časů.
Případ
Vlastislava
Chalupy
se
všemi
svými
tragickými
aspekty
je
jedním
z
nich.
Vše,
co
LN
o
tomto
případu
dosud
uveřejnily,
je
podepřeno
dochovanými
písemnými
dokumenty,
nikoli
názory
či
pouhými
vzpomínkami
zainteresovaných
jednotlivců.
Přesto
jsme
se
rozhodli
bez
komentáře
uveřejnit
výše
citovaná
stanoviska.
Chalupův
případ
rozhodně
není
denunciací
celého
exilu
a
jeho
nelehkého
a
dlouho
marného
úsilí
o
změnu
poměrů
v
Československu.
Je
ilustrací
rozličností
cest,
které
komunisté
použili
k
ovládnutí
situace
v
Československu.
Věřme,
že
to
je
už
jen
historie...