Co
stojí
minulostAU
Ivo
Polišenský
Pohledávky
české
vlády
v
zahraničí
zůstávají
stále
tabu.
Ne
zrovna
málo
nám
dluží
Rusko
a
jeho
bývalé
satelity
ze
třetího
světa.
Ne
zrovna
málo
České
republice
dluží
vojenské
režimy
všeho
druhu,
které
pro
rozšiřování
sovětské
sféry
vlivu
v
Africe,
Asii
a
jinde
potřebovaly
zbraně
z
českých
zbrojovek.
Snad
s
výjimkou
dvou
tří
zemí
nesplácí
nikdo
nic.
Jen
veškeré
české
pohledávky
v
Ruské
federaci
přesahují
tři
a
půl
miliardy
dolarů.
Nechme
firmám,
co
je
jejich.
Když
v
neochvějné
důvěře
ve
staré
časy
do
Ruska
na
počátku
devadesátých
let
vyvezly
vlaky
svého
jinak
těžko
prodejného
zboží,
je
to
také
jejich
věc.
Svůj
osud
měly
už
tehdy
hodně
ve
svých
rukou.
Buďme
však
spravedliví:
vláda
v
roce
1991
svými
indikativními
seznamy
tyto
exporty
sama
posvětila.
Je
nepochybně
úspěch,
že
loni
v
létě
Rusko
své
dluhy
alespoň
uznalo.
Zda
bude
splaceno
vše,
si
dnes
netroufne
odhadnout
nikdo.
Věřme
tedy.
Desetina
z
více
jak
tří
set
miliónů
dolarů
podnikových
dluhů
už
přece
jen
splacena
byla.
Většina
vládních
pohledávek
v
rozvojových
zemích
však
zůstává
zatím
nedobytná
a
žádná
změna
nečeká
ani
za
obzorem
konce
tisíciletí.
Čestné
výjimky
-
Egypt
a
Alžírsko
-
které
přece
jen
platí,
je
dobré
ocenit.
Z
celkového
dluhu
však
odkapává
příliš
pomalu
na
to,
aby
stát
mohl
s
penězi
ztracenými
v
pralesích
Latinské
Ameriky
či
na
vyprahlých
pouštích
Sahelu
počítat.
Těžko
čekat
od
vyhladovělé
Etiopie,
že
naráz
povstane
z
pekla
hladomoru,
aby
splatila
své
dluhy
České
republice.
Žádat
splacení
posledního
centu
od
nejchudších
zemí
světa
asi
ani
nelze.
To
neznamená,
že
tento
stát
by
měl
většinu
starých
pohledávek
bez
stopy
zaváhání
odepsat.
Z
kroků
vlády
při
vymáhání
dluhů
z
minulosti
musí
být
zřetelně
vidět,
že
Česká
republika
není
dobročinným
spolkem
paní
a
dívek.
I
my
máme
své
závazky
a
nikdo
se
neptá,
zda
máme
čas
a
chuť
je
platit.
Za
vývoz
idejí
marxismu-leninismu
tato
republika
zaplatila
jen
ve
formě
vládních
úvěrů
zhruba
dvě
miliardy
dolarů.
Nebylo
to
z
její
vůle
a
těžko
peskovat
kteroukoli
polistopadovou
vládu
za
to,
že
zatím
dostala
zpátky
jen
zlomek
toho,
co
nám
z
těchto
peněz
svět
dluží.
Taková
je
realita.
Žádné
z
českých
firem
však
staré
dluhy
nepřekážejí
v
tom,
aby
své
zboží
prodala
kamkoliv
a
komukoliv,
pokud
partner
zaplatí
v
tvrdých
a
na
dřevo.
I
to
je
důležité.
Nikdo
jistě
nežije
v
iluzi,
že
staré
vládní
půjčky
budou
zcela
splaceny
včetně
úroků
a
úroků
z
úroků.
Pokud
stát
některé
z
nich
odepíše
a
uhradí
je
prostřednictvím
rozpočtu
z
našich
daní,
zaplatíme
také
za
svoji
vlastní
minulost.