Antiliberalismus
"liberálů"
Cílem
Svobodných
demokratů
není
obnova
standardního,
dnes
prý
již
překonaného
kapitalismu.
Říkají
to
v
usnesení
svého
posledního
republikového
sněmu
v
Blansku.
Nevím,
zda
si
všichni
delegáti
sněmu
uvědomili,
že
se
těmito
slovy
zásadně
distancují
od
základních
hodnot,
na
kterých
stojí
současná
koncepce
transformace
naší
společnosti.
Koncepce,
kterou
představitelé
dnešních
SD
sami
pomáhali
v
čelních
ústavních
funkcích
uvést
v
pohyb.
Když
s
podobnými
protikapitalistickými
tezemi
přišel
na
předcházejícím
sněmu
této
strany
v
říjnu
1993
Josef
Vavroušek,
polemizoval
s
ním
alespoň
místopředseda
OH
Martin
Bursík
s
tím,
že
liberální
ideologie
je
nejméně
doktrinářská
a
je
tedy
schopna
zohlednit
i
nové,
např.
ekologické
fenomény.
Jeho
hlas
však
zapadl
a
tato
událost
prokázala,
že
Občanské
hnutí
(dnes
Svobodní
demokraté)
si
s
termínem
liberalismus
jenom
hraje.
Vavroušek
svůj
návrat
na
politickou
scénu
podmínil
zapracováním
svých
antiliberálních
tezí
do
usnesení.
Svobodné
demokraty
to
ani
moc
nebolelo,
a
tak
teď
Vavroušek
figuruje
v
prezidiu
SD
a
jeho
teorie
třetí
cesty
figuruje
v
zásadním
stranickém
dokumentu.
Svobodní
demokraté
nejsou
společenstvím
lidí
spojených
snahou
prosadit
politickými
prostředky
společně
sdílené
ideje.
Od
začátku
to
bylo
společenství,
které
společně
sdílené
ideje
teprve
hledá.
I
proto
je
jejich
dnešní
"ideologie"
směsicí
nekompatibilních
nápadů.
Ten
Vavrouškův
je
jen
jeden
z
nápadnějších.
Občanské
hnutí
vzniklo
po
odmítavé
reakci
některých
činovníků
OF
na
legitimní
většinové
rozhodnutí
delegátů
podzimního
sněmu
Občanského
fóra
roku
1990
o
změně
OF
v
politickou
stranu.
Za
normálních
okolností
by
bylo
možné
očekávat,
že
ti,
kdo
toužili
nebýt
spoutáni
v
řadách
politické
strany
běžného
střihu,
v
reakci
na
takovou
změnu
vystoupí
a
pokusí
se
realizovat
své
představy
někde
jinde.
Tehdejší
mocenská
pozice
jim
však
umožnila
toto
rozhodnutí
sněmu
OF
zvrátit
a
prosadit
rozdělení
OF
na
stranu
a
hnutí.
O
liberalismu
tehdy
nebylo
řeči.
Pozdější
změna
OH
v
politickou
stranu
hlásící
se
k
liberalismu
byla
nejen
výrazem
křečovité
snahy
o
nalezení
správného
symbolu,
ale
především
popřením
argumentace,
s
níž
byla
proměna
OF
v
politickou
stranu
odmítána.
O
společně
sdílených
pozitivních
idejích
se
z
těchto
důvodů
nedalo
hovořit,
proto
mělo
Občanské
hnutí
takové
problémy
se
sebeidentifikací
před
voliči
v
posledních
parlamentních
volbách.
Zato
negativní
společně
sdílená
idea
by
se
našla.
Despekt
až
nenávist
k
Václavu
Klausovi
-
k
ODS,
jež
"rozbila
a
ukradla
původní
hodnoty
OF".
A
protože
Klaus
si
velmi
šikovně
umí
přisvojit
některé
obecné
hodnoty
parlamentní
demokracie
a
tržního
hospodářství,
dostanou
se
časem
jeho
apriorní
oponenti
do
opozice
i
vůči
těmto
hodnotám.
Přitom
to
vůbec
není
nutné,
neboť
trh,
idea
deetatizace
nebo
důvěra
ve
standardní
politické
mechanismy
přece
nejsou
Klausovým
majetkem.
S
tím
si
však
apriorismem
zaslepení
oponenti,
a
to
nejen
z
řad
Svobodných
demokratů,
nedají
práci,
takže
jejich
negativní
vymezování
se
vůči
ODS
je
vytlačuje
zcela
mimo
rámec,
ke
kterému
se
původně
hlásili.
Do
protikladu
k
"překonanému
standardnímu
kapitalismu",
ve
kterém
je
přece
dost
místa
nejen
v
náručí
Klause,
ale
klidně
i
vedle
něj
(pokud
by
někomu
lezl
na
nervy),
kladou
Svobodní
demokraté
"způsob
života
založený
na
principech
humanismu
a
úcty
k
živé
i
neživé
přírodě,
s
vědomím
odpovědnosti
vůči
budoucím
generacím"
a
"systém
zaměřený
nikoli
na
konzumní
způsob
života."
Protiklad
je
to
však
velmi
umělý.
Trh
přece
není
jen
nástrojem
k
výměně
hodnot
pokleslých,
materiálních,
motivujících
pouze
konzumaci.
Trh
je
neutrální
soubor
pravidel,
který
může
být
naplněn
činností
dobrou
i
zlou.
Především
však
svobodnou.
Standardním
kapitalismem
se
nerozumí
jeho
konkrétní
podoby
před
desítkami
či
stovkami
let,
ale
právě
tato
pravidla,
jež
různí
lidé
využívají
v
různých
dobách
různě.
Nelze
zanedbávat
kultivaci
hodnot,
pozitivní
působení
na
jednotlivce,
neboť
svoboda
vyžaduje
velikou
zodpovědnost.
To
ale
neznamená,
že
rozhodování
o
způsobu
života
vyjmeme
ze
svodobné
volby
jednotlivců,
že
neutrální
pravidla
trhu
deformujeme
ve
prospěch
preferovaných
hodnot,
že
individální
zodpovědnost
přeneseme
do
sféry
kolektivního
a
vynutitelného
rozhodování.
Takovou
teorii
lze
postavit
pouze
na
tvrzení,
že
člověk
se
nepovedl,
že
neumí
užívat
svobody
a
že
jeho
životní
způsob
mu
musí
být
oktrojován.
Vavrouškova
teorie
"trvale
udržitelného
způsobu
života"
předpokládá
možnost
nějakého
ideálního
způsobu
života.
Ten
by
pak
měl
být
trvale
konzervován
politickými
prostředky.
Realizace
této
teorie
by
znamenala
nejen
zásah
do
svobody,
ale
rezignací
na
individuální
zodpovědnost
by
poškodila
právě
ty
hodnoty,
které
jsou
Vavrouškovi
nejdražší.
Kapitalismus
se
s
nimi
vůbec
nevylučuje.