Devítiocasá
kočka
republikánů
Jedno
mají
americké
Vánoce
a
prezidentské
volby
společné:
začínají
čím
dál,
tím
dříve.
Vánoční
výzdobu
v
obchodech
lze
vidět
už
v
říjnu
a
někteří
kandidáti
rozjíždějí
předvolební
kampaň
už
21
měsíců
před
volbami.
První
primárky,
v
nichž
se
volí
kandidáti
za
jednotlivé
politické
strany,
jsou
už
tradičně
v
New
Hampshire.
Minulou
neděli
se
tam
sjelo
všech
devět
republikánů,
kteří
zatím
ohlásili
svůj
úmysl
stát
se
prezidentem
Spojených
států.
Přestože
primárky
proběhnou
až
za
rok,
zmocnily
se
této
neudálosti
sdělovací
prostředky,
rozebíraly
ji
ze
všech
možných
úhlů
a
rozehrály
ji
tak
jako
odpolední
televizní
seriál.
V
následujících
dnech
byly
zveřejněny
tabulky
popularity
a
předpovědi
šancí
na
zvolení
z
úst
vševědoucích
vnitropolitických
komentátorů.
Programy
jednotlivých
kandidátů,
pokud
s
nimi
vůbec
vystoupili,
se
však
scvrkly
do
jednořádkových
bonmotů.
Nejviditelnější
byli
tři
kandidáti:
kansaský
senátor
Bob
Dole,
texaský
senátor
Phil
Gramm
a
guvernér
Tennessee
Alexander
Lammar.
Těm
se
televize
věnovala
nejvíce.
Ultrapravicový
kandidát
Pat
Buchanan
přilákal
příznivce
z
Křesťanské
koalice
a
na
místě
sklízel
největší
ovace
za
elegantně
formulované,
nicméně
bigotní
výroky.
Senátor
Arlen
Specter,
považovaný
za
představitele
levého
křídla
Republikánské
strany
se
na
obrazovkách
mihl
jen
proto,
že
jako
jediný
z
republikánů
podporuje
právo
na
potraty.
Další
kandidáti
jakoby
pro
televizní
kamery
neexistovali.
Na
scéně
však
chyběli
dva
tabulkově
nejpopulárnější
politici
strany:
bývalý
náčelník
spojených
štábů
Collin
Powell
(v
průzkumech
s
34
procenty
jen
těsně
za
Dolem)
a
guvernérka
New
Jersey
Christine
Todd-Whitmanová.
Powell
se
zcela
rozumně
do
předčasné
mediální
taškařice
nezapojuje.
Zřejmě,
stejně
jako
prezident
Clinton,
čeká,
až
se
protivníci
pustí
do
sebe
a
odhodí
rukavice.
Toto
uvažování
však
sebou
nese
určitá
rizika.
Jako
pozdní
vyzyvatel
nastoupí
v
okamžiku,
kdy
už
se
všichni
navzájem
pokydali
politickou
špínou,
což
mu
bez
ohledu
na
program
může
zajistit
pořadí
v
první
linii.
Pokud
ale
nebude
mít
jiný
program
než
jeho
soupeři,
budou
šance
na
zvolení
minimální.
Proti
Powellovi
mluví
jeho
politická
nezkušenost.
Svá
vystoupení
-
a
není
jich
v
těchto
dnech
zrovna
málo
-
uvádí
naivistickou
vizi
rovnováhy
politických
sil
garantované
velmocemi.
Je
známo,
že
na
svá
veřejná
vystoupení
nepouští
televizi.
Novináři,
kteří
na
jeho
přednáškách
byli,
hovoří
o
jeho
romantických
představách
světa
po
skončení
studené
války,
na
kterou
celkem
nostalgicky
vzpomíná.
Zdá
se,
že
cílem
těchto
"předprimárek"
je
"si
to
rozdat"
hodně
brzy,
aby
na
volební
scénu
vstoupil
už
jediný
"čistý"
kandidát
neosočovaný
protivníky
z
vlastní
strany.
Prezident
Clinton
je
zatím
zatlačen
do
defenzívy.
Jestliže
měl
v
úmyslu
nominací
dr.
Fostera
do
funkce
"hlavního
lékaře",
de
facto
ministra
zdravotnictví,
vnést
rozkol
mezi
republikánské
kongresmany,
tak
se
mu
to
zcela
očividně
nepovedlo.
Naopak
se
musí
z
celé
záležitosti
pokusit
elegantně
vyvléknout,
což
nebude
snadné.
Pokud
bude
Bill
Clinton
takto
rozšafně
postupovat
i
nadále,
zůstane
brzy
jediná
otázka:
který
z
republikánských
kandidátů
převezme
v
roce
1996
Bílý
dům.