Nebezpečné
vítězství
Komentář
Naděje
na
mír
v
Afghánistánu
je
zatím
poslední
obětí
úspěchů
Talibanu,
nové
síly
na
válčišti
horské
země.
Talibán,
který
za
šest
let
ovládl
třetinu
afghánského
území,
přichází
s
požadavkem
vytvořit
islámský
stát
a
odzbrojit
všechny
válčící
milice.
Protivníci
nového
hnutí
"využívají
přítomnosti
Talibanu
k
odmítnutí
mírového
procesu,"
řekl
tento
týden
při
odletu
z
Kábulu
zklamaný
zmocněnec
OSN
pro
Afghánistán
Mahmúd
Mastírí.
Přiletěl,
aby
dohlédl
na
předání
vládní
moci
do
rukou
přechodné
rady,
která
měla
sdružit
všechny
frakce
mudžáhedínů,
někdejších
bojovníků
proti
komunistům.
Taliban
už
několikrát
vyzval
vojska
prezidenta
Rabbáního,
ovládající
Kábul,
aby
se
stáhly
na
pozice,
které
držely
před
porážkou
Hezbe
islámí.
Rabbáního
síly
začaly
budovat
nové
obranné
linie.
"S
těmito
zbraněmi
jsme
vybojovali
svatou
válku
proti
Rusům.
Nikdy
se
jich
nevzdáme,"
prohlašují
sebevědomě
držitelé
Kábulu.
"Jsme
pro
sjednocenou
a
jednotnou
správu
Afghánistánu.
Budeme
bojovat
proti
každému,
kdo
s
tím
nesouhlasí,"
tvrdí
jeden
z
velitelů
Talibanu.
Politické
možnosti
Talibanu
jsou
nyní
omezené.
Může
zaútočit
na
Kábul,
může
se
smířit
s
mudžáhedíny
a
zaujmout
místo
v
přechodné
vládní
radě
-
anebo
může
čekat.
První
dvě
možnosti
jej
spolehlivě
připraví
o
sympatie
obyvatel.
Vyčkávání
dává
čas
i
jeho
protivníkům
-
ke
zbrojení
i
k
intrikám.
Taliban
už
teď
čelí
jedné
hrozbě
-
pověsti,
že
je
výtvorem
Pákistánu,
který
od
sovětského
vpádu
v
roce
1979
neomezeně
zasahoval
do
vnitřní
politiky
země.
V
září
minulého
roku
označila
pákistánská
premiérka
Benazir
Bhuttová
za
prioritní
cíl
své
zahraniční
politiky
otevření
cesty
přes
Afghánistán
do
střední
Asie.
Jde
o
součást
"velké
hry"
o
to,
kudy
bude
na
světové
trhy
přicházet
plyn,
ropa,
bavlna
a
další
produkty
středoasijských
zemí.
Na
tomto
souboji
se
zatím
podílelo
jen
Rusko,
Turecko
a
Írán.
Pákistán
byl
dosud
kvůli
chaosu
v
Afghánistánu
od
této
slibné
oblasti
odříznut.
Ti,
kdo
viní
Taliban
z
kolaborace
s
Pákistánem,
však
zapomínají
na
jeho
program.
Najdeme
v
něm
požadavek
státního
sjednocení
všech
Paštunů.
A
ti
žijí
i
v
nemalé
části
Pákistánu.
Minou
pod
postavením
Talibanu
jsou
i
jeho
vlastní
zásady.
"Po
letech
násilí
není
divu,
že
tito
lidé
působí
jako
zázrak.
Chtějí
nás
však
vrátit
o
staletí
zpět,"
obává
se
jeden
z
obyvatel
Kábulu.
K
"božímu
míru",
který
Taliban
už
nastolil
v
Kandaháru,
patří
i
zákaz
šachu
a
fotbalu,
odstranění
dívek
ze
škol
a
zákaz
vycházení
žen
na
veřejnost
bez
doprovodu
muže.
Zatím
si
ještě
mnoho
obyčejných
lidí
myslí,
že
nejdřív
je
třeba
míru
a
pak
se
uvidí.
Velitel
sil
Talibanu
u
Kábulu
zatím
nechce
sahat
k
násilí.
Požaduje
jen
předání
hlavního
města
"neutrální
bezpečnostní
síle".
Za
neutrální
považují
své
vojáky.
Protivníci
na
návrh
pochopitelně
nereagují.
Pokud
na
něj
nezabere
ani
obyvatelstvo
Kábulu,
bude
mít
Taliban
opět
jen
tři
nedobré
volby:
válku,
smíření
nebo
vyčkávání.