Proč
zhaslo
světlo
v
temnotách?
Před
několika
týdny
zaplnily
stránky
regionálních
deníků
i
celorepublikových
časopisů
články,
jejichž
titulky
"Jugend
prý
nabízí
dětem
alkohol
a
svádí
patnáctileté
dívky"
nebo
"Většina
obyvatel
by
zřejmě
mezi
sebe
problémové
děti,
které
k
nám
vozí
na
převýchovu
německá
církev,
nepřijala"
a
"Němečtí
problémoví
odešli
z
Košťan"
naznačovaly
odhalení
skandálu.
Reprezentovaly
zprávy,
které
se
šířily
mezi
lidmi
v
severočeském
pohraničí
rychlostí
blesku.
Podle
těchto
zpráv
nějaká
firma
na
naše
území
umísťuje
německou
delikventní
mládež,
která
zde
páchá
kriminální
činy
a
ohrožuje
starousedlíky.
Mezi
lidmi
vznikl
poplach
a
panika.
Situace
začala
být
přirovnávána
k
porevolučním
snahám
některých
západních
firem
"odložit"
na
naše
území
za
malý
peníz
toxické
odpady.
Kdo
jsou
ti
mladí
němečtí
delikventi
a
co
na
našem
území
dělají?
Kdo
a
proč
je
tady
rozmísťuje
a
co
z
toho
má?
Obviněni
Situace
kolem
"převýchovy"
německých
chlapců
v
některých
místech
severočeského
pohraničí
se
stávala
hysterickou.
V
obci
Košťany
na
Teplicku
ještě
chlapci
ani
nebyli,
ale
místní
již
dali
dohromady
petici:
"My
rodiče
dětí
základní
školy
Košťany
protestujeme
proti
umístění
ubytovny
pro
potrestané
německé
chlapce.
Víme,
že
na
našem
území
páchali
dál
trestnou
činnost
a
nevhodně
pokřikovali
na
kolemjdoucí.
Pokud
zástupci
města
neprovedou
opatření
proti
umístění
těchto
německých
chlapců
v
našem
městě,
nebudeme
posílat
svoje
děti
do
školy
z
důvodu
strachu
o
jejich
bezpečnost.
Věříme,
že
nám
všem
jde
o
spokojený
život
v
našm
městě..."
a
skoro
tři
stovky
podpisů.
V
Košťanech
totiž
zakoupila
dům
firma
Struktura,
která
se
u
nás
rozmísťováním
německých
chlapců
zabývá.
Němečtí
chlapci
zde
však
nestačili
vykonat
ani
jednu
nepřístojnost
a
drtivý
odpor
místních
obyvatel
jejich
pobyt
ve
vsi
prakticky
ihned
ukončil.
"V
Oseku
ty
děti
nechtěli
mít.
My
tady
máme
dost
problematických
dětí
a
ty
kdyby
se
spolčily
s
Němci,
to
by
nedělalo
dobrotu.
Slyšeli
jsme,
že
to
jsou
děti,
které
místo
výkonu
trestu
mají
být
tady
v
Košťanech..."
říká
obyvatelka
obce
a
signatářka
petice.
Zvěst
o
"výchově"
mladých
Němců
přišla
z
nedalekého
Oseka,
kde
s
nimi
měli
údajně
nejhorší
zkušenosti.
Tady
byli
umístěni
v
prostoru
cisterciáckého
kláštera.
Podle
svědecví
místních
byly
velmi
hluční
a
arogantní.
Měli
časté
incidenty
s
městskou
policií:
"Díky
tomu,
že
měli
dostatek
finančních
prostředků,
byli
často
opilí,
nabalovala
se
na
ně
místní
mládež,
a
také
si
brali
do
kláštera
holky,"
vzpomíná
obecní
strážník.
Když
se
opat
oseckého
kláštera
dověděl,
jaké
problémy
s
nimi
jsou,
další
pobyt
zakázal
a
němečtí
hoši
se
museli
i
s
vychovatelem
z
kláštera
vystěhovat.
Někteří
se
vrátili
do
Německa,
další
přešli
na
faru
v
nedalekém
Jeníkově
a
spojili
se
se
skupinou,
která
tady
byla
již
ubytována.
Podobné
zkušenosti
jako
v
Oseku
potvrdil
i
farář
v
Jeníkově
pan
Matfiak.
I
tady
si
prý
chlapci,
kteří
měli
být
vychováváni
na
faře,
užívali
děvčat
a
svobody.
Posledním
místem,
kam
byli
chlapci
firmou
Struktura
umístěni,
byl
bývalý
dům
dětí
a
mládeže
v
Duchcově.
Také
lidé
z
okolních
domů
si
stěžovali
na
hluk,
výtržnosti,
aroganci
a
proudy
holek,
které
se
za
kluky
táhly.
Podle
názoru
některých
z
nich
jde
o
německou
polepšovnu.
Bylo
jim
však
divné,
že
chlapce
nikdo
nevede,
nehlídá
ani
nevychovává.
Kdo
to
vlastně
je?
Německé
chlapce
jsme
již
nezastihli.
Duchcov
byl
posledním
místem,
odkud
byli
těsně
před
naším
příjezdem
odvezeni
zpět
do
Německa.
Zastihli
jsme
tady
pouze
jediného
vychovatele
-
pana
Fuchse.
Němečtí
chlapci
ve
věku
13
až
17
let
byli
u
nás
umisťováni
v
rámci
výchovného
projektu
"Světlo
v
temnotách"
ve
spolupráci
s
evangelickou
mládežnickou
institucí
v
Rendsburgu
u
Hamburku.
Podle
pana
Fuchse
nejde
o
žádné
kriminálníky
ani
delikventní
mládež.
Jsou
to
hoši
z
rodin,
v
kterých
není
zaručena
kvalitní
výchova.
Je
jim
proto
nabídnuta
pomocí
německých
sociálních
pracovníků
tato
forma
alternativní
výchovy
v
různých
zemích
-
například
ve
Španělsku,
Portugalsku,
Dánsku.
Hlavní
účel
takových
pobytů
je
odstranění
problémů
v
komunikaci
s
ostatními
lidmi.
Pobyt
v
cizím
prostředí
je
k
takové
komunikaci
nutí.
Proto
jim
nikdo
nebrání
ve
styku
s
dívkami,
neboť
i
to
je
forma
komunikace.
Čas
tráví
učením
a
prací,
například
opravují
objekty,
ve
kterých
jsou
ubytováni.
Skupinky
jsou
vlastně
jakési
rodiny.
Případy
porušení
pořádku
v
Oseku
a
na
jiných
místech
byly
již
vyřešeny.
Celkově
pan
Fuchs
hodnotí
pobyt
německých
chlapců
na
našem
území
až
na
malé
výjimky
jako
"v
normě".
Mrzí
ho,
že
musejí
Českou
republiku
opustit,
ale
veřejné
mínění
bylo
ve
vztahu
k
nim
prý
od
počátku
negativně
naladěno.
Tajemná
Struktura
Ten,
kdo
ve
skutečnosti
německé
chlapce
v
severočeském
pohraničí
umísťoval
byla
firma
Struktura
s.
r.
o.
která
se
zabývá
sociálním
managementem.
Její
zástupce
ing.
Šedivý
však
veškerou
odpovědnost
za
krizovou
situaci
odmítá.
Podle
něj
se
němečtí
chlapci
nechovali
o
nic
hůř
než
stejně
staří
Češi
a
podle
něj
se
situace
účelně
a
záměrně
zhysterizovala.
Mezitím
starosta
obce
Košťany
Jindřich
Abrhám
požádal
o
pomoc
člena
branně-
bezpečnostního
výboru
parlamentu
poslance
Čapka
(Levý
blok),
který
se
obrátil
na
ministra
Rumla
s
žádostí
o
prošetření
činnosti
firmy
Struktura.
Ministersvo
vnitra
však
odpovědělo,
že
nejsou
známy
žádné
negativní
informace
o
její
činnosti.
Dalším
konfliktním
bodem
bylo
to,
že
němečtí
chlapci
tady
byli
coby
turisté.
Každých
30
dnů
proto
museli
odjet
na
otočku
za
hranici
a
zase
se
vrátit.
Strach
z
Němců
Co
bylo
tedy
příčinou
krachu
německého
výchovného
projektu
Světlo
v
temnotách
v
českém
pohraničí?
Byl
to
především
fakt,
že
zklamal
předpoklad
jeho
tvůrců,
že
náhradní
výchova
v
jiném,
chudším
prostředí
je
účinná.
Nemalé
kapesné,
vysoký
kurs
marky
ke
koruně
a
volný
režim
totiž
způsobily
právě
opak.
Byly
ale
přestupky
německých
chlapců
skutečně
tak
závažné,
aby
se
o
nich
muselo
hovořit
jako
o
nebezpečných
kriminálnících
a
celé
vesnice
propadaly
strachu
a
hysterii?
Na
tom
se
se
svou
neprofesionalitou
a
nepochopitelnou
necitlivostí
podepsala
právě
firma
Struktura,
která
včas
neinformovala
veřejnost
o
svých
záměrech
a
o
tom,
co
je
cílem
projektu.
Dala
tak
prostor
různým
fámám
a
nevysvětleným
dohadům,
že
jde
o
mladé
v
Německu
potrestané
delikventy.
Nepochopila,
že
v
tak
citlivé
oblasti,
jakou
je
českoněmecké
pohraničí
budou
stále
ještě
hledět
místní
obyvatelé
na
jakéhokoli
Němce
s
dvojnásobnou
nedůvěrou
než
na
jiného
cizince.
Starosta
Košťan
Jindřich
Abrham:
"Když
odcházeli,
řekli
nám,
že
jsme
vše
podnikli
protiprávně,
že
jsme
jim
způsobili
škodu
bráněním
v
podnikání
a
že
celou
věc
předají
právníkovi.
Prý
je
také
vidět,
že
my
Češi
ještě
nejsme
zralí
pro
vstup
do
Evropy....
Reportážní
doplňky
Pavel
Vondráček:
"Termín
převýchova
znám
pouze
z
nacistického
a
komunistického
slovníku.
Na
převýchovu
se
pokud
vím,
posílali
ti,
kteří
měli
podle
těchto
zrůdných
režimů
nevhodný
původ.
Židé,
cikáni,
šlechta,
podnikatelé,
kulaci
a
jiní.
Naše
sdružení
nepřevychovává,
ale
snaží
se
vychovávat.
To
je
veliký
rozdíl".
Tato
slova
řekl
Raimund
Strathman,
muž
z
Evangelické
vesnice
mládeže,
která
má
sídlo
v
Rensburgu
v
německé
spolkové
zemi
Šlesvicko
-
Holštýnsko.
Instituce
pracuje
na
stejných
základech
jako
české
Dětské
vesničky
S.O.S.
V
roce
1992
bylo
v
Evangelické
vesnici
mládeže
Rensburg
rozhodnuto,
na
základě
dobrých
kontaktů
s
cisterciáckým
klášterem
v
Oseku,
zařídit
v
severních
Čechách,
tak
jako
i
v
jiných
zemích
(v
Portugalsku,
Španělsku,
Irsku,
Dánsku),
pedagogický
projekt
pro
německé
děti
a
mládež.
Mládež
tu
měla
po
nějaký
čas
pobývat
a
pak
se
vrátit
zpět
do
Německa.
Proč
byly
domovy
zřízeny
také
u
nás?
"Sever
Čech
má
za
sebou
svízelnou
minulost,
má
před
sebou
po
skončení
vlády
komunistů
novou
naději,"
domnívá
se
Raimond
Strathman,
člověk
zodpovědný
za
akci
Evangelické
diakonie
v
České
republice.
"Staráme
se
o
děti,
které
se
ne
vlastním
přičiněním
dostaly
do
těžké
situace.
Vždyť
i
ony
mají
před
sebou
novou
naději.
Jsou
to
sirotci,
děti,
jejichž
rodiče
jsou
v
nemocnicích,
děti
alkoholiků,
uprchlíci
z
východu.
V
žádném
případě
to
nejsou
kriminálníci.
Jsme
domov
mládeže,
váš
'děcák',
nikoliv
'pasťák',"
říká
R.
Strathman.
V
Evangelické
vesnici
mládeže
se
dodržuje
zásada,
že
každý
vychovatel
vedle
své
pedagogické
odbornosti
je
vyučen
nějakému
řemeslu.
Mezi
vychovateli
jsou
obchodníci,
malíři
pokojů,
kuchaři,
truhláři.
Chovanci
bydlí
ve
skutečné
rodině.
Mohou
zde
vlastnit
psy,
kočky
a
jiná
zvířata.
Vytvářejí
si
své
soukromí.
Tady
si
chlapci
sami
nakupují
a
sami
si
vaří.
Stávají
se
mnohem
rychleji
samostatnými.
Cizí
prostředí
je
mnohem
více
svazuje
s
vlastní
"rodinou".
Výchovný
systém
v
zahraničí
má
mnohem
výraznější
úspěchy
než
v
samotném
Německu.
Čerstvě
povýšené
městečko
Košťany
na
sebe
vzalo
v
uplynulých
čtyřiceti
letech
podobu
většiny
severočeských
obcí.
Proluky
po
zbořených
domech,
neřád
a
nesoulad
na
každém
kroku.
Dvě
stě
sedmdesát
jeho
občanů
připojilo
své
podpisy
pod
petici.
Petice
byla
zaměřena
proti
přistěhování
"problematických"
mladistvých.
Radní
jednomyslně
vyjádřili
nesouhlas
s
přítomností
chovanců
společnosti
Struktura
v
Košťanech.
Starosta
Jindřich
Abrhám
později
v
Severočeském
deníku
uvedl,
že
petice
byla
ultimátem
od
rodičů:
"Buď
chlapci
z
Německa
odejdou,
nebo
nebudeme
posílat
své
děti
do
školy."
Ředitelka
košťanské
základní
školy
Jarmila
Hejduková
byla
jednou
z
iniciátorek
podpisové
akce.
Pikantní
detail
v
celé
záležitosti
je,
že
třinácti
až
čtrnáctiletí
chlapci
si
dům
v
Košťanech
teprve
upravovali.
Nebydleli
v
něm.
Hysterie,
která
se
proti
jejich
pobytu
rozpoutala,
vycházela
jen
z
nepodložených
fám
a
z
kampaně,
která
se
rozpoutala
v
tisku.
"Ne,
já
jsem
tu
petici
proti
těm
dětem
nepodepsal.
Oni
je
vyhnali
ještě
dříve,
než
se
sem
nastěhovali.
Nikdy
jsem
ve
vztahu
k
člověku
neslyšel
větší
cynismus
než
termín
sociální
skládka."
Tento
hlas
staršího
důchodce
je
v
Košťanech
zcela
ojedinělý.
Vychovatel
Theobald
Fuchs
vytáhl
zpoza
skříně
pomalovanou
plechovou
tabuli.
Přestože
je
Němec,
česky
na
ni
sám
napsal
"Masarykova
péče
o
mládež
-
Sdružení
na
pomoc
dětem
-
Světlo
v
temnotách".
Theobald
Fuchs
už
ji
nikdy
nepověsí.
Vrací
se
zpět
do
Německa.
Vrací
se
s
hořkým
pocitem
nepatřičnosti
a
s
pocitem,
že
lidé
je
odmítli
přijmout.
Proč?
"Protože
jsme
Němci,"
řekl
Theobald
Fuchs.
Všichni
mladiství
odjeli
do
Dánska.
Evangelická
vesnice
mládeže
Rensburg
v
lednu
ukončila
činnost
v
České
republice
natrvalo.