Koruna
tvrdou
měnou
Vláda
včera
schválila
návrh
zá
nového
devizového
záko.
Připravované
změny
znamenají
mohutný
posun,
který
naši
korunu
zařadí
do
exkluzívního
světa
tvrdých
měn.
Po
zavedení
vnitřní
směnitelnosti
v
lednu
1991
jde
o
druhý
"velký
skok"
v
měnové
oblasti.
Něco
podobného
se
již
nikdy
nebude
opakovat.
V
příštích
třech
letech
sice
ještě
postupně
dojde
k
další
liberalizaci,
tyto
změny
se
však
budou
vesměs
týkat
kapitálových
toků
a
běžný
občan
je
bezprostředně
nepocítí.
Nový
devizový
zákon
také
bude
mít
zcela
novou
koncepci.
Jestliže
ten
současný
deklaruje,
co
je
povoleno,
příště
již
půjde
pouze
o
nevelký
-
a
průběžně
stále
se
ztenčující
-
výčet
toho,
co
je
zakázáno.
Zakázáno
bude
vskutku
nemnohé.
Stihne-li
parlament
projednat
a
schválit
devizový
zákon
ještě
do
prázdnin,
pak
ve
druhé
polovině
roku
běžného
smrtelníka
bude
zajímat
asi
pouze
přetrvávající
zákaz
vedení
peněžních
prostředků
-
v
české
i
cizí
měně
-
na
účtech
v
zahraničí.
Jinak
nic.
Právě
tato
operace
byla
i
v
některých
západních
zemích
blokována
až
do
konce
osmdesátých
let.
Jestliže
v
lednu
1991
byla
zavedena
takzvaná
vnitřní
směnitelnost,
znamenalo
to
zrovnoprávnění
přístupu
osob
i
podniků
k
tvrdým
měnám.
Konec
devizových
příslibů,
konec
devizových
přídělů,
konec
devizové
korupce.
K
zahraničním
měnám
získal
přístup
každý
(byť
u
fyzických
osob
pouze
do
výše
limitu)
podle
chuti,
podnikatelské
úvahy
či
stavu
korunového
účtu.
Česká
měna
však
stále
zůstávala
platidlem
výhradně
vnitrostátním
a
od
měn
konvertibilních
byla
oddělena.
S
tím
je
nyní
definitivně
konec.
Česká
koruna
tedy
nejen
že
bude
použitelná
pro
nejrozmanitější
platby
do
zahraničí,
ale
zejména
bude
umožňovat
bezprostřední
zapojení
české
ekonomiky
do
světového
hospodářství.
Zmizí
mnohé
dosavadní
bariéry,
které
znesnadňovaly
kontakt
se
světem,
a
tak
nyní
bude
možné
mnohem
pružněji
využívat
nabízejících
se
příležitostí.
Zazní
jistě
otázka,
zda
na
konvertibilitu
koruny
máme.
Nepochybně
ano.
Na
makroekonomickou
rovnováhu
si
začínáme
zvykat
jako
na
něco
zcela
běžného.
Platební
bilance
státu
je
v
přebytku
a
devizové
rezervy
se
blíží
devíti
miliardám
dolarů
-
což
vzhledem
k
velikosti
našeho
zahraničního
obchodu
převyšuje
stav
většiny
vyspělých
zemí.
Otázka
nyní
už
ovšem
stojí
jinak.
Nikoli
jestli
si
směnitelnost
můžeme
dovolit,
ale
zdali
si
ještě
můžeme
dovolit
"luxus"
ji
nemít.