Nezávislost
soudců
Komentáře
Náš
právní
řád
garantuje
nezávislost
soudů.
Není
to
nezávislost
abso
-
ministerstvo
spravedlnosti
má
jisté
možnosti,
jak
počínání
soudů
ovlivňovat.
Rozhoduje
totiž
o
některých
personálních
otázkách,
jmenuje
předsedy
a
místopředsedy
okresních
a
krajských
soudů,
ovlivňuje
materiální
chod
soudů
a
má
i
možnost
hodnotit
postupy
okresních
a
krajských
soudů
z
hlediska
soudcovské
etiky
a
sledovat
plynulost
řízení.
Z
laického
hlediska
se
nezdají
být
tyto
pramovomoci
nijak
zvláštní,
naopak:
co
by
mělo
být
špatného
na
sledování
plynulosti
projednávání
soudních
případů?
Přesto
soudci
z
Obvodního
soudu
pro
Prahu
1
pokládají
nedostatečné
oddělení
moci
soudní
a
výkonné
za
jednu
z
hlavních
příčin
znevažování
soudnictví.
Signál
těchto
soudců
však
není
ojedinělý.
Členové
Soudcovské
unie
ČR,
která
má
ve
svém
členstvu
800
ze
2100
soudců
České
republiky,
se
loni
shodli
na
tom,
že
dosažení
efektivní
samosprávy
je
jedním
z
jejich
hlavních
cílů.
Podle
předsedy
této
unie
dr.
Jana
Vyklického
má
stavovská
soudcovská
organizace
v
tomto
ohledu
podporu
i
mezi
nečleny.
Ostatně
soudní
samospráva
je
evropský
trend,
který
razí
i
Rada
Evropy.
Ministr
spravedlnosti
nedávno
ve
svém
stanovisku
tendenci
k
silné
soudní
samosprávě
jednoznačně
odmítl,
přičemž
řekl,
že
jde
o
snahu
pouze
některých
představitelů
unie,
ne-li
jen
jednoho.
Je
zajisté
diskutabilní,
zda
za
účelem
větší
ochrany
soudnictví,
a
tedy
i
ochrany
všech
občanů,
kteří
se
účastní
soudních
řízení,
je
nezbytné
předat
některé
pravomoci
exekutivy
soudcovskému
stavu.
I
v
demokratickém
systému
si
lze
představit
jiné,
méně
drastické
zásahy
exekutivy
do
chodu
soudů.
Například
ministerstvo
spravedlnosti
má
zájem
na
odlehčení
"svých"
vazebních
věznic
a
bude
vyvíjet
na
předsedy
soudů
jistý
tlak,
aby
soudci
vydávali
co
nejméně
vazebních
příkazů.
Nebo
bude
tlačit
ze
stejného
důvodu
na
to,
aby
se
soudní
řízení
urychlovalo,
čímž
ale
bude
zákonitě
trpět
kvalita
rozhodování.
Z
hlediska
společnosti
ovšem
není
prvořadé
odlehčit
věznicím,
ale
spravedlnost.
Ústavní
právo
na
nezávislost
soudců,
jeden
z
principů
právního
státu,
se
tlakem
exekutivy
na
soudy
relativizuje.
Proto
se
zdá
být
zřejmé,
že
úsilí
o
plnou
nezávislost
soudů
je
legitimní
a
demokratickým
tradicím
odpovídající.