Ilustrátor
nálady
Galerie
Někteří
výtvarní
autoři,
kteří
vyšli
z
alternativního
neoficiálního
proudu
a
odborně
se
nikde
neškolili,
mají
proti
nejmladší
umělecké
generaci
relativní
časové
zpoždění
a
na
rozdíl
od
ní
i
jinou
zkušenost.
Mnozí
z
nich
zůstali
solitéry,
neúčastní
se
většinou
ani
kolektivních
výstav,
jejich
ambice
často
mají
"nepraktické"
cíle.
Patří
k
nim
například
okruh
umělců
hájených
Respektem
a
Revolver
Revue,
kde
najdeme
vzácná
individua.
Z
trochu
jiného
soudku
jsou
pak
opozdilí
studenti,
mezi
které
patří
i
Roman
Trabura
(1960),
malíř
působící
mimo
hlavní
proudy
i
skupiny.
Je
svérázně
svůj
či
nemódně
eklektický.
Jeho
svět,
do
kterého
nyní
můžeme
vstoupit
v
pražské
galerii
Fronta,
je
plný
fantasmagorie,
kýče,
mystiky,
surreálna
a
citů.
Z
formálního
hlediska
sahá
od
insitního
projevu
po
polohu
expresívní.
Tematicky
je
Traburův
svět
spontánní
a
jednoduchý,
bez
intelektuálních
konceptů:
zachycuje
okamžiky,
jež
ho
okouzlily,
náladu,
barvy,
zajímavé
předměty.
Všímá
si
krajin,
lesa,
zvířat,
oblohy,
ztichlé
večerní
ulice.
Kdyby
se
daly
postmoderní
postuláty
nadiktovat,
vypadal
by
Trabura
jako
jejich
vzorný
služebník.
Řadí
tradiční
vedle
banálního,
kříží
vysoký
i
nízký
styl.
Jen
rozpětí
možných
kódů,
ke
kterým
se
obsah
vztahuje,
se
nezdá
příliš
široké.
Jako
by
byl
vlastně
určující
jen
jeden
-
situační
metafora,
stále
dokola
se
obměňující.
Trabura
nemůže
vystoupit
ze
svého
stínu.
Snad
jen
ve
velkoformátových
leteckých
pohledech
na
město
přesahuje
malíř
sám
sebe.
Stále
však
cítíme
nějaká
závaží,
která
jako
by
vlekl
za
sebou
-
silná
atmosféra
jeho
obrazů
by
potřebovala
více
opravdové
svobody.
Autor
studuje
na
Akademii
výtvarných
umění,
bez
níž
by
se
však
už
dnes
zřejmě
obešel.
Možná
je
víc
ilustrátorem
nálady,
podobně
jako
například
brilantní
Pavel
Reisenauer
z
Respektu.
Aby
Trabura
dosáhl
malířského
gesta
Střížkova
či
Mainerova
(k
jejichž
obrazům
lze
jeho
díla
na
první
pohled
přirovnávat),
nesměl
by
v
sobě
mít
dvojníka-našeptávače,
který
ho
podivně
tlumí
v
rozletu.